Skutky 9

¹Saul pak ještě dychtě po pohrůžkách a po mordu proti učedlníkům Páně, šel k nejvyššímu knězi {biskupovi},

²A vyžádal od něho listy do Damašku do škol, nalezl-li by tam té cesty které muže neb ženy, aby svázané přivedl do Jeruzaléma.

³A když byl na cestě, stalo se, že již přibližoval se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklíčilo jej světlo s nebe.

⁴A padna na zem, uslyšel hlas k sobě řkoucí: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš?

⁵Kterýž řekl: I kdo jsi Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.

⁶A on třesa se a boje se, řekl: Pane, co chceš, abych činil? A Pán k němu: Vstaň a jdi do města, a bude tobě povědíno, co bys ty měl činiti.

⁷Ti pak muži, kteříž šli s ním, stáli, ohromeni jsouce, hlas zajisté slyšíce, ale žádného nevidouce.

⁸I vstal Saul z země, a otevřev oči své, nic neviděl. Tedy pojavše ho za ruce, uvedli jej do Damašku.

⁹I byl tu za tři dni, nevida, a nejedl, ani nepil.

¹⁰Byl pak jeden učedlník v Damašku, jménem Ananiáš. I řekl jemu Pán u vidění: Ananiáši. A on řekl: Aj, já, Pane.

¹¹A Pán k němu: Vstaň a jdi do ulice, kteráž slove přímá, a hledej v domě Judově Saule, jménem Tarsenského. Nebo aj, modlí se.

¹²A viděl u vidění muže, Ananiáše jménem, an jde k němu, a vzkládá naň ruku, aby prohlédl.

¹³I odpověděl Ananiáš: Pane, slyšel jsem od mnohých o tom muži, kterak mnoho zlého činil svatým tvým v Jeruzalémě.

¹⁴A i zdeť má moc od předních kněží {biskupů}, aby jímal všecky, kteříž vzývají jméno tvé.

¹⁵I řekl jemu Pán: Jdi, neboť jest on má nádoba vyvolená, aby nosil jméno mé před pohany i krále, i před syny Izraelské.

¹⁶Jáť zajisté ukáži jemu, kterak on mnoho musí trpěti pro jméno mé.

¹⁷I šel Ananiáš, a všel do toho domu, a vloživ ruce naň, řekl: Sauli bratře, Pán Ježíš poslal mne, kterýž se ukázal tobě na cestě, po níž jsi šel, abys prohlédl, a naplněn byl Duchem svatým.

¹⁸A hned spadly s očí jeho jako lupiny, i prohlédl pojednou; a vstav, pokřtěn jest.

¹⁹A přijav pokrm, posilnil se. I zůstal Saul s učedlníky, kteříž byli v Damašku, za několik dní.

²⁰A hned v školách kázal Krista, že on jest Syn Boží.

²¹I divili se náramně všickni, kteříž jej slyšeli, a pravili: Zdaliž toto není ten, kterýž hubil v Jeruzalémě ty, kteříž vzývali jméno toto, a sem na to přišel, aby je svázané vedl k předním kněžím {biskupům}?

²²Saul pak více se zmocňoval, a zahanboval Židy, kteříž bydleli v Damašku, potvrzuje toho, že ten jest Kristus.

²³A když přeběhlo drahně dnů, radu mezi sebou na tom zavřeli Židé, aby jej zabili.

²⁴Ale zvěděl Saul o těch úkladech jejich. Ostříhali také i bran ve dne i v noci, aby jej zahubili.

²⁵Ale učedlníci v noci vzavše ho, spustili jej po provaze přes zed v koši.

²⁶Přišed pak Saul do Jeruzaléma, pokoušel se přitovaryšiti k učedlníkům, ale báli se ho všickni, nevěříce, by byl učedlníkem.

²⁷Barnabáš pak přijav jej, vedl ho k apoštolům, a vypravoval jim, kterak na cestě viděl Pána, a že mluvil s ním, a kterak v Damašku svobodně mluvil ve jménu Ježíše.

²⁸I bydlil s nimi v Jeruzalémě,

²⁹A směle mluvil ve jménu Pána Ježíše, a hádal se s Řeky; oni pak usilovali ho zabiti.

³⁰To zvěděvše bratří, dovedli ho do Cesaree, a poslali jej do Tarsu.

³¹A tak zborové po všem Judstvu a Galilei i Samaří měli pokoj, vzdělávajíce se, a chodíce v bázni Páně, a rozhojňovali se potěšením Ducha svatého.

³²Stalo se pak, že Petr, když procházel všecky, přišel také k svatým, kteříž bydleli v Lyddě.

³³I nalezl tu člověka jednoho, jménem Eneáše, již od osmi let na loži ležícího, kterýž byl šlakem poražený.

³⁴I řekl mu Petr: Eneáši, uzdravuje tebe Ježíš Kristus; vstaň, a ustel sobě. A hned vstal.

³⁵I viděli jej všickni, kteříž bydlili v Lyddě a v Sároně, kteříž se obrátili ku Pánu.

³⁶Byla pak jedna učedlnice v Joppen, jménem Tabita, což se vykládá Dorkas. Ta byla plná skutků dobrých a almužen, kteréž činila.

³⁷I stalo se v těch dnech, že roznemohši se, umřela. Kterouž umyvše, položili na síň vrchní.

³⁸A že byla blízko Lydda od Joppen, uslyšavše učedlníci, že by tam byl Petr, poslali k němu dva muže, prosíce ho, aby sobě neobtěžoval přijíti až k nim.

³⁹Tedy vstav Petr, šel s nimi. A když přišel, vedli jej na síň. I obstoupily ho všecky vdovy, plačíce, a ukazujíce sukně a pláště, kteréž jim dělala, dokudž s nimi byla, Dorkas.

⁴⁰I rozkázav všechněm vyjíti ven Petr, poklek na kolena, modlil se, a obrátiv se k tomu tělu, řekl: Tabito, vstaň. A ona otevřela oči své, a uzřevši Petra, posadila se.

⁴¹A podav jí ruky, pozdvihl jí; a povolav svatých a vdov, ukázal jim ji živou.

⁴²I rozhlášeno jest to po všem Joppen, a uvěřili mnozí v Pána.

⁴³I stalo se, že za mnohé dni pozůstal Petr v Joppen u nějakého Šimona koželuha.

Skutky 9

¹Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. Přišel k veleknězi

²a vyžádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby mohl stoupence té Cesty, muže i ženy, jestliže tam nějaké najde, přivést spoutané do Jeruzaléma.

³I stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe.

⁴Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“

⁵Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On [odpověděl]: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.

⁶[Těžko (je) ti vzpínat se proti bodcům.“ (Saul) se třásl a děsil se. Řekl: „Pane, co chceš, abych učinil?“ A Pán mu (odpověděl): „] Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“

⁷Muži, kteří s ním cestovali, stáli oněmělí; slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli.

⁸Saul vstal ze země, ale když otevřel oči, nic neviděl. Vzali ho za ruce a dovedli do Damašku.

⁹Po tři dny neviděl, nejedl ani nepil.

¹⁰V Damašku byl jeden učedník, jménem Ananiáš. Pán mu ve vidění řekl: „Ananiáši!“ On řekl: „Zde jsem, Pane.“

¹¹A Pán mu řekl: „Vstaň a jdi do ulice, která se nazývá Přímá, a v Judově domě vyhledej Saula, jménem Tarského. Hle, právě se modlí

¹²a uviděl [ve vidění] muže jménem Ananiáš, který vešel a vložil na něho ruce, aby opět viděl.“

¹³Ananiáš odpověděl: „Pane, slyšel jsem o tomto muži od mnohých lidí, kolik zla učinil tvým svatým v Jeruzalémě.

¹⁴Také zde má od velekněží plnou moc spoutat všechny, kteří vzývají tvé jméno.“

¹⁵Pán mu řekl: „Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou, aby přinesl mé jméno před národy i krále a syny Izraele.

¹⁶Ukáži mu, co všechno musí vytrpětpro mé jméno.“

¹⁷Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce a řekl: „Bratře Saule, Pán, [Ježíš,] který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.“

¹⁸A hned jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl, vstal a byl pokřtěn.

¹⁹Pak přijal pokrm a posilnil se. Několik dní byl s učedníky v Damašku

²⁰a hned v synagogách hlásal Ježíše, že on je Syn Boží.

²¹Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Není to ten, který ničil v Jeruzalémě ty, kteří vzývají toto jméno? I sem přišel jen proto, aby je spoutané odvedl k velekněžím!“

²²Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy, že tento Ježíš je Mesiáš, pobuřoval Židy, kteří bydleli v Damašku.

²³Když ⌈to trvalo už dost dlouho⌉, rozhodli se Židé, že ho zabijí.

²⁴Saul se však o jejich úkladech dověděl. Ve dne v noci pečlivě hlídali i brány, aby ho mohli zabít.

²⁵Učedníci ho však v noci vzali, vysadili ho ⌈otvorem ve zdi⌉ a spustili v koši dolů.

²⁶Když přišel do Jeruzaléma, pokoušel se připojit k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedníkem.

²⁷Barnabáš se ho ujal, přivedl ho k apoštolům a vypravoval jim, jak na cestě uviděl Pána a že k němu mluvil a jak v Damašku otevřeně mluvil v Ježíšově jménu.

²⁸A byl s nimi, ⌈volně chodil⌉ po Jeruzalémě a otevřeně mluvil v Pánově jménu.

²⁹Mluvil také s Helénisty a přel se s nimi, ale oni se ho pokoušeli zabít.

³⁰Když se to bratři dozvěděli, odvedli jej dolů do Cesareje a vyslali do Tarsu.

³¹A shromáždění v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj a budovala se; chodila v Pánově bázni a ⌈v povzbuzování Ducha Svatého, a tak vzrůstal jejich počet⌉.

³²I stalo se, když Petr procházel všechna ta místa, že sestoupil také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě.

³³Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a byl již osm let upoutaný na lůžko.

³⁴Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje! Vstaň a ustel si!“ A on hned vstal.

³⁵Viděli ho všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu a obrátili se k Pánu.

³⁶V Joppe byla nějaká učednice jménem Tabita, což v překladu zní Dorkas. Ta oplývala dobrými skutky a dáváním almužen.

³⁷Stalo se, že v těch dnech onemocněla a zemřela. Umyli [ji] a položili do horního pokoje.

³⁸Protože Lydda je blízko Joppe, učedníci uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu [dva muže] s prosbou: „Rychle přijď k nám!“

³⁹Petr vstal a šel s nimi. Když tam přišel, zavedli ho do horního pokoje. I přistoupily k němu s pláčem všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které Dorkas dělala, dokud byla s nimi.

⁴⁰Petr poslal všechny ven, klekl si a pomodlil se. Potom se obrátil k mrtvé a řekl: „Tabito, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se.

⁴¹Podal jí ruku a pozdvihl ji. Pak zavolal svaté a vdovy a ukázal jim ji živou.

⁴²To se stalo známým v celém Joppe, a mnozí uvěřili v Pána.

⁴³A stalo se, že Petr zůstal v Joppe více dní u nějakého Šimona koželuha.