Rút 2

¹Měla pak Noémi přítele po manželu svém, muže mocného z čeledi Elimelechovy, jménem Bóza.

²I řekla Rut Moábská Noémi: Nechť medle jdu na pole sbírati klasů za tím, kdož by mi toho přál. Jížto ona řekla: Jdi, dcero má.

³Šla tedy, a přišedši, sbírala klasy na poli za ženci. Přihodilo se pak, že přišla na díl pole toho, kteréž přináleželo Bózovi, jenž byl z čeledi Elimelechovy.

⁴A v tom přišel Bóz z Betléma, a řekl žencům: Hospodin s vámi. Kteříž odpověděli jemu: Požehnejž tobě Hospodin.

⁵I řekl Bóz služebníku svému, kterýž postaven byl nad ženci: Čí jest tato mladice?

⁶Odpověděl služebník ten, kterýž postaven byl nad ženci, a řekl: Jest mladice Moábská, kteráž přišla s Noémi z země Moábské.

⁷A řekla mi: Prosím, nechť sbírám a shromažďuji klasy mezi snopy za ženci. A přišedši, trvá od jitra až dosavad, kromě že na chvilku doma pobyla.

⁸Tedy řekl Bóz k Rut: Slyš, dcero má, nechoď sbírati na jiné pole, aniž odcházej odsud, ale přídrž se teď děvek mých.

⁹Zůstávej na tom poli, na němž budou žíti, a choď za nimi, nebo jsem přikázal služebníkům svým, aby se tebe žádný nedotýkal. Bude-liť se chtíti píti, jdi k nádobám, a napí se té vody, kteréž by navážili služebníci moji.

¹⁰Tedy ona padla na tvář svou, a schýlivši se k zemi, řekla jemu: Odkudž mi to, že jsem nalezla milost před tebou, abys se známil ke mně, kteráž jsem cizozemka.

¹¹Odpověděl Bóz a řekl: O všemť mi oznámeno jest, co jsi koli činila svegruši své po smrti muže svého, a že opustivši otce svého a matku svou, i zemi, v kteréžs se narodila, šla jsi mezi lid, kteréhožs prvé neznala.

¹²Odplatiž tobě Hospodin za skutek tvůj, a budiž mzda tvá dokonalá od Hospodina Boha Izraelského, poněvadž jsi přišla, abys pod křídly jeho doufala.

¹³Kterážto řekla: Nalezla jsem milost před tebou, pane můj, poněvadž jsi mne potěšil, a mluvils k srdci děvky své, ješto nejsem podobná jedné z děvek tvých.

¹⁴Tedy řekl jí Bóz: Když bude čas jísti, přistup sem, a pojez chleba, a omoč skyvu svou v octě. I posadila se při žencích, a podal jí pražmy; ona pak jedla až do sytosti, a ještě jí zbylo.

¹⁵I vstala, aby sbírala. Přikázal pak Bóz služebníkům svým, řka: Byť pak i mezi snopy sbírala, nezbraňujte jí.

¹⁶Nýbrž naschvál jí upouštějte z snopů a nechávejte, ať sbírá, a nedomlouvejte jí.

¹⁷Sbírala tedy na poli tom až do večera, a což sebrala, to vymlátila; i byla téměř míra efi ječmene.

¹⁸Kterýž vzavši, přišla do města, a viděla svegruše její to, což nasbírala. Vyňala také a dala jí to, což pozůstalo po nasycení jejím.

¹⁹I řekla jí svegruše její: Kdes sbírala dnes, a kdes pracovala? Budiž požehnaný ten, kterýž tě přijal. Tedy oznámila svegruši své, u koho pracovala, řkuci: Jméno muže, u kteréhož jsem pracovala dnes, jest Bóz.

²⁰I řekla Noémi nevěstě své: Požehnanýť jest od Hospodina, že nepřestal milosrdenství svého nad živými i mrtvými. I to ještě k ní řekla Noémi: Blízký přítel náš a z příbuzných našich jest muž ten.

²¹Řekla jí také Rut Moábská: I to mi ještě řekl: Čeládky mé přídrž se, dokavadž by všeho, což mého jest, nedožali.

²²Tedy řekla Noémi Rut nevěstě své: Dobré jest tedy, dcero má, abys vycházela s děvečkami jeho, ať by na jiném poli něco nepřekazili.

²³A tak se přídržela Rut děvek Bózových, a sbírala klasy, dokudž nesžali ječmene a pšenice, a bydlela u svegruše své.

Rút 2

¹Noemi měla příbuzného ze strany svého muže, ⌈mocného a zdatného člověka⌉ z Elímelekovy čeledi jménem Bóaz.

²Moábka Rút řekla Noemi: Dovol, ať jdu na pole a posbírám klasy za někým, v jehož očích naleznu milost. A ona jí odpověděla: Běž, má dcero.

³Šla, až došla na pole, a sbírala za ženci. Ocitla se náhodou na dílu pole patřícím Bóazovi, jenž byl z Elímelekovy čeledi.

⁴Bóaz právě přišel z Betléma a řekl žencům: ⌈Hospodin s vámi.⌉ Oni mu odpověděli: Hospodin ti požehnej.

⁵Bóaz se pak zeptal svého služebníka, který byl ustanoven nad ženci: Čí je tahle dívka?

⁶A ten nad ženci ustanovený služebník mu odpověděl. Řekl: To je moábská dívka, která se vrátila spolu s Noemi z moábské krajiny.

⁷Řekla mi: Dovol, ať sbírám a shromáždím, co zbylo ⌈v pokosech⌉ za ženci. ⌈Přišla a zůstala tu od samého rána až do této chvíle.⌉ Jen ⌈chvilku pobyla doma.⌉

⁸Bóaz řekl Rút: Slyšela jsi přece, má dcero, ať nechodíš sbírat na jiné pole. Již odsud neodcházej. Přidrž se nyní mých služek.

⁹Zaměř své oči na pole, které budou sklízet, a choď za nimi. Vždyť přikazuji služebníkům, aby se tě nedotýkali. A budeš–li mít žízeň, jdi k nádobám a napij se z té, kterou služebníci načerpají.

¹⁰Tehdy padla na tvář, poklonila se k zemi a zeptala se ho: Jak to, že jsem nalezla milost ve tvých očích, že sis mě všiml, i když jsem cizinka?

¹¹Bóaz jí odpověděl. Řekl: Je mi dobře známo všechno, co jsi udělala pro svou tchýni po smrti svého muže; že jsi opustila svého otce, svou matku i svou rodnou zemi a odešla k lidu, který jsi nikdy dříve neznala.

¹²Ať Hospodin odplatí tvůj skutek a ať je dovršená tvá odměna od Hospodina, Boha Izraele, pod jehož křídla jsi přišla najít útočiště.

¹³Nato řekla: ⌈Kéž naleznu milost ve tvých očích,⌉ můj pane, protože jsi mne potěšil a protože ⌈jsi mluvil k srdci⌉ své otrokyně, ačkoliv já nejsem rovna žádné tvé otrokyni.

¹⁴V době jídla jí Bóaz řekl: Přistup sem, pojez chléb a namoč si sousto v octě. Posadila se poblíž ženců. Nabídl jí pražené zrní a ona pojedla, nasytila se a ještě jí zbylo.

¹⁵Pak vstala, aby sbírala. Bóaz přikázal svým služebníkům: I když bude sbírat ⌈v pokosech,⌉ neponižujte ji.

¹⁶Spíš pro ni i schválně upouštějte z hrstí a nechte ji, ať sbírá a nenapomínejte ji.

¹⁷Tak sbírala na poli až do večera a to, co nasbírala, vymlátila. Byla toho asi éfa ječmene.

¹⁸Odnesla si to a přišla do města. Když její tchýně viděla, co nasbírala, a když vyndala a dala jí, co jí zbylo po nasycení,

¹⁹tu se jí tchýně zeptala: Kde jsi dnes sbírala, kde jsi pracovala? Buď požehnán ten, kdo si tě všiml. Oznámila tedy tchýni, u koho pracovala: Jméno toho muže, u kterého jsem dnes pracovala, zní Bóaz.

²⁰Nato Noemi své snaše řekla: On ⌈je požehnaný Hospodinu,⌉ který neodňal své milosrdenství živým ani mrtvým. Noemi jí dále řekla: Ten muž je náš příbuzný, je jedním z našich vykupitelů.

²¹Moábka Rút pak řekla: Dokonce mi pověděl i toto: Přidrž se služebníků, které mám, dokud nebude celá moje sklizeň dokončena.

²²Tehdy Noemi řekla své snaše Rút: Dobře, má dcero, že budeš vycházet s jeho služkami a nebudou na tebe dorážet na jiném poli.

²³Přidržela se tedy Bóazových služek, aby sbírala, až do konce sklizně ječmene a pšenice. Přitom bydlela se svou tchýní.