Židům 3 Porovnání: ČSP vs Kralická

Židům 3

¹Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše,

²který je věrný tomu, kdo ho ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v [celém] jeho domě.

³Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu má větší čest nežli dům sám.

⁴Neboť každý dům někdo staví; a ten, kdo postavil všechno, je Bůh.

⁵A Mojžíš byl věrný v celém jeho domě jako služebník, aby dosvědčil to, co mělo být pověděno.

⁶Ale Kristus jako Syn je nad jeho domem. Jeho domem jsme my, zachováme–li si [až do konce pevnou] důvěru a chloubu naděje.

⁷Proto, jak praví Duch Svatý: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,

⁸nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení ve dni pokušení v pustině,

⁹kdy [mě] pokoušeli vaši otcové ⌈tím, že mě zkoušeli⌉, a viděli mé skutky

¹⁰po čtyřicet let. Proto jsem se na toto pokolení rozhněval a řekl jsem: Stále bloudí srdcem; oni nepoznali mé cesty.

¹¹Jak jsem přísahal ve svém hněvu: Jistě nevejdou do mého odpočinutí.

¹²Hleďte, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha,

¹³a proto se navzájem napomínejte každý den, dokud se říká Dnes, aby nikdo z vás nebyl zatvrzen klamem hříchu.

¹⁴Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pokud ⌈ten původ jistoty⌉ zachováme pevný až do konce.

¹⁵Když se říká: Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom rozhořčení,

¹⁶kdo jsou ti, kteří slyšeli a způsobili rozhořčení? Což to nebyli všichni ti, kdo vyšli z Egypta skrze Mojžíše?

¹⁷Na koho se hněval čtyřicet let? Zdali ne na ty, kteří zhřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině?

¹⁸A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne–li těm, kteří neposlechli?

¹⁹I vidíme, že nemohli vejít pro nevěru.

Židům 3

¹A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze {biskupa} vyznání našeho, Krista Ježíše,

²Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě jeho.

³Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.

⁴Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.

⁵A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.

⁶Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.

⁷Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,

⁸Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení toho na poušti;

⁹Kdež pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.

¹⁰Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.

¹¹Pročež přisáhl jsem v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

¹²Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.

¹³Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.

¹⁴Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.

¹⁵Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení.

¹⁶Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.

¹⁷Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichž těla padla na poušti?

¹⁸A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.

¹⁹A vidíme, žeť nemohli vjíti pro nevěru.