Jan 5 Porovnání: ČSP vs Kralická

Jan 5

¹Potom byl židovský svátek a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma.

²V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět sloupořadí.

³V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, [kteří čekali na pohyb vody.

⁴Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí].

⁵Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let.

⁶Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: „Chceš ⌈být uzdraven⌉?“

⁷Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“

⁸Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lehátko a choď.“

⁹A hned byl ten člověk uzdraven, vzal své lehátko a chodil. Ten den však byla sobota.

¹⁰Židé tomu uzdravenému říkali: „Je sobota; není dovoleno, abys nosil [své] lehátko.“

¹¹On jim však odpověděl: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lehátko a choď.“

¹²Otázali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi [své lehátko] a choď?“

¹³Uzdravený však nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se ztratil v zástupu, který na tom místě byl.

¹⁴Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“

¹⁵Ten člověk odešel a oznámil Židům, že tím, kdo ho uzdravil, je Ježíš.

¹⁶Proto Židé Ježíše pronásledovali [a usilovali ho zabít], že tyto věci činil v sobotu.

¹⁷Ježíš jim však odpověděl: „Můj Otec až dosud pracuje, i já pracuji.“

¹⁸Proto ho Židé ještě více usilovali zabít, že nejen rušil sobotu, ale také Boha nazýval svým vlastním otcem, a činil se tak rovným Bohu.

¹⁹Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně i Syn.

²⁰Neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli.

²¹Jako totiž Otec křísí mrtvé a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce.

²²Vždyť Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu,

²³aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.

²⁴Amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života.

²⁵Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina, a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít.

²⁶Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě.

²⁷A dal mu pravomoc konat soud, protože je Syn člověka.

²⁸Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, v níž všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas

²⁹a vyjdou. Ti, kdo činili dobře, ⌈budou vzkříšeni k životu⌉, a ti, kdo jednali zle, ⌈budou vzkříšeni k soudu⌉.“

³⁰„Já sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal.“

³¹„Svědčím–li já sám o sobě, není mé svědectví pravé.

³²Je jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.

³³Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví Pravdě.

³⁴Já sice nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli zachráněni.

³⁵On byl lampou hořící a zářící, a vám se zachtělo zaradovat se na chvíli v jeho světle.

³⁶Já však mám větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, o mně svědčí, že mne poslal Otec.

³⁷A sám Otec, který mne poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste neviděli jeho podobu

³⁸a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, koho on poslal.

³⁹Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně.

⁴⁰Ale nechcete přijít ke mně, abyste měli život.“

⁴¹„Slávu od lidí nepřijímám.

⁴²Ale vím o vás, že v sobě nemáte lásku ⌈k Bohu⌉.

⁴³Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho přijmete.

⁴⁴Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte?

⁴⁵Nemyslete si, že já vás budu obviňovat u Otce; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož doufáte.

⁴⁶Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože on psal o mně.

⁴⁷Nevěříte–li jeho zápisům, jak uvěříte mým výrokům?“

Jan 5

¹Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.

²Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.

³Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.

⁴Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.

⁵I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.

⁶Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?

⁷Odpověděl mu ten nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sstupuje.

⁸Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.

⁹A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. Byla pak sobota v ten den.

¹⁰Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, nesluší tobě lože nositi.

¹¹Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.

¹²I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?

¹³Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.

¹⁴Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, aťby se něco horšího nepřihodilo.

¹⁵Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.

¹⁶A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabiti, že to učinil v sobotu.

¹⁷Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.

¹⁸Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.

¹⁹I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.

²⁰Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky, abyste vy se divili.

²¹Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.

²²Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu.

²³Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.

²⁴Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.

²⁵Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.

²⁶Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě.

²⁷A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.

²⁸Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kterouž všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.

²⁹A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.

³⁰Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, kterýž mne poslal, Otcovy.

³¹Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.

³²Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.

³³Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.

³⁴Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.

³⁵Onť byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste se na čas poradovati v světle jeho.

³⁶Ale já mám větší svědectví, než Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že mne Otec poslal.

³⁷A kterýž mne poslal, Otec, onť svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho neviděli.

³⁸A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož on poslal, tomu vy nevěříte.

³⁹Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.

⁴⁰Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.

⁴¹Chvály od lidí nepřijímám.

⁴²Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.

⁴³Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.

⁴⁴Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?

⁴⁵Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.

⁴⁶Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neb on o mně psal.

⁴⁷Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?