Jakub 3 Porovnání: ČSP vs Kralická

Jakub 3

¹Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že ⌈budeme souzeni přísněji⌉.

²Neboť všichni ⌈často chybujeme. Kdo nechybuje⌉ ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo.

³⌈Dáváme–li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím⌉ celé jejich tělo.

⁴Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí.

⁵Tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí!

⁶I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje ⌈běh našeho života⌉ a sám je zapalován Gehennou.

⁷Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským,

⁸ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu.

⁹Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby.

¹⁰Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!

¹¹Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou?

¹²Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? [Tak] ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.

¹³Kdo je mezi vámi moudrýa rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti.

¹⁴Máte–li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete proti pravdě.

¹⁵To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská.

¹⁶Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek a kdejaká špatná věc.

¹⁷Moudrost shůry je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky.

¹⁸Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.

Jakub 3

¹Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.

²V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati také všecko tělo.

³An, my koňům udidla v ústa dáváme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.

⁴An, i lodí tak veliké jsouce, a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

⁵Tak i jazyk malý oud jest, a však veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

⁶Jazyk pak jest oheň a svět nepravosti. Takť jest postaven jazyk mezi oudy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

⁷Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i zeměplazů, i mořských potvor bývá skroceno, a jest okroceno od lidí;

⁸Ale jazyka žádný z lidí skrotiti nemůže. Tak jest neskrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

⁹Jím dobrořečíme Bohu Otci, a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.

¹⁰Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.

¹¹Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkost i hořkost?

¹²Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané i sladké vody nevydává.

¹³Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.

¹⁴Pakliť máte hořkou závist, a dráždění v srdci svém, nechlubte se, a neklamejte proti pravdě.

¹⁵Neníť ta moudrost s hůry sstupující, ale jest zemská, hovadná, ďábelská.

¹⁶Nebo kdež jest závist a rozdráždění, tu i roztržka i všeliké dílo zlé.

¹⁷Ale moudrost, kteráž jest s hůry, nejprvé zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.

¹⁸Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.