Matouš 21 Porovnání: Kralická vs ČSP

Matouš 21

¹A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své,

²Řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke mně.

³A řekl-liť by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hnedť propustí je.

⁴Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího:

⁵Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na oslici, a na oslátku té jhu podrobené.

⁶I jdouce učedlníci, a učinivše tak, jakž jim byl přikázal Ježíš,

⁷Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej na vrchu na ně posadili.

⁸Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z stromů sekali, a metali na cestu.

⁹A zástupové, kteříž s předu i s zadu šli, volali, řkouce: Hosanna synu Davidovu. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.

¹⁰A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo jest tento?

¹¹Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok z Nazaréta Galilejského.

¹²I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodávající a kupující v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel,

¹³A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.

¹⁴I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, a uzdravil je.

¹⁵Vidouce pak přední kněží {biskupové} a zákonníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví: Hosanna synu Davidovu, rozhněvali se.

¹⁶A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, kteříž prsí požívají, dokonal jsi chválu?

¹⁷A opustiv je, šel ven z města do Betany, a tu zůstal.

¹⁸Ráno pak navracuje se do města, zlačněl.

¹⁹A vida jeden fíkový strom podlé cesty, šel k němu, a nic na něm nenalezl, než lístí toliko. I dí jemu: Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky. I uschl fík ten pojednou.

²⁰A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak hned usechl fík ten!

²¹I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru a nebudete-li pochybovati, netoliko to fíkovému stromu učiníte, ale kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se.

²²A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete.

²³A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží {biskupové} a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo tobě tu moc dal?

²⁴Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím?

²⁵Křest Janův odkud byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li s nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu?

²⁶Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni mají Jana za proroka.

²⁷I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.

²⁸Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej.

²⁹Ale on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel.

³⁰I přistoupiv k druhému, řekl též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. Ale nešel.

³¹Který z těch dvou naplnil vůli otcovu? Řekli jemu: Ten první. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího.

³²Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a nevěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.

³³Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole.

³⁴A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její.

³⁵Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali.

³⁶Opět poslal jiných služebníků více než prvé. I učinili jim též.

³⁷Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ustýdnouť se syna mého.

³⁸Vinaři pak uzřevše toho syna, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a uvažme se v dědictví jeho.

³⁹I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice, a zabili.

⁴⁰Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm?

⁴¹Řekli jemu: Zlé ty zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými.

⁴²Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v písmích: Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.

⁴³Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho.

⁴⁴A kdož by padl na ten kámen, rozrazíť se; a na kohož upadne, setřeť jej.

⁴⁵A slyšavše přední kněží {biskupové} ta podobenství jeho, porozuměli, že by o nich mluvil.

⁴⁶I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; nebo ho měli za proroka.

Matouš 21

¹Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky

²a řekl jim: „Jděte do protější vesnice a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.

³A kdyby vám někdo něco řekl, povězte: ⌈Pán je potřebuje a hned je pošle.⌉“

⁴Toto [všechno] se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka:

⁵Řekněte dceři siónské: Hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a sedící na oslici a [na] oslátku, synu té pod jhem.

⁶Učedníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil.

⁷Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.

⁸Mohutný zástup rozprostřel své pláště na cestu, jiní zase odsekávali větve ze stromů a stlali je na cestu.

⁹Zástupy, které šly před ním, i ty, které ho doprovázely, křičely: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! Hosana na výsostech!“

¹⁰Když vjel do Jeruzaléma, celé město se zatřáslo a říkalo: „Kdo to je?“

¹¹Zástupy říkaly: „To je ⌈prorok Ježíš, ten⌉ z Nazareta v Galileji.“

¹²Ježíš vstoupil do [Božího] chrámu a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků i sedadla prodavačů holubů

¹³a řekl jim: „Je napsáno: Můj dům bude nazván domem modlitby, ale vy z něj děláte jeskyni lupičů.“

¹⁴A přistoupili k němu v chrámě ⌈slepí a chromí⌉, a uzdravil je.

¹⁵Když velekněží a učitelé Zákona spatřili ty ⌈podivuhodné věci⌉, které učinil, i děti volající v chrámě: „Hosana synu Davidovu“, byli pobouřeni

¹⁶a řekli mu: „Slyšíš, co tihle říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli:Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu?“

¹⁷I nechal je a vyšel ven z města do Betanie, kde přenocoval.

¹⁸Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad.

¹⁹Spatřil u cesty fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic, jen pouhé listí. Řekl mu: „Ať se z tebe již nikdy ovoce neurodí!“ A fíkovník ihned uschl.

²⁰Když to učedníci uviděli, užasli se a říkali: „Jak ten fíkovník hned uschl!“

²¹Ježíš jim ⌈na to⌉ řekl: „Amen, pravím vám, budete–li mít víru a nezapochybujete–li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: Zvedni se a vrhni se do moře, stane se to.

²²A všechno, oč byste v modlitbě požádali, ⌈budete–li věřit⌉, dostanete.“

²³Když přišel do chrámu a vyučoval, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „⌈V jaké pravomoci⌉ činíš tyto věci? Kdo ti dal tuto pravomoc?“

²⁴Ježíš jim odpověděl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi to řeknete, i já vám povím, v jaké pravomoci tyto věci činím.

²⁵Odkud byl křest Janův? Z nebe, či z lidí?“ Oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme–li z nebe, řekne nám: Proč jste mu tedy neuvěřili?

²⁶Řekneme–li však z lidí, obáváme se zástupu, neboť všichni mají Jana za proroka.“

²⁷Odpověděli Ježíšovi: „Nevíme.“ A on jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“

²⁸„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl: Synu, jdi dnes pracovat na [mou] vinici.

²⁹On odpověděl: Nechci. Ale potom toho litoval a šel.

³⁰Přistoupil k druhému a řekl totéž. On odpověděl: Ano, pane, ale nešel.

³¹Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Řekli: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.

³²Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.“

³³„Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden člověk, hospodář, který vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.

³⁴Když se přiblížil čas úrody, poslal své otroky k vinařům, aby převzali jeho úrodu.

³⁵Ale vinaři jeho otroky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali.

³⁶Znovu poslal jiné otroky, bylo jich ještě více než těch prvních, ale učinili jim totéž.

³⁷Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ⌈Zastydí se před mým synem.⌉

³⁸Když však vinaři uviděli syna, řekli si: To je dědic. Pojďte, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví!

³⁹I chytili ho, vyhodili ven z vinice a zabili.

⁴⁰Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“

⁴¹Řekli mu: „Ty zlé zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou úrodu odevzdávat v určených časech.“

⁴²Ježíš jim řekl: „Copak jste nikdy nečetli v Písmech: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích?

⁴³Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu.

⁴⁴Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.“

⁴⁵Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich.

⁴⁶Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.