Exodus 10

¹Hospodin řekl Mojžíšovi: Jdi k faraonovi, protože já jsem zatvrdil srdce jeho i srdce jeho otroků, abych ⌈před ním⌉ učinil tato svá znamení

²a abys mohl vyprávět svému synu a synu svého syna, jak jsem Egypťany znevažoval, a o mých znameních, která jsem mezi nimi učinil, abyste poznali, že já jsem Hospodin.

³Mojžíš a Áron přišli k faraonovi a řekli mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Jak dlouho budeš odmítat se přede mnou pokořit? Propusť můj lid, ať mi slouží.

⁴Jestliže se však budeš zdráhat propustit můj lid, hle, zítra přivedu kobylky na tvé území.

⁵Přikryjí povrch země, takže nebude možno zemi ani spatřit. Sežerou zbytek, který vyvázl, který vám zůstal po krupobití, sežerou všechny stromy, které vám vyrážejí na poli.

⁶Také naplní tvé domy a domy všech tvých otroků, domy všech Egypťanů tak, jak to nezažili tvoji otcové ani otcové tvých otců od doby, kdy byli na zemi, až do tohoto dne. Potom se obrátil a odešel od faraona.

⁷Faraonovi otroci mu řekli: Jak dlouho nám ten člověk bude ostnem? Propusť ty lidi, ať slouží Hospodinu, svému Bohu. Což ještě nechápeš, že Egypt hyne?

⁸Mojžíš a Áron byli přivedeni zpět k faraonovi a on jim řekl: Jděte, služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo všechno má jít?

⁹Mojžíš odpověděl: Půjdeme se svými mladými i starými; půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, protože máme svátek Hospodinův.

¹⁰Farao jim odpověděl: Hospodin bude s vámi tak, když vás propustím s vašimi dětmi. Prohlédněte, ⌈to jste si předsevzali zlou věc.⌉

¹¹Ne tak! Jen jděte vy muži a služte Hospodinu. Vždyť o to jste usilovali! Nato je vyhnali od faraona.

¹²I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku nad egyptskou zemi kvůli kobylkám, aby přitáhly na egyptskou zemi a sežraly všechnu zemskou zeleň, všechno, co zůstalo po krupobití.

¹³Mojžíš tedy vztáhl svou hůl nad egyptskou zemi a Hospodin vedl východní vítr na zemi celý ten den a celou noc. Když nastalo ráno, východní vítr přinesl kobylky.

¹⁴Kobylky vytáhly na celou egyptskou zemi a usadily se na celém egyptském území. Bylo to hrozně tíživé. Před tím nebyla taková záplava kobylek jako tato, ani po ní už taková nebude.

¹⁵Pokryly povrch celé země, takže země ztemněla, a sežraly všechnu zemskou zeleň a všechno ovoce na stromech, které ⌈zbylo po⌉ krupobití. Nezůstalo nic zeleného na stromech a nic ze zeleně na poli v celé egyptské zemi.

¹⁶Farao rychle zavolal Mojžíše a Árona a řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu, vašemu Bohu, a proti vám!

¹⁷Proto sejměte prosím ještě tentokrát můj hřích a proste Hospodina, svého Boha, aby odvrátil ode mne aspoň toto umírání.

¹⁸Mojžíš odešel od faraona a naléhavě prosil Hospodina.

¹⁹A Hospodin změnil vítr na velmi silný západní vítr, odnesl kobylky a vehnal je do Rákosového moře. Na celém egyptském území nezůstala ani jediná kobylka.

²⁰Ale Hospodin posilnil faraonovo srdce a on syny Izraele nepropustil.

²¹Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku k nebi a nastane temnota v egyptské zemi, temnota, ⌈kterou lze cítit.⌉

²²Mojžíš tedy vztáhl ruku k nebi a na tři dny nastala nejtemnější temnota v celé egyptské zemi.

²³Neviděli jeden druhého a nikdo tři dny nevyšel ze svého místa, avšak všichni synové Izraele měli světlo ve svých sídlištích.

²⁴Farao zavolal Mojžíše a řekl: Jděte, služte Hospodinu, pouze svůj brav a skot ponechejte zde. Také vaše děti půjdou s vámi.

²⁵Mojžíš však odpověděl: Ty sám nám dáš s sebou oběti a zápaly, abychom je připravili Hospodinu, svému Bohu?

²⁶I náš dobytek půjde s námi. Nezůstane tu ani pazneht, protože z toho vezmeme, abychom sloužili Hospodinu, svému Bohu. My nevíme, čím budeme sloužit Hospodinu, dokud tam nepřijdeme.

²⁷Nato Hospodin posilnil faraonovo srdce a on je nechtěl propustit.

²⁸Farao mu tedy řekl: Jdi ode mne! Dávej si pozor, abys už nespatřil mou tvář, protože v den, kdy spatříš mou tvář, zemřeš.

²⁹Mojžíš odpověděl: Jak jsi řekl. Už více nespatřím tvou tvář.

Exodus 10

¹I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich;

²A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin.

³I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.

⁴Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.

⁵A přikryjí svrchek země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli.

⁶A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona.

⁷Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě nevíš, že zkažen jest Egypt?

⁸I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají?

⁹A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme.

¹⁰Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé jest před tváři vaší.

¹¹Nebudeť tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.

¹²Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití.

¹³I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.

¹⁴A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou.

¹⁵I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.

¹⁶Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.

¹⁷Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.

¹⁸Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

¹⁹I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské.

²⁰Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských.

²¹I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou.

²²I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni.

²³Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých.

²⁴Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s vámi.

²⁵Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.

²⁶A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam.

²⁷Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti jich.

²⁸I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.

²⁹Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé.