Skutky 4 Porovnání: Kralická vs ČSP

Skutky 4

¹A když oni mluvili k lidu, přišli na ně kněží, a úředník chrámu a saduceové,

²Těžce to nesouce, že lid učili, a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých.

³I vztáhli na ně ruce, a vsadili je do žaláře až do jitra, nebo již byl večer.

⁴Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců.

⁵Stalo se pak nazejtří, že se sešla knížata jejich, a starší, a zákonníci v Jeruzalémě,

⁶A Annáš nejvyšší kněz {biskup}, a Kaifáš, a Jan a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze {biskupa}.

⁷I postavivše je mezi sebou, otázali se: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy?

⁸Tehdy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští,

⁹Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému, kterak by on zdráv učiněn byl:

¹⁰Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý.

¹¹Toť jest ten kámen za nic položený od vás stavitelů, kterýž jest v hlavu úhelní.

¹²A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.

¹³I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali.

¹⁴Člověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim.

¹⁵I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek,

¹⁶Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že zjevný zázrak stal se skrze ně, všechněm přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme zapříti.

¹⁷Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili.

¹⁸I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani neučili ve jménu Ježíšovu.

¹⁹Tedy Petr a Jan odpovídajíce jim, řekli: Jest-li to spravedlivé před oblíčejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte.

²⁰Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.

²¹A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo.

²²Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení.

²³A jsouce propuštěni, přišli k svým, a pověděli, co k nim přední kněží {biskupové} a starší mluvili.

²⁴Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest,

²⁵Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč se bouřili národové, a lidé myslili marné věci?

²⁶Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti pomazanému jeho.

²⁷Právěť se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Heródes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským,

²⁸Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo.

²⁹A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich, a dejž služebníkům svým mluviti slovo své svobodně a směle,

³⁰Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše.

³¹A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně.

³²Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné.

³³A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim.

³⁴Žádný zajisté mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole neb domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali,

³⁵A kladli před nohy apoštolské. I bylo rozdělováno to jednomu každému, jakž komu potřebí bylo.

³⁶Jozes pak, kterýž přijmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení,) z pokolení Levítského, z Cypru rodem,

³⁷Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským.

Skutky 4

¹Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a saduceové

²a hněvali se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení z mrtvých.

³Vztáhli na ně ruce a vsadili je do vězení do druhého dne, neboť už byl večer.

⁴Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc.

⁵Druhý den se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona,

⁶velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu,

⁷postavili je uprostřed a začali se vyptávat: „Jakou mocí nebo v jakém jménu jste to učinili?“

⁸Tu jim Petr naplněn Duchem Svatým řekl: „Vůdcové lidu a starší [Izraele],

⁹jsme–li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek na nemocném člověku, kým že byl uzdraven,

¹⁰ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv.

¹¹To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu.

¹²A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“

¹³Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem.

¹⁴A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.

¹⁵Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou.

¹⁶Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít.

¹⁷Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již ⌈k nikomu⌉ nemluví v tomto jménu.“

¹⁸Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu.

¹⁹Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha.

²⁰Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“

²¹Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo.

²²Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.

²³Když byli propuštěni, přišli mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.

²⁴Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich,

²⁵ty jsi [skrze Ducha Svatého] ústy svého služebníka, [našeho otce] Davida, řekl: Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci?

²⁶Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.

²⁷V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal,

²⁸aby učinili, co tvá ruka a [tvůj] úradek předem určily, že se má stát.

²⁹A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům se vší smělostí mluvit tvé slovo;

³⁰vztahuj svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.“

³¹Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo.

³²Všichni, kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.

³³A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše [Krista] a veliká milost byla na nich všech.

³⁴Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli

³⁵a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

³⁶Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, což v překladu znamená syn potěšení, Levita, rodem z Kypru,

³⁷měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.