Přísloví 5 Porovnání: ČSP vs Kralická

Přísloví 5

¹Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň ucho k mé rozumnosti,

²abys zachoval rozvahu a aby tvé rty střežily poznání.

³Vždyť ze rtů cizí ženy kape med a její řeč je hladší nežli olej,

⁴ale ⌈její konec je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč.⌉

⁵Její nohy sestupují ke smrti, ⌈do podsvětí její kroky směřují.⌉

⁶Nesrovnává cestu života, ⌈její stezky se klátí, ani to neví.⌉

⁷Nyní mě, synové, slyšte, neodvracejte se od řečí mých úst.

⁸⌈Vzdal od ní svou cestu,⌉ nepřibližuj se ke vchodu jejího domu,

⁹jinak dáš svou slávu jinému a svoje roky ukrutníkovi,

¹⁰jinak se cizinci nasytí tvojí silou a tvoje námaha půjde do cizího domu.

¹¹Nakonec budeš úpět, až bude celé tvé tělo úplně zničeno.

¹²Pak řekneš: Jak to, že jsem nenáviděl kázeň a mé srdce odvrhlo pokárání?

¹³Neposlouchal jsem své učitele a k těm, kteří mě učili, jsem nenakláněl ucho.

¹⁴⌈Málem jsem se uprostřed shromáždění a obce ocitl ve všem zlu.⌉

¹⁵Pij vodu ze své cisterny, bystrou vodu ze své studny.

¹⁶Mají se tvoje prameny rozlévat na ulici, proudy vody na náměstí?

¹⁷Ať ⌈patří tobě samému,⌉ a ne cizím spolu s tebou!

¹⁸Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z ženy svého mládí.

¹⁹Ta líbezná laň, ta půvabná srna, její prsy ať tě uspokojují v každé době, její láskou se opájej ustavičně.

²⁰Proč by ses měl, můj synu, opájet cizí ženou, objímat klín cizinky?

²¹Vždyť cesty člověka jsou před očima Hospodina, on srovnává všechny jeho stezky.

²²Ničemu polapí jeho vlastní viny, provazy svého hříchu bude zajat.

²³Zemře, protože neměl kázeň, pro velikost své hlouposti bude vrávorat.

Přísloví 5

¹Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

²Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

³Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

⁴Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

⁵Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

⁶Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

⁷Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

⁸Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

⁹Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

¹⁰Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

¹¹I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

¹²A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

¹³A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

¹⁴O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

¹⁵Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

¹⁶Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

¹⁷Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

¹⁸Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

¹⁹Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

²⁰Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

²¹Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

²²Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

²³Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.