Jakub 4

¹Odkud jsou boje a hádky mezi vámi? Zdali ne odtud -- z vašich rozkoší, které bojují ve vašich údech?

²Dychtíte, ale nemáte. Zabíjíte a žárlíte, ale nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože nežádáte.

³Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.

⁴[Cizoložníci a] cizoložnice! Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

⁵Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: Žárlivě touží ⌈Duch, který v nás přebývá⌉?

⁶Ještě větší je však milost, kterou dává. Proto Písmo praví: Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.

⁷Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás.

⁸Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a očisťte srdce, lidé ⌈dvojí mysli⌉.

⁹Pociťte svou ubohost, naříkejte a plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost.

¹⁰Pokořte se před Pánem, a povýší vás.

¹¹Bratři, nemluvte jeden proti druhému. Kdo mluví proti bratru nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon. Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem Zákona, nýbrž soudcem.

¹²Jeden je zákonodárce a soudce, ten, který může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, jenž soudíš bližního?

¹³Nuže nyní vy, kteří říkáte: Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat --

¹⁴nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukazuje a potom mizí.

¹⁵Místo toho byste měli říkat: „Bude–li Pán ⌈chtít, budeme naživu a uděláme⌉ to nebo ono.“

¹⁶Vy se však chlubíte ve ⌈své chvástavosti⌉. Každé takové chlubení je zlé.

¹⁷Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích.

Jakub 4

¹Odkud jdou bojové a svády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z líbostí vašich, kteréž rytěřují v oudech vašich?

²Žádáte, a nemáte; závidíte a dychtíte, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, a však neobdržíváte, proto že neprosíte.

³Prosíte, a nebéřete, proto že zle prosíte, abyste na své líbosti vynakládali.

⁴Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá.

⁵Což mníte, že nadarmo dí písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?

⁶Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.

⁷Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás.

⁸Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli.

⁹Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.

¹⁰Ponižte se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás.

¹¹Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce.

¹²Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného?

¹³Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zištěme;

¹⁴(Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jaký jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.)

¹⁵Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li živi, učiníme toto neb onono.

¹⁶Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest.

¹⁷A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.