Matouš 18 Porovnání: Kralická vs ČSP

Matouš 18

¹V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském?

²A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich,

³A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.

⁴Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.

⁵A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.

⁶Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.

⁷Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.

⁸Protož jestliže ruka tvá aneb noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému aneb bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do ohně věčného.

⁹A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.

¹⁰Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.

¹¹Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.

¹²Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?

¹³A nahodí-liť mu se nalezti ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi devadesáti devíti nepobloudilými.

¹⁴Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.

¹⁵Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.

¹⁶Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo.

¹⁷Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.

¹⁸Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

¹⁹Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.

²⁰Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich.

²¹Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmi-likrát?

²²I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.

²³A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.

²⁴A když počal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.

²⁵A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.

²⁶Tedy padna služebník ten, klaněl se jemu, řka: Pane, poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.

²⁷I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.

²⁸Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.

²⁹Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.

³⁰On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.

³¹Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.

³²Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.

³³Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?

³⁴I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.

³⁵Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinění jejich.

Matouš 18

¹V tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy v království Nebes největší?“

²[Ježíš] přivolal dítě, postavil je doprostřed nich

³a řekl: „Amen, pravím vám: Neobrátíte–li se a nebudete–li jako děti, jistě nevejdete do království Nebes.

⁴Kdo se tedy pokoří jako toto dítě, ten bude největší v království Nebes.

⁵A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, mne přijímá.“

⁶„Kdo by však ⌈svedl k hříchu⌉ jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu na krk pověsili velký mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.

⁷Běda světu pro svody! Svody sice musí přijít, avšak běda tomu člověku, skrze kterého svod přichází!

⁸Jestliže tě tvá ruka nebo tvá noha ⌈svádí k hříchu⌉, utni ji a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života zmrzačený nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo obě nohy, a byl uvržen do věčného ohně.

⁹A jestliže tě svádí tvé oko, vyjmi je a odhoď; lépe je pro tebe, abys vešel do života jednooký, než abys měl obě oči, a byl uvržen do ohnivé Gehenny.“

¹⁰„Dávejte si pozor, abyste nepohrdli ani jedním z těchto maličkých. Neboť vám pravím, že jejich andělé v nebesích stále hledí na tvář mého Otce, který je v nebesích.

¹¹[Vždyť Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo.]

¹²Co myslíte? Kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nevydá se hledat tu, která bloudí?

¹³A stane–li se, že ji nalezne, amen, pravím vám, že se z ní raduje víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily.

¹⁴Právě tak není vůle ⌈vašeho Otce⌉, který je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“ …

¹⁵„Jestliže tvůj bratr [proti tobě] zhřeší, jdi a pokárej ho ⌈mezi čtyřma očima⌉. Poslechne–li tě, získal jsi svého bratra.

¹⁶Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok.

¹⁷Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění, a jestliže by neposlechl ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník.“

¹⁸„Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi.

¹⁹[Amen,] opět vám pravím: Shodnou–lise dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích.

²⁰Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ⌈v mé jméno⌉, tam jsem já uprostřed nich.“

²¹Tehdy přistoupil ⌈Petr a řekl mu⌉: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“

²²Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“

²³„Proto je království Nebes podobné králi, který chtěl provést vyúčtování se svými otroky.

²⁴Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů.

²⁵Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho [jeho] pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh.

²⁶[Onen] otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: Měj se mnou trpělivost, [pane,] a všechno ti vrátím!

²⁷I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil.

²⁸Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen sto denárů; popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: Zaplať, co [mi] dlužíš!

²⁹Jeho spoluotrok padl [k jeho nohám] a prosil ho: Měj se mnou trpělivost, a zaplatím ti.

³⁰On však nechtěl, ale šel a uvrhl ho do vězení, dokud nezaplatí dluh.

³¹Když jeho spoluotroci uviděli, co se přihodilo, velmi se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všechno, co se stalo.

³²Tehdy si ho jeho pán zavolal a řekl mu: Otroku zlý, celý ten dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě poprosil.

³³Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?

³⁴A jeho pán se rozhněval a předal ho mučitelům, dokud [mu] nezaplatí celý dluh.

³⁵Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru [jeho přestoupení].“