Lukáš 24 Porovnání: ČSP vs Kralická

Lukáš 24

¹Prvního dne týdne velmi časně ráno přišly k hrobce nesouce vonné látky, které připravily.

²Nalezly však kámen od hrobu odvalený.

³Vstoupily, ale tělo [Pána Ježíše] nenalezly.

⁴A stalo se, když nad tím byly bezradné, hle, přistoupili k nim dva muži v zářícím rouchu.

⁵Polekaly se a sklonily tváře k zemi; oni však jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?

⁶Není zde, ale byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji,

⁷když řekl o Synu člověka, že musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“

⁸I vzpomněly si na jeho slova.

⁹A když se vrátily [od hrobky], oznámily toto všechno Jedenácti i všem ostatním.

¹⁰[Byly to] Marie Magdalská, Jana a Marie Jakubova a ostatní s nimi. Říkaly to apoštolům,

¹¹ale jim tato slova připadala jako nesmysl a nevěřili jim.

¹²[Petr však vstal, běžel ke hrobce, naklonil se dovnitř a spatřil jen plátna. I odešel domů v údivu nad tím, co se stalo.]

¹³A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emaus, vzdálené [sto] šedesát stadií od Jeruzaléma,

¹⁴a rozmlouvali spolu o tom všem, co se přihodilo.

¹⁵A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi.

¹⁶Ale jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali.

¹⁷Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?“ I zůstali stát zasmušilí.

¹⁸Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedověděl se, co se v něm v těchto dnech stalo!“

¹⁹I řekl jim: „Co to je?“ Oni mu řekli: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem;

²⁰jak ho velekněží a naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.

²¹My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale ⌈přes to všechno⌉ je to už třetí den od toho, kdy se to stalo.

²²Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky,

²³a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ.

²⁴A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše tak, jak řekly i ženy, jeho však nespatřili.“

²⁵A on jim řekl: „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci!

²⁶Což to neměl Kristus vytrpět a vejít do své slávy?“

²⁷A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno.

²⁸Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl jít dál.

²⁹Oni však na něho naléhali slovy: „Zůstaň s námi, neboť ⌈se připozdívá⌉ a den se již nachýlil.“ I vstoupil, aby s nimi zůstal.

³⁰A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim.

³¹Vtom se jim otevřely oči a poznali ho; ale on se pro ně stal neviditelným.

³²A řekli si spolu: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“

³³A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi,

³⁴a ti jim říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi.

³⁵A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.

³⁶Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich [a řekl jim: „Pokoj vám.“]

³⁷Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha.

³⁸Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti?

³⁹Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“

⁴⁰[A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy.]

⁴¹Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“

⁴²Podali mu kus pečené ryby [a plást medu].

⁴³Vzal si a pojedl před nimi.

⁴⁴Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“

⁴⁵Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu,

⁴⁶a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých;

⁴⁷a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů⌈, počínajíc od Jeruzaléma.

⁴⁸Vy [jste] svědky těchto věcí⌉.

⁴⁹A [hle,] já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“

⁵⁰Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl své ruce a požehnal jim.

⁵¹A stalo se, když jim žehnal, že se od nich vzdálil [a byl nesen vzhůru do nebe].

⁵²A [když se mu poklonili,] s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma

⁵³a byli stále v chrámě, ⌈chválili Boha a dobrořečili mu⌉. [Amen.]

Lukáš 24

¹Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi.

²I nalezly kámen odvalený od hrobu.

³A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše.

⁴I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím.

⁵Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými?

⁶Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

⁷Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti.

⁸I rozpomenuly se na slova jeho.

⁹A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm.

¹⁰Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.

¹¹Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

¹²Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

¹³A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

¹⁴A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

¹⁵I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi.

¹⁶Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

¹⁷I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní?

¹⁸A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

¹⁹Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

²⁰Totiž kterak jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

²¹My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

²²Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu.

²³A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl.

²⁴I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

²⁵Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci.

²⁶Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou?

²⁷A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

²⁸I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

²⁹Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

³⁰I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

³¹I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich.

³²I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma?

³³A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

³⁴Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

³⁵I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

³⁶A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

³⁷Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

³⁸I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?

³⁹Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

⁴⁰A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

⁴¹Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu?

⁴²A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

⁴³A vzav, pojedl před nimi,

⁴⁴A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně.

⁴⁵Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.

⁴⁶A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

⁴⁷A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

⁴⁸Vy pak jste svědkové toho.

⁴⁹A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

⁵⁰I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

⁵¹I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

⁵²A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

⁵³A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.