Lukáš 21

¹Když vzhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do pokladnice.

²Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dvě ⌈drobné mince⌉,

³a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova hodila více než všichni ostatní.

⁴Neboť ti všichni vhodili k [Božím] darům ze svého přebytku, tato však vhodila ze svého nedostatku celé ⌈svoje živobytí⌉.“

⁵Když někteří mluvili o chrámu, že je vyzdoben krásnými kameny a obětními dary, řekl:

⁶„Přijdou dny, ve kterých z toho, co vidíte, [zde] nezůstane kámen na kameni, který nebude stržen.“

⁷Otázali se ho: „Učiteli, kdy to bude? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“

⁸Řekl: „Dávejte si pozor, abyste nebyli svedeni. Neboť mnozí přijdou ⌈v mém jménu⌉ a budou říkat: Já jsem a ten čas je tu. Nechoďte za nimi.

⁹Když byste uslyšeli o válkách a nepokojích, nevyděste se. Neboť to musí nejprve nastat, ale konec nebude hned.“

¹⁰Potom jim říkal: „Povstane národ proti národu a království proti království,

¹¹budou veliká zemětřesení a na různých místech hlad a mor, budou hrůzy a veliká znamení z nebe.

¹²Avšak před tím vším vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat, vydávajíce vás do synagog a do vězení, budete pro mé jméno předváděni před krále a vladaře.

¹³To vám bude svědectvím.

¹⁴Uložte si tedy do svých srdcí, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit.

¹⁵Neboť já vám dám řeč a moudrost, které nebudou moci odolat ani ji vyvrátit žádní vaši protivníci.

¹⁶Vydají vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou usmrceni.

¹⁷A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno.

¹⁸Ale ani vlas z vaší hlavy se určitě neztratí.

¹⁹Svou trpělivostí získejte své duše.“

²⁰„Když uvidíte, že Jeruzalém je obkličován vojsky, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.

²¹Pak ti, kdo jsou v Judsku, ať utíkají do hor, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať vyjdou, a kteří jsou na venkově, ať do něho nevcházejí,

²²protože toto jsou dny trestu, aby se naplnilo všechno, co je napsáno.

²³Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliká tíseň na zemi a hněv proti tomuto lidu.

²⁴Padnou ostřím meče a jako zajatci budou odvedeni mezi všecky národy, a po Jeruzalému budou šlapat národy, dokud se nenaplní ⌈jejich čas⌉.“

²⁵„A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných před řevem a vlnobitím moře.

²⁶Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět; neboť mocnosti nebes se zatřesou.

²⁷A potom uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.

²⁸Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“

²⁹A řekl jim podobenství: „Podívejte se na fíkovník a na všechny ostatní stromy.

³⁰Když vidíte, že již vypučely, sami víte, že léto je již blízko.

³¹Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko Boží království.

³²Amen, pravím vám, že určitě nepomine ono pokolení, dokud se toto všechno nestane.

³³Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“

³⁴„Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena [flámováním, opilstvím a ⌈starostmi každodenního života⌉ a onen den na vás nepřišel náhle

³⁵⌈jako past. Neboť přijde⌉ na všechny, kteří ⌈přebývají na povrchu⌉ celé země.

³⁶Bděte a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka.“

³⁷Ve dne učil v chrámě, ale v noci vycházel a zůstával na hoře zvané Olivová.

³⁸A všechen lid k němu časně zrána přicházel, aby ho v chrámě poslouchal.

Lukáš 21

¹A pohleděv, uzřel bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice.

²Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou, ana uvrhla tam dva šarty.

³I řekl: V pravdě pravím vám, že vdova tato chudá více než všickni uvrhla.

⁴Nebo všickni tito z toho, což jim zbývalo, dali dary Bohu, tato pak z své chudoby všecku živnost svou, kterouž měla, uvrhla.

⁵A když někteří pravili o chrámu, kterak by kamením pěkným i okrasami ozdoben byl, řekl:

⁶Nač se to díváte? Přijdouť dnové, v nichž nebude zůstaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.

⁷I otázali se ho, řkouce: Mistře, kdy to bude? A které znamení, když se to bude míti státi?

⁸On pak řekl: Vizte, abyste nebyli svedeni. Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem, a čas se blíží. Protož nepostupujte po nich.

⁹Když pak uslyšíte o válkách a různicech, nestrachujte se; neboť musí to prvé býti, ale ne i hned konec.

¹⁰Tehdy pravil jim: Povstaneť národ proti národu, a království proti království.

¹¹A země třesení veliká budou po místech, a hladové, a morové, hrůzy i zázrakové s nebe velicí.

¹²Ale před tím přede vším vztáhnou ruce své na vás, a protiviti se budou, vydávajíce vás do škol a žalářů, vodíce k králům a k vládařům pro jméno mé.

¹³A toť se vám díti bude na svědectví.

¹⁴Protož složtež to v srdcích svých, abyste se nestarali, kterak byste odpovídati měli.

¹⁵Jáť zajisté dám vám ústa a moudrost, kteréž nebudou moci odolati, ani proti ní ostáti všickni protivníci vaši.

¹⁶Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás.

¹⁷A budete v nenávisti u všech pro jméno mé.

¹⁸Ale ani vlas s hlavy vaší nikoli nezahyne.

¹⁹V trpělivosti své vládněte dušemi svými.

²⁰Když pak uzříte obležený od vojska Jeruzalém, tehdy vězte, žeť se přiblížilo zkažení jeho.

²¹Tehdy ti, kdož jsou v Judstvu, utíkejte k horám, a kdo u prostřed něho, vyjděte, a kteří v končinách, nevcházejte do něho.

²²Neboť budou dnové pomsty, aby se naplnilo všecko, což psáno jest.

²³Ale běda těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. Neboť bude dav veliký v této zemi, a hněv nad lidem tímto.

²⁴I padati budou ostrostí meče, a zjímaní vedeni budou mezi všecky národy, a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů.

²⁵I budouť znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi ssoužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití,

²⁶Tak že zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou.

²⁷A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou.

²⁸A když se toto počne díti, pohleďtež a pozdvihnětež hlav svých, proto že se přibližuje vykoupení vaše.

²⁹I pověděl jim podobenství: Patřte na fíkový strom i na všecka stromoví.

³⁰Když se již pučí, vidouce to, sami to znáte, že blízko jest již léto.

³¹Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest království Boží.

³²Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se všecko stane.

³³Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

³⁴Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den.

³⁵Nebo jako osídlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země.

³⁶Protož bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.

³⁷I býval ve dne v chrámě, uče, ale v noci vycházeje, přebýval na hoře, kteráž slove Olivetská.

³⁸A všecken lid na úsvitě přicházel k němu do chrámu, aby ho poslouchal.