Exodus 9 Porovnání: ČSP vs Kralická

Exodus 9

¹I řekl Hospodin Mojžíšovi: Jdi k faraonovi a pověz mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, ať mi slouží!

²Jestliže se je budeš zdráhat propustit a stále je budeš držet,

³hle, Hospodinova ruka dopadne na tvůj dobytek, který je na poli, na koně, na osly, na velbloudy, na skot i na brav s velmi těžkým morem.

⁴A Hospodin učiní rozdíl mezi dobytkem Izraele a dobytkem Egypta: Ze všeho dobytka synů Izraele neuhyne ani kus.

⁵Hospodin také určil čas: Tuto věc Hospodin učiní v zemi zítra.

⁶Příští den Hospodin tu věc učinil a všechen dobytek Egypťanů uhynul, ale z dobytka synů Izraele neuhynul ani jeden kus.

⁷Farao ⌈to dal zjistit,⌉ a hle, z izraelského dobytka neuhynul ani jeden kus. Faraonovo srdce však zůstalo zatvrzelé a lid nepropustil.

⁸I řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: Vezměte si plné hrsti sazí z hrnčířské pece a ať je Mojžíš rozhazuje k nebi před očima faraona.

⁹Stanou se prachem po celé egyptské zemi a vyvolají na lidech i na dobytku v celé egyptské zemi vředy hnisavých neštovic.

¹⁰Vzali tedy saze z hrnčířské pece, postavili se před faraona a Mojžíš je rozhazoval k nebi. Na lidech i na dobytku se objevily vředy hnisavých neštovic.

¹¹Ani kouzelníci nebyli schopni se postavit před Mojžíše kvůli vředům, protože vředy byly na kouzelnících i na celém Egyptě.

¹²Ale Hospodin posilnil faraonovo srdce, takže je neuposlechl, tak jak Hospodin Mojžíšovi pověděl.

¹³I řekl Hospodin Mojžíšovi: Časně ráno se postav před faraona a řekni mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, ať mi slouží.

¹⁴Protože tentokrát pošlu do tvého srdce, na tvé otroky a na tvůj lid všechny své rány, abys poznal, že na celé zemi není nikdo jako já.

¹⁵Vždyť už jsem vztáhl ruku a kdybych tím morem ranil tebe a tvůj lid, byl bys vyhlazen ze země.

¹⁶Avšak proto jsem tě zachoval, abych ti ukázal svou moc a aby se o mém jménu vyprávělo po celé zemi.

¹⁷Stále vystupuješ proti mému lidu povýšeně a nechceš ho propustit.

¹⁸Hle, zítra o tomto čase sešlu ⌈tak ohromné⌉ krupobití, že podobné v Egyptě nebylo ode dne jeho založení až dosud.

¹⁹Nuže, pošli rychle do bezpečí dobytek a všechno, co máš na poli. Všechno, lidé i dobytek, co se bude nacházet na poli a nebude shromážděno v domě, když na to spadne to krupobití, zemře.

²⁰Kdo z faraonových otroků se bál Hospodinova slova, zahnal své otroky a svůj dobytek do domů.

²¹Kdo ⌈si však nevzal k srdci⌉ Hospodinovo slovo, zanechal své otroky a dobytek na poli.

²²Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku k nebi a dopadne krupobití na celou egyptskou zemi. Na lidi, na dobytek i na všechnu polní zeleň v egyptské zemi.

²³Mojžíš vztáhl svou hůl k nebi a Hospodin způsobil hřmění a krupobití a oheň sestupoval na zem. Tak Hospodin seslal krupobití na egyptskou zemi.

²⁴A nastalo krupobití a oheň se blýskal uprostřed toho krupobití, ⌈tak ohromného,⌉ že podobné nebylo v celé egyptské zemi od té doby, co se Egypt stal národem.

²⁵Krupobití po celé egyptské zemi potlouklo všechno, co zůstalo na poli, od lidí až po dobytek; krupobití potlouklo všechnu polní zeleň a polámalo všechny polní stromy.

²⁶Pouze v zemi Gošenu, kde žili synové Izraele, krupobití nebylo.

²⁷Farao ⌈si dal zavolat⌉ Mojžíše a Árona a řekl jim: Tentokrát jsem zhřešil. Hospodin je spravedlivý. Já a můj lid jsme ničemové.

²⁸Proste Hospodina. Dost již bylo Božího hřmění a krupobití. Propustím vás, nebudete tu déle zůstávat.

²⁹Mojžíš mu odpověděl: Jakmile vyjdu z města, vztáhnu své dlaně k Hospodinu. Hřmění přestane a krupobití už nebude, abys poznal, že země je Hospodinova.

³⁰Vím však, že ty a tvoji otroci ještě nemáte bázeň před Hospodinem Bohem.

³¹Len a ječmen je potlučený, protože ječmen byl už v klasu a len byl v květu.

³²Ale pšenice a špalda nebyly potlučeny, protože jsou pozdní.

³³Mojžíš vyšel od faraona z města a vztáhl dlaně k Hospodinu. Hřmění a krupobití přestalo a déšť se již na zem neřinul.

³⁴Když farao viděl, že přestal déšť, krupobití i hřmění, dále hřešil a zatvrdil své srdce on i jeho otroci.

³⁵Faraonovo srdce se posilnilo a nepropustil syny Izraele, tak jak promluvil Hospodin prostřednictvím Mojžíše.

Exodus 9

¹Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.

²Pakli nebudeš chtíti propustiti, než předce držeti je budeš:

³Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, kterýž jest na poli, na koních, na oslích, na velbloudích, na volích a na ovcech, mor těžký velmi.

⁴A učiní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských, aby nic neumřelo ze všeho, což jest synů Izraelských.

⁵A uložil Hospodin čas jistý, řka: Zítra učiní Hospodin věc takovou na zemi.

⁶I učinil Hospodin tu věc na zejtří, a pomřel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo.

⁷I poslal Farao, a aj, neumřelo z dobytků Izraelských ani jedno. Ale obtíženo jest srdce Faraonovo, a nepropustil lidu.

⁸I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Vezměte sobě plné hrsti své popela z peci, a ať jej sype Mojžíš k nebi před očima Faraonovýma.

⁹I obrátí se v prach po vší zemi Egyptské, a budou z něho na lidech i na hovadech vředové prýštící se neštovicemi po vší zemi Egyptské.

¹⁰Nabravše tedy popela z peci, stáli před Faraonem, a sypal jej Mojžíš k nebi. I byli vředové plní neštovic, prýštící se na lidech i na hovadech.

¹¹Aniž mohli čarodějníci státi před Mojžíšem pro vředy; nebo byli vředové na čarodějnících i na všech Egyptských.

¹²I zsilil Hospodin srdce Faraonovo, a neposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi.

¹³Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstana ráno, postav se před Faraonem, a rci k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.

¹⁴Nebo já teď již pošli všecky rány své na srdce tvé, i na služebníky tvé a na lid tvůj, abys věděl, žeť není podobného mně na vší zemi.

¹⁵Nebo nyní, když jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvůj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z země.

¹⁶Ale však proto jsem tě zachoval, abych ukázal na tobě moc svou, a aby vypravovali jméno mé na vší zemi.

¹⁷Ještě ty pozdvihuješ se proti lidu mému, nechtěje ho propustiti?

¹⁸Aj, já dštíti budu zítra v tentýž čas krupobitím těžkým náramně, jakéhož nebylo v Egyptě od toho dne, jakž založen jest, až do tohoto času.

¹⁹Protož nyní pošli, shromažď dobytek svůj a cokoli máš na poli. Na všecky lidi i hovada, kteráž by nalezena byla na poli, a nebyla by shromážděna do domu, spadne krupobití, a pomrou.

²⁰Kdo tedy z služebníků Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbitě služebníky své i dobytek svůj do domu.

²¹Ale kdož nepřiložil srdce svého k slovu Hospodinovu, nechal služebníků svých a dobytka svého na poli.

²²I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, ať jest krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské.

²³Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi, a Hospodin vydal hřímání a krupobití. I sstoupil oheň na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou.

²⁴I bylo krupobití a oheň smíšený s krupobitím těžký velmi, jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jakž v ní bydliti lidé začali.

²⁵I ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské, cožkoli bylo na poli od člověka až do hovada; všecku také bylinu polní potloukly kroupy, i všecko stromoví na poli zpřerážely.

²⁶Toliko v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití.

²⁷Poslav tedy Farao, povolal Mojžíše a Arona a řekl jim: Zhřešil jsem i nyní. Hospodinť jest spravedlivý, ale já a lid můj bezbožní jsme.

²⁸Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), ať není hřímání Božího a krupobití. Tedy propustím vás, aniž déle zůstávati budete.

²⁹I řekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z města, rozprostru ruce své k Hospodinu, a hřímání přestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova jest země.

³⁰Ale vím, že ani ty, ani služebníci tvoji ještě se nebudete báti tváři Hospodina Boha.

³¹I potlučen jest len a ječmen; nebo ječmen se byl vymetal, len také byl v hlávkách.

³²Ale pšenice a špalda nebyla ztlučena, nebo pozdní byla.

³³Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. I přestalo hřímání a krupobití, a ani déšť nelil se na zemi.

³⁴Uzřev pak Farao, že přestal déšť a krupobití a hřímání, opět hřešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho.

³⁵I zsililo se srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských, tak jakž byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše.