Lukáš 22 Porovnání: ČSP vs Kralická

Lukáš 22

¹Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha, to jest velikonoce.

²Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili, báli se však lidu.

³Tu Satan vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.

⁴Odešel a promluvil s velekněžími a veliteli chrámové stráže, jak by jim ho vydal.

⁵Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.

⁶Juda souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal někde ⌈stranou od⌉ zástupu.

⁷Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován ⌈velikonoční beránek⌉.

⁸Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: „Jděte a připravte nám beránka, abychom pojedli.“

⁹Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom jej připravili?“

¹⁰Řekl jim: „Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde,

¹¹a hospodáři toho domu řekněte: Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky ⌈velikonočního beránka⌉?

¹²A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte.“

¹³Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili ⌈velikonočního beránka⌉.

¹⁴Když nastala ta hodina, zaujal místo u stolu a apoštolové s ním.

¹⁵Řekl jim: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.

¹⁶Neboť vám pravím, že ho [již] nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.“

¹⁷A vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte to a rozdělte mezi sebe.

¹⁸Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“

¹⁹Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku.“

²⁰A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.

²¹Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, je se mnou na stole.

²²Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje.“

²³A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

²⁴Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.

²⁵On jim řekl: „Králové národů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci.

²⁶Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží.

²⁷Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží.

²⁸A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.

²⁹A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,

³⁰abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“

³¹„Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici.

³²Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni své bratry.“

³³On mu řekl: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“

³⁴Ježíš řekl: „Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.“

³⁵A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni řekli: „V ničem.“

³⁶Řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč.

³⁷Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: A byl započten mezi bezzákonné. Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.“

³⁸Oni řekli: „Pane, hle, zde jsou dva meče.“ On jim řekl: „To stačí.“

³⁹A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci.

⁴⁰Když byl na místě, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli do pokušení.“

⁴¹Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se:

⁴²„Otče, chceš–li, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.“

⁴³[Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho.

⁴⁴Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.]

⁴⁵A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí.

⁴⁶Řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.“

⁴⁷Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.

⁴⁸Ježíš mu řekl: „Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?“

⁴⁹Když ti okolo něho uviděli, co ⌈se děje⌉, řekli: „Pane, máme udeřit mečem?“

⁵⁰A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.

⁵¹Ježíš však odpověděl: „Nechte toho!“ A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej.

⁵²Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi?

⁵³Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty.“

⁵⁴Zmocnili se ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval.

⁵⁵Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi.

⁵⁶A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: „Také tenhle byl s ním.“

⁵⁷On [ho] však zapřel: „Neznám ho, ženo.“

⁵⁸A krátce nato ho uviděl jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem!“

⁵⁹A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.“

⁶⁰Petr řekl: „Člověče, nevím, co povídáš.“ A hned, ještě když mluvil, zakokrhal kohout.

⁶¹Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“

⁶²I vyšel ven a hořce se rozplakal.

⁶³Muži, kteří Ježíše hlídali, se mu posmívali a bili ho.

⁶⁴Zahalili ⌈mu tvář⌉ a ptali se ho: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“

⁶⁵A mnoho jiného mluvili proti němu, urážejíce ho.

⁶⁶A když nastal den, shromáždilo se staršovstvo lidu, velekněží a učitelé Zákona, odvedli ho před svou veleradu

⁶⁷a říkali: „Řekni nám, jsi–li ty Kristus.“ Řekl jim: „Řeknu–li vám to, zajisté neuvěříte.

⁶⁸Zeptám–li se, zajisté [mi] neodpovíte.

⁶⁹Od této chvíle však bude Syn člověka sedět na pravici Moci Boží.“

⁷⁰Všichni řekli: „Ty tedy jsi Syn Boží?“ On jim řekl: „Vy říkáte, že Já jsem.“

⁷¹Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.“

Lukáš 22

¹Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc.

²I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu.

³Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti.

⁴A on odšed, mluvil s předními kněžími {biskupy}, a s úředníky, kterak by ho jim zradil.

⁵I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

⁶I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

⁷Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek.

⁸I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

⁹A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

¹⁰On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

¹¹A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými?

¹²A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

¹³I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

¹⁴A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

¹⁵I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl.

¹⁶Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

¹⁷A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

¹⁸Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

¹⁹A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

²⁰Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

²¹Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem.

²²A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

²³Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

²⁴Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší.

²⁵On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

²⁶Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící.

²⁷Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

²⁸Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

²⁹A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

³⁰Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

³¹I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.

³²Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

³³A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

³⁴On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne.

³⁵I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

³⁶Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě.

³⁷Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou.

³⁸Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

³⁹A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

⁴⁰A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴¹A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

⁴²Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

⁴³I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

⁴⁴A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

⁴⁵A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

⁴⁶I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴⁷A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

⁴⁸Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ.

⁴⁹A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

⁵⁰I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal ucho jeho pravé.

⁵¹A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej.

⁵²I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím {biskupům} a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi.

⁵³Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti.

⁵⁴I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze {biskupova}. Petr pak šel za ním zdaleka.

⁵⁵A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

⁵⁶A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

⁵⁷On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

⁵⁸A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

⁵⁹A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest.

⁶⁰I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

⁶¹I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

⁶²I vyšed ven Petr, plakal hořce.

⁶³Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

⁶⁴A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

⁶⁵A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

⁶⁶A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží {biskupové} a zákonníci, a vedli ho do rady své,

⁶⁷Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

⁶⁸A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte.

⁶⁹Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

⁷⁰I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem.

⁷¹A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.