Žalmy 139 Porovnání: Kralická vs ČSP

Žalmy 139

¹Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

²Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

³Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

⁴Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

⁵Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

⁶Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

⁷Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

⁸Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

⁹Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

¹⁰I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

¹¹Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

¹²Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

¹³Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

¹⁴Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

¹⁵Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

¹⁶Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

¹⁷Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

¹⁸Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

¹⁹Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

²⁰Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

²¹Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

²²Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

²³Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

²⁴A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

Žalmy 139

¹Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a ⌈znáš mě.⌉

²Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám -- už dávno znáš mé úmysly.

³Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty.

⁴Ještě nemám slovo na jazyku -- hle, Hospodine, ty už všechno víš.

⁵Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň.

⁶Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám!

⁷Kam odejdu před tvým duchem? Kam uteču před tvou tváří?

⁸Vystoupím–li na nebesa, tam jsi ty. Ustelu si v podsvětí, jsi i tam.

⁹⌈Když se vznesu na křídlech jitřenky⌉ a usadím se ⌈za koncem moře,⌉

¹⁰i tam mě bude provázet tvá ruka, tvá pravice se mě chopí.

¹¹I kdybych řekl: Jistě mě přikryje tma, i noc se kvůli mně stane světlem.

¹²Ani tma před tebou není temná, noc ti svítí jako den, temnota jako světlo.

¹³Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky.

¹⁴Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen -- vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné -- má duše to velmi dobře ví.

¹⁵Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země.

¹⁶Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny -- utvářely se, nebyl ani jeden z nich.

¹⁷A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je!

¹⁸Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.

¹⁹Bože, kéž bys skolil ničemy. Odstupte ode mě, vy, kdo proléváte krev.

²⁰Oni o tobě mluví se zlými úmysly; nadarmo vyvyšují tvé protivníky.

²¹Což nemám, Hospodine, nenávidět ty, kdo tě nenávidí? A pociťovat odpor proti těm, kdo proti tobě povstávají?

²²⌈Mám je v dokonalé nenávisti;⌉ jsou mi za nepřátele.

²³Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení

²⁴a pohleď, není–li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!