Jan 3

¹Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, přední muž mezi Židy.

²Ten přišel ⌈k Ježíšovi⌉ v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel od Boha jako učitel, neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není–li s ním Bůh.“

³Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.“

⁴Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“

⁵Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království.

⁶Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch.

⁷Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.

⁸Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

⁹Nikodém mu odpověděl: „Jak se to může stát?“

¹⁰Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš?

¹¹Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte.

¹²Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím–li vám věci nebeské?

¹³Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, [který je v nebi].

¹⁴A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka,

¹⁵aby každý, ⌈kdo v něho věří, měl život⌉ věčný.“

¹⁶„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal [svého] jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

¹⁷Vždyť Bůh neposlal [svého] Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.

¹⁸Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.

¹⁹Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

²⁰Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.

²¹Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

²²Potom přišel Ježíš i jeho učedníci do judské země; tam s nimi pobýval a křtil.

²³Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam bylo hodně vody; a lidé přicházeli a byli křtěni.

²⁴Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení.

²⁵Mezi některými z Janových učedníků a jedním Židem nastal spor o očišťování.

²⁶Přišli k Janovi a řekli mu: „Rabbi, ten, který byl s tebou za Jordánem a o němž jsi vydal svědectví, hle, ten křtí a všichni přicházejí k němu.“

²⁷Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, není–li mu to dáno z nebe.

²⁸Vy sami jste [mi] svědky, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale Jsem poslán před ním.

²⁹Ženich je ten, kdo má nevěstu. Přítel ženicha, který stojí a slyší ho, velmi se raduje z ženichova hlasu. Tato má radost je tedy naplněna.

³⁰On musí růst, já však se menšit.“

³¹„Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, [je nade všechny a]

³²svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.

³³Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, že Bůh je pravdivý.

³⁴Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť [Bůh] dává Ducha bez odměřování.

³⁵Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou.

³⁶Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“

Jan 3

¹Byl pak člověk z farizeů, jménem Nikodém, kníže Židovské.

²Ten přišel k Ježíšovi v noci, a řekl jemu: Mistře, víme, že jsi od Boha přišel mistr; nebo žádný nemůže těch divů činiti, kteréž ty činíš, leč by Bůh byl s ním.

³Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího.

⁴Řekl jemu Nikodém: Kterak můž člověk naroditi se, starý jsa? Zdali může po druhé v život matky své vjíti a naroditi se?

⁵Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.

⁶Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest.

⁷Nediviž se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi.

⁸Vítr, kam chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde. Takť jest každý, kdo se z Ducha narodil.

⁹Odpověděl Nikodém a řekl jemu: Kterak mohou tyto věci býti?

¹⁰Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a toho neznáš?

¹¹Amen, amen pravím tobě: Že což víme, mluvíme, a což jsme viděli, svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte.

¹²Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám, a nevěříte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvěříte?

¹³A jistě žádnýť nevstoupil v nebe, než ten, kterýž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi.

¹⁴A jakož Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí povýšen býti Syn člověka,

¹⁵Aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.

¹⁶Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.

¹⁷Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.

¹⁸Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

¹⁹Totoť pak jest ten soud, že světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí.

²⁰Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho.

²¹Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou.

²²Potom přišel Ježíš i učedlníci jeho do země Judské, a tu přebýval s nimi, a křtil.

²³A Jan také křtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé. I přicházeli, a křtili se.

²⁴Nebo ještě Jan nebyl vsazen do žaláře.

²⁵Tedy vznikla otázka mezi učedlníky Janovými a Židy o očišťování.

²⁶I přišli k Janovi a řekli jemu: Mistře, ten kterýž byl s tebou za Jordánem, jemužs ty svědectví vydal, aj, on křtí, a všickni jdou k němu.

²⁷Odpověděl Jan a řekl: Nemůžť člověk vzíti ničeho, leč by jemu dáno bylo s nebe.

²⁸Vy sami svědkové jste mi, že jsem pověděl: Nejsem já Kristus, ale že jsem poslán před ním.

²⁹Kdož má nevěstu, ženichť jest, přítel pak ženicha, kterýž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplněna jest.

³⁰Onť musí růsti, já pak menšiti se.

³¹Kdožť s hůry přišel, nade všeckyť jest; kdož jest z země, zemskýť jest, a zemské věci mluví. Ten, kterýž s nebe přišel, nade všecky jest.

³²A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá.

³³Kdož přijímá svědectví jeho, zpečetil to, že Bůh pravdomluvný jest.

³⁴Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, slovo Boží mluví, nebo jemu ne v míru dává Bůh Ducha.

³⁵Otec miluje Syna, a všecko dal v ruku jeho.

³⁶Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm.