Rút 3

¹Řekla jí potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobě odpočinutí, aby tobě dobře bylo?

²Anobrž zdaliž Bóz ten příbuzný náš, s jehož jsi děvečkami byla, nebude víti ječmene na humně noci této?

³Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé než by přestal jísti a píti.

⁴A když půjde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a přijduc, pozdvihneš pláště u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobě, co bys měla činiti.

⁵Jížto Rut řekla: Cokoli mi rozkážeš, učiním.

⁶Šla tedy na to humno, a učinila všecko, což jí rozkázala svegruše její.

⁷Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedlé stohu; přišla i ona tiše, a pozdvihši pláště u noh jeho, položila se.

⁸A když bylo o půl noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh jeho.

⁹I řekl: Kdo jsi ty? A ona odpověděla: Já jsem Rut, děvka tvá. Vztáhni křídlo pláště svého na děvku svou, nebo příbuzný jsi.

¹⁰A on řekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Větší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládenců bohatých aneb chudých.

¹¹Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, čehož žádáš, učiním tobě, nebo víť všecko město lidu mého, že jsi ty žena šlechetná.

¹²A také jest to pravé, že jsem příbuzný tvůj, ale jestiť příbuzný bližší nežli já.

¹³Odpočiniž tu přes noc, a když bude ráno, jestližeť on bude chtíti práva příbuznosti k tobě užiti, dobře, nechť užive. Pakliť nebude chtíti práva užiti k tobě, já právem příbuznosti pojmu tebe, živť jest Hospodin. Spiž tu až do jitra.

¹⁴A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by kdo poznati mohl bližního svého; nebo pečoval Bóz, aby někdo nezvěděl, že přišla žena ta na humno.

¹⁵A řekl: Přines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, naměřiv jí šest měr ječmene, vložil na ni. I vešla do města.

¹⁶A přišla k svegruši své. Kteráž řekla: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí všecko, což jí učinil muž ten.

¹⁷A řekla: Šest měr těchto ječmene dal mi, nebo řekl ke mně: Nenavrátíš se prázdná k svegruši své.

¹⁸I řekla jí Noémi: Počekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; neboť neobleví muž ten, až tu věc dnes k místu přivede.

Rút 3

¹Její tchýně Noemi jí řekla: Má dcero, neměla bych snad pro tebe vyhledat místo odpočinku, kde by se ti dobře vedlo?

²Vždyť Bóaz, s jehož služkami jsi byla, je náš příbuzný. Pohleď, v noci bude provívat na humně ječmen.

³Umyj se tedy, pomaž se, vezmi na sebe své oděvy a sestup na humno, ale nedávej se tomu muži poznat, ⌈dokud nedojí a nedopije.⌉

⁴Až si půjde lehnout, zjisti místo, kde leží, jdi, odhal jeho nohy a ulehni. On ti oznámí, co máš dělat.

⁵Ona jí nato odpověděla: Udělám všechno, co mi řekneš.

⁶Pak sestoupila na humno a udělala všechno, co jí její tchýně přikázala.

⁷Bóaz pojedl, napil se a ⌈bylo mu dobře u srdce.⌉ Potom si šel lehnout na kraj hromady obilí. A ona potají přišla, odhalila jeho nohy a ulehla.

⁸I stalo se uprostřed noci, že se ten muž otřásl, převalil se a vida: V nohách mu leží žena.

⁹Zeptal se: Kdo jsi? Ona odpověděla: Jsem Rút, tvá služebnice. ⌈Rozprostři své křídlo nad⌉ svou služebnicí, vždyť jsi vykupitel.

¹⁰On nato řekl: ⌈Jsi požehnaná Hospodinu,⌉ má dcero. Dobře jsi udělala. Tvé poslední milosrdenství je větší nežli první, když nechodíš za mládenci, ať chudými či bohatými.

¹¹A nyní se, má dcero, neboj. Udělám pro tebe všechno, co řekneš, protože ⌈celé naše město⌉ ví, že jsi zdatná žena.

¹²Ano, opravdu jsem vykupitel. Je však ještě jiný vykupitel, bližší než já.

¹³Zůstaň tu přes noc. A ráno, jestliže ⌈tě on vykoupí,⌉ dobře, ať vykoupí. A pokud si tě nebude přát vykoupit, vykoupím tě tedy já, jakože živ je Hospodin. Spi až do rána.

¹⁴A tak spala do rána v jeho nohách. Vstala však dříve, než by někdo mohl rozeznat svého bližního. Bóaz si myslel: Jen ať se nikdo nedozví, že na humno přišla žena.

¹⁵Řekl ještě: Podej mi plachetku, kterou máš na sobě, a podrž ji. Podržela ji tedy a on naměřil ⌈šest měr ječmene⌉ a naložil to na ni. ⌈Pak šel do města.

¹⁶Ona přišla⌉ ke své tchýni a ta se zeptala: ⌈Jak jsi na tom,⌉ má dcero? Ona jí oznámila vše, jak s ní ten muž jednal.

¹⁷Řekla: Dal mi těchto šest měr ječmene, neboť mi pověděl: Nepůjdeš ke své tchýni s prázdnou.

¹⁸Noemi pravila: Musíš počkat, má dcero, než se dozvíš, jak ta záležitost dopadne, protože ten muž nebude mít klid, pokud tu záležitost dnes nedotáhne do konce.