Jakub 1 Porovnání: ČSP vs Kralická

Jakub 1

¹Jakub,otrokBoží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům,které jsou v rozptýlení.

²Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.

³Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.

⁴A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

⁵Nedostává–li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.

⁶Ať však žádá ⌈ve víře⌉ a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.

⁷Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;

⁸je to muž nerozhodný, nestálý ⌈ve všem, co činí⌉.

⁹Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení

¹⁰a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:

¹¹vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v ⌈tom, co činí⌉.

¹²Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.

¹³Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: Jsem pokoušen od Boha. Bůh nemůže být pokoušen ⌈ke zlému⌉ a sám také nikoho nepokouší.

¹⁴Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.

¹⁵Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

¹⁶Nemylte se, moji milovaní bratři.

¹⁷Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani ⌈zatmění z odvrácení⌉.

¹⁸On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.

¹⁹⌈Víte to⌉, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.

²⁰Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.

²¹Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.

²²Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.

²³Neboť je–li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;

²⁴podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

²⁵Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.

²⁶Domnívá–li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná.

²⁷Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.

Jakub 1

¹Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.

²Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,

³Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.

⁴Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.

⁵Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.

⁶Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.

⁷Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.

⁸Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.

⁹Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,

¹⁰A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.

¹¹Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.

¹²Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.

¹³Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.

¹⁴Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.

¹⁵Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.

¹⁶Nebluďtež, bratří moji milí.

¹⁷Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.

¹⁸On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.

¹⁹A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.

²⁰Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.

²¹Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.

²²Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

²³Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.

²⁴Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.

²⁵Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.

²⁶Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.

²⁷Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.