Skutky 5

¹Muž pak nějaký, jménem Ananiáš, s Zafirou, manželkou svou, prodal statek.

²A lstivě těch peněz ujal s vědomím manželky své, a přinesa díl nějaký, položil k nohám apoštolským.

³I řekl Petr: Ananiáši, proč naplnil satan srdce tvé, tak abys lhal Duchu svatému, a lstivě ujal peněz za to pole?

⁴Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobě nechal? A když bylo prodáno, v moci tvé bylo. I proč jsi tuto věc složil v srdci svém? Neselhal jsi lidem, ale Bohu.

⁵Tedy uslyšav Ananiáš ta slova, padna, zdechl. I spadla bázeň veliká na všecky, kteříž to slyšeli.

⁶A vstavše mládenci, vzali jej, a vynesše ven, pochovali.

⁷I stalo se po chvíli, jako po třech hodinách, že i jeho žena, nevěduci, co se bylo stalo, přišla.

⁸I řekl jí Petr: Pověz mi, za tolik-li jste pole prodali? A ona řekla: Ano, za tolik.

⁹Tedy dí jí Petr: I proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Ducha Páně? Aj, nohy těch, kteříž pochovali muže tvého, přede dveřmi, a vynesouť tebe.

¹⁰I padla hned před nohy jeho, a zdechla. A všedše mládenci, nalezli ji mrtvou; i vynesše, pochovali podlé muže jejího.

¹¹I byla bázeň veliká po vší církvi, i mezi všemi, kteříž to slyšeli.

¹²Skrze ruce pak apoštolů dáli se divové a zázrakové mnozí v lidu. (A bývali všickni jednomyslně v síňci Šalomounově.

¹³Jiný pak žádný nesměl se připojiti k nim, ale velebil je lid.

¹⁴Anobrž vždy více se rozmáhalo množství věřících Pánu, mužů i také žen.)

¹⁵Tak že i na ulice vynášeli nemocné, a kladli na ložcích a na nosidlách, aby, když by šel Petr, aspoň stín jeho stínil na některé z nich.

¹⁶Scházelo se pak množství z okolních měst do Jeruzaléma, nesouce nemocné a trápené od duchů nečistých, a uzdravováni byli všickni.

¹⁷Tedy povstav nejvyšší kněz {biskup} a všickni, kteříž byli s ním, (jenž byli saducejské sekty,) naplněni jsou závistí.

¹⁸I vztáhli ruce na apoštoly, a vsázeli je do žaláře obecného.

¹⁹Ale anděl Páně v noci otevřev dvéře u žaláře, vyvedl je ven a řekl:

²⁰Jděte, a postavíce se, mluvte lidu v chrámě všecka slova života tohoto.

²¹Tedy oni uslyševše, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Přišed pak nejvyšší kněz {biskup} a ti, kteříž s ním byli, svolali radu a všecky starší synů Izraelských, i poslali do žaláře, aby oni byli přivedeni.

²²A služebníci přišedše, nenalezli jich v žaláři. A navrátivše se, vypravovali,

²³Řkouce: Žalář zajisté nalezli jsme zavřený se vší pilností, a strážné vně stojící u dveří, ale otevřevše, žádného jsme tam nenalezli.

²⁴A když uslyšeli řeči tyto i nejvyšší kněz {biskup} i úředník chrámu i přední kněží, nerozuměli, co by se to stalo.

²⁵A přišed kdosi, pověděl jim, řka: Aj, muži, kteréž jste vsázeli do žaláře, v chrámě stojí a učí lid.

²⁶Tehdy odšed úředník s služebníky, přivedl je bez násilé; (nebo se báli lidu, aby nebyli ukamenováni.)

²⁷A přivedše je, postavili je v radě. I otázal se jich nejvyšší kněz {biskup},

²⁸Řka: Zdaliž jsme vám přísně nepřikázali, abyste neučili v tom jménu? A aj, naplnili jste Jeruzalém učením svým, a chcete na nás uvésti krev člověka toho.

²⁹Odpověděv pak Petr a apoštolé, řekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí.

³⁰Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, pověsivše na dřevě.

³¹Toho Bůh, kníže a spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů.

³²A my jsme svědkové toho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož dal Bůh těm, kteříž jsou poslušni jeho.

³³Oni pak slyševše to, rozzlobili se, a radili se o to, kterak by je vyhladili.

³⁴Tedy povstav v radě jeden farizeus, jménem Gamaliel, zákona učitel, vzácný u všeho lidu, rozkázal, aby na malou chvíli ven vyvedli apoštoly.

³⁵I řekl jim: Muži Izraelští, pilně se rozmyslte při těchto lidech, co máte činiti.

³⁶Nebo před těmito časy byl povstal Teudas, pravě se býti něčím, jehož se přídrželo mužů v počtu okolo čtyř set. Kterýž zahynul, i všickni, kteříž přistoupili k němu, rozptýleni jsou a v nic obráceni.

³⁷Po něm pak povstal Judas Galilejský za dnů popisu, a mnoho lidu po sobě obrátil. Ale i ten zahynul, a všickni, kteřížkoli přistoupili k němu, rozptýleni jsou.

³⁸A protož nyní pravím vám: Dejte pokoj těmto lidem, a nechte jich. Nebo jestližeť jest z lidí rada tato aneb dílo toto, rozprchneť se;

³⁹Pakliť jest z Boha, nebudete moci toho zkaziti. Abyste snad i Bohu odporní nalezeni nebyli.

⁴⁰I povolili jemu. A povolavše apoštolů, a zmrskavše je, přikázali, aby nemluvili ve jménu Ježíšovu. I propustili je.

⁴¹Oni pak šli z toho shromáždění, radujíce se, že jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše.

⁴²Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista.

Skutky 5

¹Nějaký muž, jménem Ananiáš, prodal se svou ženou Safirou pozemek

²a s vědomím své ženy dal z výtěžku něco stranou, určitou část přinesl a položil k nohám apoštolů.

³Petr řekl: „Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému a dal jsi stranou část z výtěžku za to pole?

⁴Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi je prodal, což nebylo v tvé moci, co uděláš s penězi? Proč ses ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal jsi lidem, ale Bohu.“

⁵Když Ananiáš slyšel tato slova, padl a zemřel; a na všechny, kteří to slyšeli, padl veliký strach.

⁶Mladší z bratří vstali, přikryli jej, vynesli a pohřbili.

⁷Uplynuly asi tři hodiny a vstoupila jeho žena, nevědouc, co se stalo.

⁸Petr k ní promluvil: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, za tolik.“

⁹Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Pánova Ducha? Hle, kroky těch, kteří pohřbili tvého muže, je slyšet za dveřmi; vynesou i tebe.“

¹⁰A hned padla k jeho nohám a zemřela. Když ti mladíci vstoupili, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži.

¹¹A velký strach padl na celou církev i na všechny, kteří to slyšeli.

¹²Skrze ruce apoštolů se mezi lidem dálo mnoho znamení a divů. A všichni jednomyslně pobývali v Šalomounově sloupoví.

¹³Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lid je velebil.

¹⁴A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen,

¹⁵takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde.

¹⁶Scházelo se také množství lidí ⌈z měst okolo⌉ Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni.

¹⁷Tu povstal velekněz a všichni, kteří byli s ním, totiž strana saduceů; byli naplněni žárlivostí.

¹⁸I vztáhli na apoštoly ruce a vsadili je do veřejného vězení.

¹⁹Pánův anděl však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl:

²⁰„Jděte, postavte se v chrámě a mluvte k lidu všechna slova tohoto života.“

²¹Když to uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když se dostavil velekněz a ti, kteří byli s ním, svolali veleradu, celý sbor starších synů Izraele a poslali do vězení, aby byli apoštolové přivedeni.

²²Když tam služebníci přišli, ve vězení je nenalezli. Vrátili se a oznámili:

²³„Vězení jsme našli důkladně zavřené a stráže stojící u dveří, ale když jsme otevřeli, nenašli jsme uvnitř nikoho.“

²⁴Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, byli tím velmi zmateni. Nechápali, co se to mohlo stát.

²⁵Kdosi však přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámě a učí lid.“

²⁶Pak pro ně velitel se služebníky šel a přivedl je -- ale bez násilí; báli se totiž lidu, [aby] nebyli ukamenováni.

²⁷Když je přivedli, postavili je před veleradu a velekněz se jich otázal :

²⁸„Výslovně jsme vám přikázali, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“

²⁹Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat více než lidi.

³⁰Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili;

³¹toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil ⌈na svou pravici⌉, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů.

³²My jsme svědkové těchto slov, i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“

³³Když to uslyšeli, rozzuřili se a chtěli je zabít.

³⁴Tu povstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, ⌈učitel Zákona⌉, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven,

³⁵a řekl jim: „Muži Izraelci, dobře si rozvažte, co s těmito lidmi uděláte.

³⁶Neboť před nedávnem povstal Theudas a říkal, že on je někým [velikým]; i připojil se k němu počet asi čtyř set mužů. Byl však zabit, a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč.

³⁷Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid; také on byl zničen a [všichni], kteří ho poslouchali, byli rozptýleni.

³⁸Proto vám nyní pravím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Je–li tento plán či toto dílo z lidí, zanikne;

³⁹je–li však z Boha, nebudete je moci zničit -- abyste snad nakonec nebyli nalezeni jako ti, kdo bojují proti Bohu.“ Poslechli ho,

⁴⁰zavolali apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu, a propustili je.

⁴¹Oni tedy šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno.

⁴²Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše.