Přísloví 1 Porovnání: ČSP vs Kralická

Přísloví 1

¹Přísloví izraelského krále Šalomouna, syna Davidova,

²k poznání moudrosti a kázně, k porozumění řečem rozumným,

³k ⌈přijetí rozumné kázně,⌉ spravedlnosti, práva a přímosti,

⁴aby dala prostoduchým chytrost a mládenci poznání a rozvahu.

⁵Ať je slyší moudrý a přibude mu bystrosti, ať rozumný získá schopnost vést,

⁶aby dokázal porozumět přísloví a podobenství, slovům moudrých i jejich hádankám.

⁷Počátek poznání je bázeň ⌈před Hospodinem,⌉ moudrostí a kázní pohrdají hlupáci.

⁸Můj synu, slyš naučení svého otce, nezavrhuj poučení své matky.

⁹Neboť jsou půvabným věncem na tvou hlavu a náhrdelníkem na tvůj krk.

¹⁰Můj synu, kdyby tě hříšníci lákali, nepřivoluj!

¹¹Kdyby říkali: Pojď s námi, nastražíme léčku, ⌈abychom prolili krev,⌉ počíháme si bezdůvodně na nevinného,

¹²jako podsvětí je pohltíme zaživa, muže v plné síle jako ty, kdo sestupují do jámy.

¹³Získáme všelijaký vzácný majetek, naplníme si domy kořistí.

¹⁴⌈Nech svůj los padnout s námi,⌉ budeme mít všichni jeden měšec.

¹⁵Můj synu, ⌈nechoď s nimi po cestě,⌉ ⌈zdrž svou nohu od jejich stezky,⌉

¹⁶neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.

¹⁷Vždyť nadarmo se roztahuje síť před zraky ⌈těch, co mají křídla.⌉

¹⁸Ale tito nastražují léčku k prolití vlastní krve, číhají na svou duši.

¹⁹⌈Tak dopadne každý,⌉ kdo pro sebe nekalý zisk hrabe. Připraví svého pána o duši.

²⁰Moudrost křičí na ulicích, na náměstích pozvedá svůj hlas.

²¹Volá na nároží rušných ulic, u vchodů do bran, ve městě pronáší svou řeč:

²²Dokdy budou prostoduší milovat prostoduchost, posměvači si budou libovat v posmívání a hlupáci budou nenávidět poznání?

²³Obraťte se, ⌈když vás kárám!⌉ Hle, vyleji na vás svého ducha, dám vám poznat svá slova.

²⁴Protože jsem volala, ale odmítali jste, vztahovala jsem svou ruku, ale nikdo nedával pozor,

²⁵nevšímali jste si žádné mé rady a mému pokárání jste se nepodvolili,

²⁶také já se budu vysmívat vaší pohromě, posmívat se, když přijde ⌈to, čeho se strachujete, ⌉

²⁷když jako ničivá bouře přijde ⌈to, čeho se strachujete⌉ a vaše pohroma jako vichřice, když na vás přijde soužení a strast.

²⁸Tehdy mě budou volat, ale neodpovím, budou mě usilovně hledat, ale nenaleznou mě.

²⁹Protože nenáviděli poznání a nezvolili si bázeň před Hospodinem,

³⁰nepodvolili se mé radě a odvrhli každé moje pokárání,

³¹budou jíst ovoce své cesty, nasytí se svými radami.

³²Vždyť odvrácení prostoduchých je zabije, bezstarostnost hlupáků je zahubí.

³³Ale kdo mě poslouchá, bude přebývat v bezpečí, ⌈bude bezstarostný, beze strachu ze zla.⌉

Přísloví 1

¹Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

²Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

³K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

⁴Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

⁵Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

⁶K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

⁷Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

⁸Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

⁹Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

¹⁰Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

¹¹Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

¹²Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

¹³Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

¹⁴Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

¹⁵Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

¹⁶Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

¹⁷Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

¹⁸Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

¹⁹Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

²⁰Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

²¹V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

²²Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

²³Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

²⁴Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

²⁵Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

²⁶Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

²⁷Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

²⁸Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

²⁹Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

³⁰Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

³¹Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

³²Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

³³Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.