Matouš 22 Porovnání: Kralická vs ČSP
Matouš 22
1I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti.
4Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu.
5Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém.
6Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali.
7A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil.
8Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis?
21Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.
22To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému.
25I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží.
30Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí:
32Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka:
36Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně?
37I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.
38To jest přední a veliké přikázaní.
39Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci.
41A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých?
45Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati.
Matouš 22
1A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích:
2„Království Nebes ⌈je podobné⌉ králi, který vystrojil svatbu svému synu.
3A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.
4Poslal znovu jiné otroky ⌈se slovy⌉: Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.
5Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.
6Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.
7⌈Král se rozhněval⌉, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.
8Potom řekl svým otrokům: Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni.
9Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.
10I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A ⌈svatební síň⌉ se naplnila stolovníky.
11Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat.
12I řekl mu: Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha? A on oněměl.
13Tehdy řekl král služebníkům: Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.
14Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.“
15Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo.
16A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho , neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉.
17Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“
18Ježíš poznal jejich ⌈zlý úmysl⌉ a řekl: „Proč mne zkoušíte, pokrytci?
19Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár.
20Řekl jim: „Čí je ten obraz a nápis?“
21Odpověděli mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“
22Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.
23V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho:
24„Učiteli, Mojžíš řekl: Zemře–li někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi ⌈vzbudí potomka⌉.
25U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.
26Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.
27Poslední ze všech zemřela ta žena.
28Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.“
29Ježíš jim odpověděl: „Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.
30Při vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi.
31Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:
32Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.“
33Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.
34Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu
35a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet a zeptal se:
36„Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?“
37On mu řekl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.
38To je největší a první přikázání.
39Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého.
40Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.“
41Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:
42„Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?“ Řekli mu: „Davidův.“
43Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchunazývá Pánem, když praví:
44Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím ⌈za podnož tvých nohou⌉?
45Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?“
46A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.
Porozumění Kralická vs ČSP v Matouš 22
Kralická (CzeBKR)
Bible kralická - Čeština 16. století, klenot české literatury a reformace.
ČSP
Český studijní překlad - Přesný a moderní překlad s důrazem na původní jazyky.
Prohlížíte si vedle sebe srovnání Matouš 22 v překladech Kralická a ČSP. Porovnání těchto dvou verzí může pomoci objasnit nuance původního textu.
Klíčové srovnání: Matouš 22:16
"I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou."
"A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho , neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉."
