Přísloví 4 Porovnání: ČSP vs Kralická

Přísloví 4

¹Synové, slyšte otcovo naučení, pozorně naslouchejte, abyste poznali rozumnost.

²Vždyť vám dávám dobrou nauku, moje poučení neopouštějte.

³Když jsem byl synem u svého otce, útlým jedináčkem pro svou matku,

⁴učil mě a říkal mi: Ať tvé srdce uchopí má slova, zachovávej mé příkazy a budeš žít.

⁵Získej moudrost, získej rozumnost! Nezapomínej a neodvracej se od řečí mých úst!

⁶Neopouštěj ji a bude tě chránit, miluj ji a bude tě střežit.

⁷Počátek moudrosti je: Získej moudrost! Za všechno své vlastnictví získej rozumnost.

⁸Vysoce si jí važ a vyvýší tě; když ji obejmeš, poctí tě.

⁹Vloží na tvou hlavu půvabný věnec, předá ti krásnou korunu.

¹⁰Slyš, můj synu, přijmi mé řeči, a rozmnoží se ti roky života.

¹¹Učím tě moudré cestě, vedu tě po přímých stezkách.

¹²Když půjdeš, nebude zdržován tvůj krok, když poběžíš, neklopýtneš.

¹³Uchop naučení a neopouštěj, střež ho, vždyť je tvůj život!

¹⁴Na stezku ničemů nevstupuj, nechoď po cestě zlých lidí.

¹⁵Nevšímej si jí, neprocházej po ní, odvrať se od ní a přejdi ji!

¹⁶Neboť neusnou, pokud nespáchají zlo, je jim odebrán spánek, pokud nepřivedou někoho k pádu.

¹⁷Protože jedí chléb ničemnosti a pijí víno násilí.

¹⁸Stezka spravedlivých je jako záře úsvitu, září víc a víc, až do bílého dne.

¹⁹Ale cesta ničemů jako tma, nevědí, oč klopýtnou.

²⁰Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, nakloň ucho k mým řečem.

²¹Ať nesejdou z tvých očí, střež je v hloubi svého srdce.

²²Neboť jsou životem pro ty, kdo je nalézají, uzdravením pro celé jejich tělo.

²³Víc než ⌈cokoliv jiného⌉ střež své srdce, protože z něj ⌈vycházejí prameny života.⌉

²⁴Odstraň ⌈faleš ze svých úst⌉ a ⌈převrácené rty od sebe vzdal.⌉

²⁵Ať tvé oči hledí vpřed a tvá víčka ⌈míří přímo.⌉

²⁶Srovnej stezku pro svůj krok, všechny tvé cesty ať jsou připravené.

²⁷Neuchyl se vpravo, vlevo, odvrať nohu od zlého!

Přísloví 4

¹Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

²Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

³Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

⁴On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

⁵Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

⁶Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

⁷Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

⁸Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

⁹Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

¹⁰Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

¹¹Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

¹²Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

¹³Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

¹⁴Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

¹⁵Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

¹⁶Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

¹⁷Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

¹⁸Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

¹⁹Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

²⁰Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

²¹Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

²²Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

²³Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

²⁴Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

²⁵Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

²⁶Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

²⁷Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.