Skutky 7

¹Tedy řekl nejvyšší kněz {biskup}: Jestli-liž to tak?

²A on řekl: Muži bratří a otcové, slyšte. Bůh slávy ukázal se otci našemu Abrahamovi, když byl v Mezopotamii, prvé než bydlil v Cháran.

³A řekl jemu: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, a poď do země, kterouž ukáži tobě.

⁴Tedy vyšed z země Kaldejské, bydlil v Cháran. A odtud, když umřel otec jeho, přestěhoval jej do země této, v kteréž vy nyní bydlíte.

⁵A nedal jemu dědictví v ní, ani šlepěje nožné, ač byl jemu ji slíbil dáti k vládařství, i semeni jeho po něm, když ještě neměl syna.

⁶Mluvil pak Bůh takto: Budeť símě tvé pohostinu v zemi cizí, a bude v službu podrobeno, a zle s ním budou nakládati za čtyři sta let.

⁷Ale národ ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu, pravíť Bůh. A potom zase vyjdou, a sloužiti mi budou na tomto místě.

⁸I vydal jemu smlouvu obřízky. A tak zplodil Izáka, a obřezal jej osmého dne, a Izák Jákoba, a Jákob dvanácte patriarchů.

⁹A patriarchové v nenávisti měvše Jozefa, prodali jej do Egypta. Ale Bůh byl s ním.

¹⁰A vysvobodil ho ze všech úzkostí jeho, a dal jemu milost a moudrost před tváří Faraona, krále Egyptského, kterýž ho ustanovil úředníkem nad Egyptem a nade vším domem svým.

¹¹Potom přišel hlad na všecku zemi Egyptskou i Kananejskou, a ssoužení veliké, aniž měli pokrmů otcové naši.

¹²A uslyšev Jákob, že by obilé bylo v Egyptě, poslal otce naše jednou.

¹³A podruhé poznán jest Jozef od bratří svých, a zjevena jest Faraonovi rodina Jozefova.

¹⁴Tedy poslav Jozef, přistěhoval otce svého Jákoba, i všecku rodinu svou v osobách sedmdesáti pěti.

¹⁵I vstoupil Jákob do Egypta, a umřel on i otcové naši.

¹⁶I přeneseni jsou do Sichem, a pochováni v hrobě, kterýž byl koupil Abraham za stříbro od synů Emorových, otce Sichemova.

¹⁷Když se pak přibližoval čas zaslíbení, o kterémž byl přisáhl Bůh Abrahamovi, rostl lid a množil se v Egyptě,

¹⁸Až v tom povstal jiný král, kterýž neznal Jozefa.

¹⁹Ten lstivě nakládaje s pokolením naším, trápil otce naše, tak že musili vyhazovati nemluvňátka svá, aby se nerozplozovali.

²⁰V tom času narodil se Mojžíš, a byl velmi krásný, kterýž chován jest za tři měsíce v domě otce svého.

²¹A když vyložen byl, vzala jej dcera Faraonova, a vychovala jej sobě za syna.

²²I vyučen jest Mojžíš vší moudrosti Egyptské, a byl mocný v řečech i v skutcích.

²³A když jemu bylo čtyřidceti let, vstoupilo na srdce jeho, aby navštívil bratří své, syny Izraelské.

²⁴A uzřev jednoho, an bezpráví trpí, zastal ho, a pomstil toho, kterýž bezpráví trpěl, zabiv Egyptského.

²⁵Domníval se zajisté, že bratří jeho rozumějí, že skrze ruku jeho chce jim dáti Bůh vysvobození, ale oni nerozuměli.

²⁶Druhého pak dne ukázal se jim, když se vadili, i vedl je ku pokoji, řka: Muži bratří jste, i proč křivdu činíte sobě vespolek?

²⁷Ten pak, kterýž činil křivdu bližnímu, odehnal ho, řka: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcím nad námi?

²⁸Což ty mne chceš zamordovati, jako jsi včera zabil Egyptského?

²⁹I utekl Mojžíš pro to slovo, a bydlil pohostinu v zemi Madianské, kdež zplodil dva syny.

³⁰A když se vyplnilo let čtyřidceti, ukázal se jemu na poušti hory Sinai anděl Páně, v plameni ohně ve kři.

³¹A Mojžíš uzřev, divil se tomu vidění. A když blíže přistoupil, aby to pilněji spatřil, stal se k němu hlas Páně:

³²Jáť jsem Bůh otců tvých, Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův. I zhroziv se Mojžíš, nesměl patřiti.

³³I řekl jemu Pán: Zzuj obuv s noh svých; nebo místo, na kterémž stojíš, země svatá jest.

³⁴Viděl jsem, viděl trápení lidu svého, kterýž jest v Egyptě, a vzdychání jejich uslyšel jsem, a sstoupil jsem, abych je vysvobodil. Protož nyní poď, pošli tě do Egypta.

³⁵Toho Mojžíše, kteréhož se odepřeli, řkouce: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcím? tohoť Bůh kníže a vysvoboditele poslal, skrze ruku anděla, kterýž se jemu ukázal ve kři.

³⁶A ten je vyvedl, čině divy a zázraky v zemi Egyptské a na moři červeném, i na poušti za čtyřidceti let.

³⁷Toť jest ten Mojžíš, kterýž řekl synům Izraelským: Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich, jako mne; toho poslouchejte.

³⁸Onť jest, kterýž byl mezi lidem na poušti s andělem, kterýž mluvil k němu na hoře Sinai, i s otci našimi, kterýž přijal slova živá, aby je nám vydal.

³⁹Jehož nechtěli poslušni býti otcové naši, ale zavrhli jej, a odvrátili se srdci svými do Egypta,

⁴⁰Řkouce Aronovi: Učiň nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi tomu, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo.

⁴¹I udělali v těch dnech tele, a obětovali oběti té modle, a veselili se v díle rukou svých.

⁴²I odvrátil se Bůh, a vydal je, aby sloužili vojsku nebeskému, jakož napsáno jest v knihách prorockých: Zdaliž jste mi oběti aneb dary obětovali za čtyřidceti let na poušti, dome Izraelský?

⁴³Nýbrž nosili jste stánek Molochův, a hvězdu boha svého Remfan, ta podobenství, kteráž jste zdělali sobě, abyste se jim klaněli. Protož přestěhuji vás za Babylon.

⁴⁴Stánek svědectví měli otcové naši na poušti, jakož byl nařídil ten, kterýž řekl Mojžíšovi, aby jej udělal podlé způsobu toho, kterýž byl viděl.

⁴⁵Kterýž přijavše otcové naši, vnesli s Jozue tam, kdež bylo vládařství pohanů, kteréž vyhnal Bůh od tváři otců našich, až do dnů Davida.

⁴⁶Kterýž nalezl milost před oblíčejem Božím, a prosil, aby nalezl stánek Bohu Jákobovu.

⁴⁷Šalomoun pak udělal jemu dům.

⁴⁸Ale Nejvyšší nebydlí v chrámích rukou udělaných, jakož dí prorok:

⁴⁹Nebe jest mi stolice a země podnož noh mých, i jakýž mi dům uděláte? praví Pán. Aneb jaké jest místo odpočívání mého?

⁵⁰Zdaliž ruka má všeho toho neučinila?

⁵¹Tvrdošijní a neobřezaného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu svatému protivili, jakž otcové vaši, tak i vy.

⁵²Kterému z proroků otcové vaši se neprotivili? Zmordovali zajisté ty, kteříž předzvěstovali příchod spravedlivého tohoto, jehož vy nyní zrádci a vražedlníci jste.

⁵³Kteříž jste vzali zákon působením andělským, a neostříhali jste.

⁵⁴Tedy slyšíce to, rozzlobili se v srdcích svých, a škřipěli zuby na něho.

⁵⁵On pak pln jsa Ducha svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží.

⁵⁶I řekl: Aj, vidím, nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží.

⁵⁷A oni zkřikše hlasem velikým, zacpali uši své, a obořili se jednomyslně na něj.

⁵⁸A vyvedše jej z města, kamenovali ho. A svědkové složili roucha svá u noh mládence, kterýž sloul Saul.

⁵⁹I kamenovali Štěpána modlícího se a řkoucího: Pane Ježíši, přijmi ducha mého.

⁶⁰A poklek na kolena, zvolal hlasem velikým: Pane, nepokládej jim toho za hřích. A to pověděv, usnul.

Skutky 7

¹Velekněz řekl: „Je tomu [skutečně] tak?“

²A on začal mluvit: „Muži bratři a otcové, poslyšte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu,

³a řekl mu: Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu.

⁴Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte.

⁵A nedal mu v ní za dědictví ani píď země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a po něm jeho potomstvu, ačkoliv ještě neměl dítě.

⁶Bůh promluvil takto: Jeho potomci budou žít jako cizinci v cizí zemi; tam je zotročí a čtyři sta let s nimi budou zle nakládat.

⁷Ale národ, jemuž budou otročit, budu soudit já, řekl Bůh, a potom vyjdou a budou ⌈mi sloužit⌉ na tomto místě.

⁸I dal mu smlouvu obřízky. A tak, když zplodil Izáka, osmý den ho obřezal; podobně i Izák obřezal Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.

⁹Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním,

¹⁰vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem, egyptským králem, a ten ho ustanovil vládcem nad Egyptem i [nad] celým svým domem.

¹¹Potom přišel na ⌈celý Egypt⌉ i Kanaán hlad a veliké soužení, a naši otcové nenalézali obživu.

¹²Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, vyslal tam naše otce poprvé.

¹³Při druhé návštěvě se Josef dal svým bratřím poznat a Josefův rod se stal faraonovi známým.

¹⁴Josef poslal vzkaz a zavolal k sobě svého otce Jákoba a celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší.

¹⁵A sestoupil Jákob do Egypta a zemřel on i naši otcové.

¹⁶Přenesli je do Sichemu a uložili v hrobce, kterou Abraham koupil za stříbro od synů ⌈Emorových v Sichemu⌉.

¹⁷Jak se však přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se,

¹⁸dokud [v Egyptě] nepovstal jiný král, který Josefa neznal.

¹⁹Ten s naším rodem jednal lstivě a zle a přinutil [naše] otce odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu.

²⁰V té době se narodil Mojžíš a byl ⌈krásný před Bohem⌉. Tři měsíce byl chován v domě svého otce.

²¹A když ho odložili, vzala si jej faraonova dcera a starala se o něj jako o svého syna.

²²Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný ve slovech i ve svých skutcích.

²³A když se dovršoval jeho čtyřicátý rok, vstoupila mu na srdce myšlenka, aby se podíval na své bratry, syny Izraele.

²⁴A uviděl, jak se jednomu z nich děje křivda; zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že Egypťana zabil.

²⁵Domníval se, že [jeho] bratři pochopí, že jim Bůh dává skrze jeho ruku vysvobození, ale oni to nepochopili.

²⁶Druhého dne se u nich objevil, když se hádali; snažil se je přivést k pokoji slovy: Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?

²⁷Ale ten, který ubližoval svému bližnímu, ho odstrčil a řekl: Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem?

²⁸Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?

²⁹⌈Kvůli těm slovům⌉ Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny.

³⁰A když se dovršilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj [Pánův] anděl v plameni hořícího keře.

³¹Když to Mojžíš uviděl, divil se tomu vidění; šel blíž, aby se pozorně podíval, a tu zazněl Pánův hlas:

³²Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův. Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat.

³³Pán mu řekl: Zuj si z nohou sandály, neboť místo, na kterém stojíš, je země svatá.

³⁴Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich sténání. I sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A teď jdi, posílám tě do Egypta.

³⁵Toho Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: Kdo tě [nad námi] ustanovil vládcem a soudcem?, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele prostřednictvím anděla, který se mu ukázal v tom keři.

³⁶Ten je vyvedl a činil divy a znamení v egyptské zemi, při Rudém moři i v pustině po čtyřicet let.

³⁷To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: Bůh vám z vašich bratrů vzbudí proroka, tak jako mne. [Toho poslouchejte.]

³⁸To je ten, který byl ve shromáždění v pustině ⌈prostředníkem mezi⌉ andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova, aby nám je dal.

³⁹Jemu se naši otcové nechtěli poddat, ale zavrhli ho a obrátili se ve svých srdcích do Egypta

⁴⁰a řekli Áronovi: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z egyptské země.

⁴¹I udělali v těch dnech tele, přinesli té modle oběť a veselili se ze skutků svých rukou.

⁴²Bůh se od nich odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému vojsku, jak je napsáno v knize Proroků: Což jste mně po těch čtyřicet let na pustině přinášeli krvavé oběti a dary, dome izraelský?

⁴³Nosili jste stánek Molocha a hvězdu [vašeho] boha Remfana, obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylon.

⁴⁴Naši otcové měli v pustině stánek svědectví, jak nařídil ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který uviděl.

⁴⁵Ten také naši otcové převzali a vnesli s Jozuem do země pohanů, které Bůh zahnal před našimi otci. Tak to bylo až do dnů Davidových,

⁴⁶který nalezl milost před Bohem a žádal, aby směl vyhledat příbytek pro Boha Jákobova.

⁴⁷Teprve Šalomoun mu však vystavěl dům.

⁴⁸Ale Nejvyšší nebydlí v domech zhotovených lidskýma rukama, jak praví prorok:

⁴⁹Nebe je mým trůnem, země podnoží mých nohou. Jaký dům mi vystavíte, praví Pán, nebo jaké bude místo mého spočinutí?

⁵⁰Což to všechno neučinila má ruka?

⁵¹Vy tvrdošíjní, vy lidé neobřezaného srdce i uší, stále vzdorujete Duchu Svatému ; jak vaši otcové, tak i vy!

⁵²Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého ; vy jste se nyní stali jeho zrádci a vrahy,

⁵³vy, kteří jste přijali Zákon ⌈skrze anděly⌉, ale nezachovali jste jej.“

⁵⁴Když to slyšeli, běsnili ve svých srdcích a skřípali proti němu zuby.

⁵⁵Ale on, plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží,

⁵⁶a řekl: „Hle, vidím nebesa rozevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.“

⁵⁷Oni však vykřikli velikým hlasem, zacpali si uši a společně se na něho vrhli.

⁵⁸Vyhnali ho ven z města a kamenovali. Svědkové odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul.

⁵⁹A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“

⁶⁰Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: „Pane, nepočítej jim tento hřích.“ Když to řekl, zesnul.