Židům 4 Porovnání: ČSP vs Kralická

Židům 4

¹⌈Stále platí⌉ zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, ⌈aby se snad neukázalo, že někdo z vás⌉ je promeškal.

²Vždyť také nám byla oznámena radostná zvěst, stejně jako i jim. Slovo zvěsti jim však neprospělo, protože ⌈nebyli spojeni vírou s těmi⌉, kteří slyšeli.

³Neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Nevejdou do mého odpočinutí, ačkoliv to dílo bylo od založení světa hotovo.

⁴Neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh sedmého dne od ⌈všeho svého díla⌉.

⁵A zde zase: Nevejdou do mého odpočinutí.

⁶Protože tedy zůstává možnost, aby někteří do něho vešli, a protože ti, kterým to bylo dříve zvěstováno, nevešli pro neposlušnost,

⁷opět určuje jeden den, Dnes, když v Davidovi po tak dlouhém čase říká, jak je předpověděno: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.

⁸Kdyby je totiž Jozue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dni.

⁹A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu.

¹⁰Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého.

¹¹Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti.

¹²Neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.

¹³A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž ⌈se budeme zodpovídat⌉, je vše nahé a odkryté.

¹⁴Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání.

¹⁵Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.

¹⁶Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.

Židům 4

¹Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.

²Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře těch, kteříž slyšeli.

³Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dokonána jsou díla od ustanovení světa.

⁴Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.

⁵A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.

⁶A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro nevěru,

⁷Opět ukládá den jakýsi: Dnes, skrze Davida, po takovém času pravě, (jakož řečeno jest:) Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.

⁸Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.

⁹A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.

¹⁰Nebo kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.

¹¹Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.

¹²Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.

¹³A neníť stvoření, kteréž by nebylo zjevné před oblíčejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.

¹⁴Protož majíce velikého nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež to vyznání.

¹⁵Nebo nemáme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.

¹⁶Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.