Jan 4 Porovnání: ČSP vs Kralická

Jan 4

¹Když se Pán dověděl, že farizeové uslyšeli, že on získává a křtí více učedníků než Jan

²-- ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci --

³opustil Judsko a odešel [opět] do Galileje.

⁴Musel však projít Samařskem.

⁵Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi.

⁶Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, ⌈se posadil⌉ u toho pramene. Bylo kolem poledne.

⁷Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“

⁸Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo.

⁹Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany ⌈nic společného neužívají⌉.

¹⁰Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: Dej mi napít, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“

¹¹[Žena] mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; odkud tedy máš tu živou vodu?

¹²Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“

¹³Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit.

¹⁴Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“

¹⁵Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.“

¹⁶[Ježíš] jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“

¹⁷Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: Nemám muže.

¹⁸Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“

¹⁹Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok.

²⁰Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“

²¹Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě.

²²Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů.

²³Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.

²⁴Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“

²⁵Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.“

²⁶Ježíš jí řekl: „Já jsem to -- ten, který k tobě mluví.“

²⁷Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: Nač se ptáš? nebo Proč s ní mluvíš?

²⁸Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:

²⁹„Pojďte ⌈se podívat⌉ na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“

³⁰Vyšli z města a šli k němu.

³¹Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se.“

³²On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“

³³Učedníci se mezi sebou ptali: „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“

³⁴Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo.

³⁵Což neříkáte: Ještě čtyři měsíce a přijde žeň? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni.

³⁶Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.

³⁷Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne.

³⁸Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.“

³⁹Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“

⁴⁰Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.

⁴¹A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo.

⁴²Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, [Kristus].“

⁴³Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje.

⁴⁴Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok ve své vlasti nemá vážnost.

⁴⁵Když tedy přišel do Galileje, Galilejci ho přijali, protože viděli všechno, co učinil o svátku v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek.

⁴⁶[Ježíš] opět přišel do Kány Galilejské, kde z vody učinil víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnaum.

⁴⁷Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odešel k němu a prosil [ho], aby přišel a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral.

⁴⁸Tu mu Ježíš řekl: „Neuvidíte–li znamení a divy, jistě neuvěříte.“

⁴⁹Královský úředník mu řekl: „Pane, pojď, než mé dítě zemře!“

⁵⁰Ježíš mu říká: „Jdi, tvůj syn žije.“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

⁵¹Ještě byl na cestě dolů, když mu vyšli naproti jeho otroci a řekli, že jeho chlapec žije.

⁵²Vyptal se jich tedy na hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu: „Včera v jednu hodinu ho opustila horečka.“

⁵³Tu otec poznal, že se to stalo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: Tvůj syn žije. A uvěřil on i celý jeho dům.

⁵⁴Toto bylo už druhé znamení, které Ježíš učinil, když přišel z Judska do Galileje.

Jan 4

¹A jakž poznal Pán, že slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil než Jan,

²(Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho,)

³Opustil Judstvo, a odšel opět do Galilee.

⁴Musil pak jíti skrze Samaří.

⁵I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedlé popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.

⁶Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo okolo šesté hodiny.

⁷I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréž řekl Ježíš: Dej mi píti.

⁸Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.

⁹I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)

¹⁰Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dal by tobě vody živé.

¹¹I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?

¹²Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?

¹³Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.

¹⁴Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.

¹⁵Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, abych nežíznila, ani chodila sem vážiti.

¹⁶Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přiď sem.

¹⁷Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.

¹⁸Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.

¹⁹Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.

²⁰Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdež náleží se modliti.

²¹Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.

²²Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.

²³Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.

²⁴Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.

²⁵Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, kterýž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.

²⁶Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.

²⁷A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, a však žádný neřekl: Nač se ptáš, aneb proč mluvíš s ní?

²⁸I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:

²⁹Poďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?

³⁰Tedy vyšli z města, a přišli k němu.

³¹Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.

³²A on řekl jim: Jáť mám pokrm jísti, kteréhož vy nevíte.

³³Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?

³⁴Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, kterýž mne poslal, a dokonal dílo jeho.

³⁵Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí svých, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.

³⁶Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, radoval se spolu, i kdo žne.

³⁷Nebo v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, kdož rozsívá, a jiný, kterýž žne.

³⁸Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.

³⁹Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč té ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.

⁴⁰A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.

⁴¹A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.

⁴²A ženě té řekli: Již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě spasitel světa, Kristus.

⁴³Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.

⁴⁴Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v poctivosti není.

⁴⁵A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli k svátku.

⁴⁶Tedy opět přišel Ježíš do Kány Galilejské, kdež učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.

⁴⁷Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.

⁴⁸I řekl jemu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.

⁴⁹Dí jemu ten královský služebník: Pane, podiž prvé, nežli umře syn můj.

⁵⁰Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil jemu Ježíš, a šel.

⁵¹Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali, řkouce: Syn tvůj živ jest.

⁵²Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.

⁵³Tedy poznal otec, že právě ta hodina byla, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.

⁵⁴To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.