Skutky 10

¹Muž pak nějaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník z zástupu, kterýž sloul Vlaský,

²Nábožný a bohobojný se vším domem svým, čině almužny mnohé lidu.

³A modlívaje se vždycky Bohu, viděl u vidění zřetelně, jako v hodinu devátou na den, anděla Božího, an všel k němu, a řekl jemu: Kornéli.

⁴A on pilně popatřiv naň, a sstrašiv se, řekl: Co chceš, Pane? I řekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamět před tváří Boží.

⁵Protož nyní pošli muže do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má přijmí Petr.

⁶Tenť hospodu má u nějakého Šimona koželuha, kterýž má dům u moře. Onť poví tobě, co bys ty měl činiti.

⁷A když odšel anděl, kterýž mluvil Korneliovi, zavolal dvou služebníků svých, a rytíře pobožného z těch, kteříž vždycky při něm byli.

⁸A oznámiv jim všecko to, poslal je do Joppen.

⁹Nazejtří pak, když oni šli, a přibližovali se k městu, všel Petr na horu, aby se modlil, okolo hodiny šesté.

¹⁰A potom velice zlačněv, chtěl pojísti. Když pak oni strojili, připadlo na něj mysli vytržení.

¹¹I uzřel nebe otevřené a sstupující k sobě nádobu jakous jako prostěradlo veliké, za čtyři rohy uvázanou, ana se spouští na zem,

¹²Na níž byla všeliká zemská hovada čtvernohá, a zvířata, a zeměplazové, i ptactvo nebeské.

¹³I stal se hlas k němu: Vstaň, Petře, bí a jez.

¹⁴I řekl Petr: Nikoli, Pane, neboť jsem nikdy nejedl nic obecného aneb nečistého.

¹⁵Tedy opět podruhé stal se hlas k němu: Cožť Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté.

¹⁶A to se stalo potřikrát. I vzata jest zase ta nádoba do nebe.

¹⁷A když Petr sám u sebe rozjímal, co by znamenalo vidění to, kteréž viděl, aj, muži ti, kteříž posláni byli od Kornelia, ptajíce se na dům Šimonův, stáli přede dveřmi.

¹⁸A zavolavše, tázali se: Má-li zde hospodu Šimon, kterýž má přijmí Petr?

¹⁹A když Petr přemyšloval o tom vidění, řekl jemu Duch: Aj, muži tři hledají tebe.

²⁰Protož vstana, sejdi dolů, a jdi s nimi, nic se nerozpakuje; neboť jsem já je poslal.

²¹Tedy sšed Petr k těm mužům, kteříž posláni byli k němu od Kornelia, řekl: Aj, jáť jsem ten, kteréhož hledáte. Jaká jest příčina, pro niž jste přišli?

²²Oni pak řekli: Kornelius setník, muž spravedlivý a bohabojící, i svědectví dobré mající ode všeho národu Židovského, u vidění napomenut jest od anděla svatého, aby povolal tebe do domu svého, a slyšel řeč od tebe.

²³Tedy zavolav jich do domu, přijal je do hospody. Druhého pak dne Petr šel s nimi, a někteří bratří z Joppen šli s ním.

²⁴A nazejtří přišli do Cesaree. Kornelius pak očekával jich, svolav příbuzné své a přátely blízké.

²⁵I stalo se, když vcházel Petr, vyšel proti němu Kornelius, a padna k nohám jeho, klaněl se mu.

²⁶Ale Petr pozdvihl ho, řka: Vstaň, i jáť také sám člověk jsem.

²⁷A rozmlouvaje s ním, všel, a nalezl mnoho těch, kteříž se byli sešli.

²⁸I řekl jim: Vy víte, že neslušné jest muži Židu připojiti se aneb přistoupiti k cizozemci, ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka nepravil obecným neb nečistým býti.

²⁹Protož bez odporu přišel jsem, povolán jsa. I ptám se, pro kterou příčinu poslali jste pro mne?

³⁰A Kornelius řekl: Před čtyřmi dny postil jsem se až do této hodiny, a v hodinu devátou modlil jsem se v domě svém. A aj, postavil se přede mnou muž v rouše bělostkvoucím.

³¹A řekl: Kornéli, uslyšánať jest modlitba tvá, a almužny tvé jsouť v paměti před tváří Boží.

³²Protož pošli do Joppen, a povolej Šimona, kterýž slove Petr. Tenť má hospodu v domě Šimona koželuha u moře; on přijda, bude mluviti tobě.

³³Protož hned té chvíle jsem poslal k tobě, a ty jsi dobře učinil, žes přišel. Nyní tedy my všickni před oblíčejem Božím hotovi jsme slyšeti všecko, což jest koli přikázáno tobě od Boha.

³⁴Tedy Petr otevřev ústa, řekl: V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijimač osob.

³⁵Ale v každém národu, kdož se ho bojí, a činí spravedlnost, příjemný jest jemu;

³⁶Jakž to oznámil synům Izraelským, zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, kterýž jest Pánem všeho.

³⁷Vy sami víte, co se dálo po všem Židovstvu, počna od Galilee, po křtu, kterýž kázal Jan:

³⁸Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem svatým a mocí. Kterýž chodil, dobře čině, a uzdravuje všecky posedlé od ďábla; nebo Bůh s ním byl.

³⁹A my jsme svědkové všeho toho, což činil v krajině Judské a v Jeruzalémě. Kteréhož zamordovali, pověsivše na dřevě.

⁴⁰Toho Bůh vzkřísil třetího dne, a způsobil to, aby zjeven byl,

⁴¹Ne všemu lidu, ale svědkům prvé k tomu zřízeným od Boha, nám, kteříž jsme s ním jedli a pili po jeho z mrtvých vstání.

⁴²A přikázal nám kázati lidu a svědčiti, že on jest ten ustanovený od Boha soudce živých i mrtvých.

⁴³Jemuť všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdožkoli uvěřil by v něho.

⁴⁴A když ještě Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svatý na všecky, kteříž poslouchali slova.

⁴⁵I užasli se ti, kteříž z obřezaných věřící byli, kteříž byli přišli s Petrem, že i na pohany dar Ducha svatého jest vylit.

⁴⁶Nebo slyšeli je, ani mluví jazyky rozličnými, a velebí Boha. Tehdy odpověděl Petr:

⁴⁷Zdali může kdo zabrániti vody, aby tito nebyli pokřtěni, kteříž Ducha svatého přijali jako i my?

⁴⁸A rozkázal je pokřtiti ve jménu Páně. I prosili ho, aby u nich pobyl za některý den.

Skutky 10

¹V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský,

²člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, ⌈dával mnoho almužen⌉ lidu a stále se modlil k Bohu.

³Kolem ⌈třetí hodiny odpoledne⌉ spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“

⁴Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem.

⁵Pošli nyní muže do Joppe a pozvi [jistého] Šimona, který se nazývá Petr.

⁶Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“

⁷Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm,

⁸všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe.

⁹Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu domu, aby se kolem poledne pomodlil.

¹⁰Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení:

¹¹vidí otevřené nebe, z nějž [k němu] sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy [svázaná a] spouštěná k zemi.

¹²V ní byli všichni čtvernožci, [dravá zvěř,] zemští plazi i nebeští ptáci.

¹³I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“

¹⁴Petr řekl: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“

¹⁵A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“

¹⁶To se stalo třikrát a [hned] byla ta nádoba [zase] vzata vzhůru do nebe.

¹⁷Zatímco byl Petr na rozpacích, co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně,

¹⁸zavolali a vyptávali se, je–li tu hostem Šimon zvaný Petr.

¹⁹Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duchmu řekl: „Hle, [tři] muži tě hledají.

²⁰Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“

²¹Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“

²²Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, dostal pokyn od svatého anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“

²³Pozval je tedy dovnitř a pohostil je. Druhého dne vstal a vyšel s nimi, i někteří bratři z Joppe šli s ním.

²⁴Nazítří vešli do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné a nejbližší přátele.

²⁵Když Petr vstupoval, Kornélius mu vyšel vstříc, padl k jeho nohám a poklonil se.

²⁶Petr ho pozdvihl a řekl: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“

²⁷Za hovoru s ním vešel dovnitř a nalezl tam mnoho shromážděných lidí.

²⁸I řekl jim: „Vy víte, jak nezákonné je pro židovského muže připojovat se k člověku z jiného národa nebo ho navštěvovat. Ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nepokládal za poskvrněného nebo nečistého.

²⁹Proto jsem také bez odmluvy přišel, když jsem byl pozván. Ptám se tedy, z jakého důvodu jste mne pozvali.“

³⁰A Kornélius odpověděl: „Před čtyřmi dny [jsem se postil] do této hodiny [a o] deváté [hodině] jsem se modlil ve svém domě, a hle, přede mnou stál muž v zářivém rouchu

³¹a řekl: Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé skutky milosrdenství byly vzpomenuty před Bohem.

³²Pošli tedy do Joppe a povolej Šimona, který je nazýván Petr; ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. [On přijde a bude k tobě mluvit].

³³Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi dobře učinil, že jsi přišel. Nyní tedy my všichni jsme tu před Bohem, abychom vyslechli vše, co ti bylo od Boha nařízeno.“

³⁴Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh ⌈nikomu nestraní⌉,

³⁵ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost.

³⁶To je slovo, [které] poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista -- on je Pánem všech.

³⁷Vy sami víte o tom, co se dálo po celém Judsku, počínajíc Galileou, po křtu, který hlásal Jan.

³⁸Jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože Bůh byl s ním.

³⁹My jsme svědky všeho, co učinil v té krajině Židů a v Jeruzalémě. A oni ho pověsili na dřevo a zabili.

⁴⁰Bůh jej však třetího dne probudil z mrtvých a dal mu zjevit se;

⁴¹ne všemu lidu, ale svědkům předem Bohem určeným, nám, kteří jsme s ním po jeho vzkříšení z mrtvých jedli a pili.

⁴²A nařídil nám, abychom lidu vyhlásili a dosvědčili, že on je ten Bohem ustanovený soudce živých i mrtvých.

⁴³Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

⁴⁴Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.

⁴⁵A ⌈věřící ze Židů⌉, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany byl vylit dar Ducha Svatého,

⁴⁶neboť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha. Potom Petr prohlásil:

⁴⁷„Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého [tak] jako my?“

⁴⁸A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu ⌈Ježíše Krista⌉. Potom ho poprosili, aby s nimi zůstal několik dní.