Skutky 8

¹Saul pak přivolil k usmrcení jeho. I přišlo v ten čas veliké protivenství na církev, kteráž byla v Jeruzalémě, a všickni se rozprchli po krajinách Judských a Samařských, kromě apoštolů.

²I pochovali Štěpána muži pobožní, a plakali velmi nad ním.

³Saul pak hubil církev, do domů vcházeje, a jímaje muže i ženy, dával je do žaláře.

⁴Ti pak, kteříž se byli rozprchli, chodili, kážíce slovo.

⁵A Filip všed do města Samaří, kázal jim Krista.

⁶I pozorovali zástupové jednomyslně toho, což se pravilo od Filipa, slyšíce a vidouce divy, kteréž činil.

⁷Nebo duchové nečistí z mnohých, kteříž je měli, křičíce hlasem velikým, vycházeli, a mnozí šlakem poražení a kulhaví uzdraveni jsou.

⁸A stala se radost veliká v tom městě.

⁹Muž pak nějaký, jménem Šimon, před tím v tom městě čáry provodil, a lid Samařský mámil, pravě se býti nějakým velikým.

¹⁰Na něhož pozor měli všickni, od nejmenšího až do největšího, říkajíce: Tentoť jest Boží moc veliká.

¹¹Pozor pak měli na něho, proto že je za mnohý čas mámil čáry.

¹²A když uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, křtili se muži i ženy,

¹³Tedy i ten Šimon uvěřil, a pokřtěn byv, přídržel se Filipa, a vida zázraky a moci veliké činěné, děsil se.

¹⁴Uslyšavše pak v Jeruzalémě apoštolé, že by Samaří přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.

¹⁵Kteříž přišedše, modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.

¹⁶(Nebo ještě byl na žádného z nich nesstoupil, ale pokřtěni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.)

¹⁷Tehdy vzkládali na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.

¹⁸I uzřev Šimon, že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý, přinesl jim peníze,

¹⁹Řka: Dejte i mně tu moc, ať, na kohož bych koli vzložil ruce, přijme Ducha svatého.

²⁰I řekl jemu Petr: Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení, proto že jsi se domníval, že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze.

²¹Nemáš dílu ani losu v této věci; nebo srdce tvé není upřímé před Bohem.

²²Protož čiň pokání z této své nešlechetnosti, a pros Boha, zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého.

²³Nebo v žluči hořkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím.

²⁴I odpověděv Šimon, řekl: Modltež vy se za mne Pánu, aby na mne nepřišlo něco z těch věcí, kteréž jste mluvili.

²⁵Oni pak osvědčovavše a mluvivše slovo Páně, navrátili se do Jeruzaléma, a ve mnohých městečkách Samaritánských kázali evangelium.

²⁶Anděl pak Páně mluvil k Filipovi, řka: Vstaň a jdi ku polední straně na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do Gázy, kteréž jest pusté.

²⁷I vstav, šel. A aj, muž Mouřenín, kleštěnec, komorník královny Mouřenínské Kandáces, kterýž vládl všemi poklady jejími, a byl přijel do Jeruzaléma, aby se modlil,

²⁸Navracoval se, na voze svém sedě, a četl Izaiáše proroka.

²⁹I řekl Duch Filipovi: Přistup, a přiviň se k vozu tomu.

³⁰A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž medle, co čteš?

³¹A on řekl: Kterakž bych mohl, leč by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil a seděl s ním.

³²Místo pak toho písma, kteréž četl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek němý před tím, kdož jej střiže, tak neotevřel úst svých.

³³V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ačkoli zahlazen byl z země život jeho?

³⁴A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobě, čili o někom jiném?

³⁵Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho písma, zvěstoval jemu Ježíše.

³⁶A když jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: Aj, voda. Proč nemám býti pokřtěn?

³⁷I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží.

³⁸I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do té vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho.

³⁹A když vystoupili z vody, Duch Páně pochopil Filipa, a neviděl ho více komorník; nebo jel cestou svou, raduje se.

⁴⁰Filip pak nalezen jest v Azotu; a chodě, kázal evangelium všechněm městům, až přišel do Cesaree.

Skutky 8

¹Saul souhlasil s jeho usmrcením. V ten den začalo veliké pronásledování církve, která byla v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů se rozprchli po území Judska a Samařska.

²Zbožnímuži Štěpána pochovali a velmi nad ním naříkali.

³Saul ničil církev: vcházel do jednotlivých domů, odvlékal muže i ženy a dával je do vězení.

⁴Ti tedy, kteří se rozprchli, procházeli zemí a zvěstovali slovo.

⁵Filip sestoupil ⌈do města Samaří⌉ a hlásal jim Krista.

⁶Zástupy jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co Filip mluvil, když slyšely a viděly znamení, která činil.

⁷Neboť z mnoha těch, kteří měli nečisté duchy, tito duchové s velikým křikem vycházeli a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.

⁸A v onom městě nastala veliká radost.

⁹Ve městě však byl již dříve nějaký muž jménem Šimon, který provozoval magii a ohromoval samařský národ; říkal o sobě, že je někdo veliký.

¹⁰Všichni od nejmenšího do největšího mu věnovali pozornost a říkali: „Tento člověk je ta moc Boží, která se nazývá Veliká.“

¹¹Věnovali mu pozornost proto, že je dlouhý čas ohromoval svou magií.

¹²Když však uvěřili Filipovi, který jim zvěstoval evangelium o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy.

¹³Dokonce sám Šimon uvěřil, byl pokřtěn a držel se Filipa. Když viděl, jak se dějí veliká znamení a mocné činy, velmi nad tím žasl.

¹⁴Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.

¹⁵Oni tam sestoupili a pomodlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého,

¹⁶neboť ještě na nikoho z nich nepadl; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.

¹⁷Potom na ně vkládali ruce a oni dostávali Ducha Svatého.

¹⁸Když Šimon viděl, že se vkládáním rukou apoštolů dává Duch [Svatý], přinesl jim peníze

¹⁹a řekl: „Dejte i mně tuto pravomoc, aby každý, na koho vložím ruce, dostal Ducha Svatého.“

²⁰Petr mu řekl: „Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou, protože ses domníval, že lze ⌈Boží dar⌉ získat za peníze.

²¹⌈Na této věci⌉ nemáš podíl ani účast, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.

²²Proto čiň pokání z této své špatnosti a popros Pána; snad ti úmysl tvého srdce bude odpuštěn.

²³Vidím, že jsi ⌈pln hořkosti⌉ a v poutu nepravosti.“

²⁴Šimon odpověděl: „Poproste vy za mne Pána, aby na mne nepřišlo nic z toho, o čem jste mluvili.“

²⁵Oni se tedy, když vydali svědectví a domluvili ⌈Pánovo slovo,⌉ vraceli do Jeruzaléma a zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích.

²⁶Pánův anděl promluvil k Filipovi: „Vstaň a jdi na jih k cestě, která sestupuje z Jeruzaléma do ⌈Gázy.“ Ta cesta je pustá.⌉

²⁷I vstal a šel. A hle, muž z Etiopie, eunuch, dvořan kandaky, etiopské královny, který byl ⌈správcem celého⌉ jejího pokladu, se přijel poklonit Bohu do Jeruzaléma

²⁸a nyní se vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše.

²⁹Duch řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomuto vozu.“

³⁰Filip přiběhl a uslyšel, že čte proroka Izaiáše, i řekl: „Rozumíš tomu, co čteš?“

³¹On řekl: „Jak bych mohl, když ⌈mi to nikdo nevysvětlí⌉?“ A požádal Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu.

³²To místo Písma, které četl, bylo toto: Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa.

³³⌈Ve [svém] ponížení byl zbaven práva⌉. Kdo bude vyprávět o jeho pokolení? Vždyť jeho život je vzat ze země.

³⁴Eunuch Filipovi řekl: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, či o někom jiném?“

³⁵Tu Filip otevřel svá ústa, začal od tohoto místa Písma a zvěstoval mu Ježíše.

³⁶Jak pokračovali v cestě, přišli k jakési vodě. Eunuch řekl: „Hle, voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“

³⁷[Filip řekl: „Jestliže věříš z celého srdce, je to dovoleno.“ Odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“]

³⁸Rozkázal zastavit vůz a oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody, a Filip ho pokřtil.

³⁹Když vystoupili z vody, Pánův Duch uchopil Filipa a eunuch ho již nespatřil, ale pokračoval ve své cestě a radoval se.

⁴⁰Filip ⌈se pak ocitl⌉ v Azótu. Procházel všechna města a zvěstoval evangelium, až přišel do Cesareje.