Matouš 13 Porovnání: Kralická vs ČSP

Matouš 13

¹A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podlé moře.

²I sešli se k němu zástupové mnozí, tak že vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu.

³I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

⁴A když on rozsíval, některá padla podlé cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.

⁵Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež neměla mnoho země; a rychle vzešla, proto že neměla hlubokosti země.

⁶Ale když slunce vzešlo, vyhořela, a proto že neměla kořene, uschla.

⁷Jiná pak padla do trní; i zrostlo trní, a udusilo je.

⁸A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.

⁹Kdo má uši k slyšení, slyš.

¹⁰Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš?

¹¹On pak odpověděv, řekl jim: Proto že vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno.

¹²Nebo kdož má, dáno bude jemu, a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

¹³Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce, nevidí, a slyšíce, neslyší, ani rozumějí.

¹⁴A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Slyšením slyšeti budete, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, a nepoznáte.

¹⁵Nebo ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby někdy neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

¹⁶Ale oči vaše blahoslavené, že vidí, i uši vaše, že slyší.

¹⁷Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, co vidíte, ale neviděli, a slyšeti to, což slyšíte, ale neslyšeli.

¹⁸Vy tedy slyšte podobenství rozsevače.

¹⁹Každý, kdož slyší slovo o tom království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podlé cesty vsát jest.

²⁰V skalnatou pak zemi vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá.

²¹Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází ssoužení neb protivenství pro slovo, hned se horší.

²²Mezi trní pak vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá bez užitku.

²³V dobrou pak zemi vsátý ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, totiž kterýž užitek nese. Neseť pak někdo stý, a jiný šedesátý, jiný pak třidcátý.

²⁴Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém.

²⁵Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho, a nasál koukole mezi pšenici, a odšel.

²⁶A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol.

²⁷I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, zdaližs dobrého semene nenasál na poli svém? Kde že se pak vzal koukol?

²⁸A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž tedy, ať jdeme a vytrháme jej?

²⁹On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice.

³⁰Nechte ať obé spolu roste až do žně. A v čas žně dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.

³¹Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém.

³²Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak zroste, větší jest nežli jiné byliny, a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.

³³Jiné podobenství mluvil jim: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.

³⁴Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,

³⁵Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.

³⁶Tedy propustiv zástupy, šel domů Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole.

³⁷On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jest Syn člověka.

³⁸A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.

³⁹A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, žeň pak jest skonání světa, a ženci jsou andělé.

⁴⁰Protož jakož vybrán bývá koukol a ohněm spálen, takť bude při skonání tohoto světa.

⁴¹Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,

⁴²A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

⁴³A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.

⁴⁴Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí pole to.

⁴⁵Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu pěkných perel.

⁴⁶Kterýž když nalezl jednu velmi drahou perlu, odšed, prodal všecko, což měl, a koupil ji.

⁴⁷Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře, a ze všelikého plodu shromažďující.

⁴⁸Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, do nádob, a což bylo zlého, preč zamítali.

⁴⁹Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé, a oddělí zlé z prostředku spravedlivých,

⁵⁰A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

⁵¹Dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.

⁵²On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podobný jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.

⁵³I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství ta, bral se odtud.

⁵⁴A přišed do vlasti své, učil je v škole jejich, tak že se velmi divili, a říkali: Odkud má tento moudrost tuto a moc?

⁵⁵Zdaliž tento není syn tesařův? Zdaliž matka jeho neslove Maria, a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?

⁵⁶A sestry jeho zdaliž všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci?

⁵⁷I zhoršili se na něm. Ježíš pak řekl jim: Neníť prorok beze cti, než v své vlasti a v domě svém.

⁵⁸I neučinil tu mnoho divů pro nevěru jejich.

Matouš 13

¹Toho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u moře.

²I shromáždily se k němu velké zástupy. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu.

³A pověděl jim mnoho v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, ⌈aby rozséval⌉.

⁴A jak rozséval, padla některá zrna podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je.

⁵Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho země, a hned vzešla, protože neměla hlubokou zem.

⁶Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla.

⁷Jiná padla do trní; a trní vzešlo a udusilo je.

⁸Jiná padla do dobré země a vydávala úrodu, některá stonásobnou, jiná šedesátinásobnou, jiná třicetinásobnou.

⁹Kdo má uši [k slyšení], ať poslouchá!“

¹⁰Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“

¹¹On jim odpověděl: „Vám je dáno poznat tajemství království Nebes, ale jim to dáno není.

¹²Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek; avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.

¹³Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledíce nevidí a naslouchajíce neslyší ani nechápou.

¹⁴Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví, které říká: Vskutku budete slyšet, a jistě nepochopíte, budete ustavičně hledět, a určitě neuvidíte.

¹⁵Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.

¹⁶Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší.

¹⁷Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vidíte vy, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.

¹⁸Vy tedy poslyšte ⌈podobenství o rozsévači⌉.

¹⁹Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty.

²⁰Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá,

²¹nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá.

²²Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost [tohoto] věku a svod bohatství Slovo dusí, a tak se stává neplodným.

²³Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“

²⁴Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes ⌈je podobné⌉ člověku, který na svém poli zasel dobré semeno.

²⁵Zatímco lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozesel mezi pšenici plevel a odešel.

²⁶Když pak osení vyrostlo a ⌈nasadilo na klas⌉, ukázal se i plevel.

²⁷Přišli otroci toho hospodáře a řekli mu: Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Odkud ⌈se tedy vzal⌉ plevel?

²⁸On jim odpověděl: Nepřítel člověk to udělal. A otroci mu řekli: Chceš tedy, abychom šli a posbírali jej?

²⁹On však řekl: Ne, abyste snad při sbírání plevele nevytrhli z kořenů spolu s ním i pšenici.

³⁰Nechte, ať obojí roste spolu až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Nejprve posbírejte plevel a svažte ho do otýpek, abyste jej zcela spálili, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.“

³¹Předložil jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné zrnu hořčice, které člověk vzal a zasel na svém poli.

³²Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní byliny a ⌈je z něho⌉ strom, takže přilétají nebeští ptáci a hnízdí v jeho větvích.“

³³Pověděl jim jiné podobenství: „Království Nebes je podobné kvasu, který žena vzala a skryla do tří měřic mouky, dokud to všecko nezkvasilo.“

³⁴To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim [vůbec] nemluvil,

³⁵aby se naplnilo,co bylo řečeno skrze proroka [Izaiáše]: Otevřu svá ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení [světa].

³⁶Potom opustil [Ježíš] zástupy a vešel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož nám to podobenství o plevelu na poli.“

³⁷On [jim] odpověděl: „Rozsévač dobrého semena je Syn člověka

³⁸a pole je svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho Zlého;

³⁹nepřítel, který je zasel, je Ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé.

⁴⁰Jako se tedy sbírá plevel a ⌈pálí se v ohni⌉, tak bude při skonání [tohoto] věku.

⁴¹Syn člověka pošle své anděly, i seberou z jeho království všechna pohoršení a ty, kdo činí nepravost,

⁴²a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.

⁴³Tehdy se spravedliví rozzáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši [k slyšení], ať poslouchá!“

⁴⁴„Království Nebes je podobné pokladu skrytému v poli, který člověk nalezl a skryl; a z radosti nad ním jde a prodává všechno, co má, a kupuje ono pole.

⁴⁵Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly.

⁴⁶Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji.

⁴⁷Dále je království Nebes podobné síti, která byla spuštěna do moře a shromáždila všechny druhy ryb.

⁴⁸Když se naplnila, vytáhli ji na břeh, posadili se, dobré sebrali do nádob a špatné vyhodili ven.

⁴⁹Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých

⁵⁰a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

⁵¹[Ježíš jim řekl:] „Rozuměli jste tomu všemu?“ Řekli mu: „Ano, [Pane].“

⁵²On jim řekl: „Proto se každý učitel Zákona, ⌈který se stal učedníkem⌉ království Nebes, podobá člověku hospodáři, který ze svého pokladu vynáší nové i staré.“

⁵³Když Ježíš dokončil tato podobenství, odešel odtamtud.

⁵⁴Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze, takže ohromeni říkali: „Odkud se u něj vzala taková moudrost a mocné činy?

⁵⁵Není to ten syn tesařův? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

⁵⁶A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má toto všechno?“

⁵⁷A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti, leda ve [své] vlasti a ve svém domě.“

⁵⁸A pro jejich nevěru tam neučinil mnoho mocných činů.