Matouš 19 Porovnání: Kralická vs ČSP

Matouš 19

¹I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán.

²I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam.

³I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti manželku svou z kterékoli příčiny?

⁴On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je?

⁵A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo.

⁶A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

⁷Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti lístek rozloučení, a propustiti ji?

⁸Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.

⁹Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství,) a jinou pojme, cizoloží, i kdož propuštěnou pojme, cizoloží.

¹⁰Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se.

¹¹On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti, jimž jest dáno.

¹²Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsouť panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop.

¹³Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se. Učedlníci pak přimlouvali jim.

¹⁴Ale Ježíš řekl: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské.

¹⁵A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud.

¹⁶A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný?

¹⁷Ale on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázaní.

¹⁸Dí jemu: Kterých? Ježíš pak řekl: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví.

¹⁹Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.

²⁰Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještě nedostává?

²¹Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.

²²Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho.

²³Ježíš pak řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského.

²⁴A opět pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze uši jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

²⁵A uslyšavše to učedlníci jeho, užasli se velmi, řkouce: I kdož tedy může spasen býti?

²⁶Pohleděv pak Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné.

²⁷Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude?

²⁸Ježíš pak řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti trůních, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

²⁹A každý, kdož opustil by domy, neb bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží.

³⁰Mnozí pak první budou poslední, a poslední první.

Matouš 19

¹A stalo se, že když Ježíš dokončil tato slova, odebral se z Galileje a přišel na území Judska za Jordán.

²Šly za ním velké zástupya on je tam uzdravil.

³Přistoupili k němu farizeové, aby ho pokoušeli. Říkali: „Je dovoleno, aby [člověk] propustil svou ženu z jakéhokoli důvodu?“

⁴On [jim] odpověděl: „Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka, od počátku učinil je jako muže a ženu?

⁵A řekl: Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo,

⁶takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje!“

⁷Řekli mu: „Proč tedy Mojžíš nařídil dát ženě rozlukový list a propustit [ji]?“

⁸Řekl jim: „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propouštět vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo.

⁹Pravím vám, že kdo by propustil svou ženu, ⌈pokud by to nebylo na základě⌉ smilstva, a oženil se s jinou, cizoloží; [a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží].“

¹⁰[Jeho] učedníci mu řekli: „Jestliže je to mezi mužem a ženou takové, je lépe se neženit.“

¹¹On jim řekl: „Ne všichni chápou [toto] slovo, ale jen ti, kterým je to dáno.

¹²Jsou totiž eunuchové, kteří se už takto narodili z matčina lůna; a jsou eunuchové, které učinili eunuchy lidé; a jsou eunuchové, kteří se sami stali eunuchy pro království Nebes. Kdo může chápat, chápej.“

¹³Tehdy k němu přinesli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci je pokárali.

¹⁴Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří království Nebes.“

¹⁵A vložil na ně ruce a šel odtamtud.

¹⁶A hle, přistoupil k němu jeden člověk a řekl: „Učiteli, co dobrého ⌈mám učinit⌉, abych obdržel věčný život?“

¹⁷On mu řekl: „⌈Proč se mě ptáš na dobré? Jeden je dobrý [: Bůh]⌉. Chceš–li vstoupit do života, zachovej přikázání!“

¹⁸Řekl mu: „Která?“ Ježíš řekl: „Nezavraždíš, nezcizoložíš, neukradneš, nevydáš křivé svědectví,

¹⁹cti otce a matku, budeš milovat svého bližního jako sebe.“

²⁰Mladík mu řekl: „To všechno zachovávám [od svého mládí]. Co mi ještě schází?“

²¹Ježíš mu řekl: „Chceš–li být dokonalý, jdi, prodej svůj majeteka dej chudým, a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.“

²²Když mladík uslyšel [toto] slovo, odešel zarmoucen, neboť měl mnoho majetku.

²³Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý do království Nebes vejde těžko.

²⁴Opět vám pravím, je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

²⁵Když to učedníci uslyšeli, byli velice ohromeni a říkali: „Kdo tedy může být zachráněn?“

²⁶Ježíš na ně pohleděl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“

²⁷⌈Na to⌉ mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všechno a vydali se za tebou. Co tedy budeme mít?“

²⁸Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, ⌈až se Syn člověka při obnovení všech věcí posadí na trůn své slávy, usednete také vy, kteří jste mne následovali,⌉ na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.

²⁹A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku [nebo ženu] nebo děti nebo pole pro mé jméno, vezme stokrát víc a získá věčný život.

³⁰Mnozí první budou poslední a poslední první.“