Marek 9

¹I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.

²A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.

³A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého bělič na zemi učiniti nemůže.

⁴I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.

⁵A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden.

⁶Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.

⁷I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.

⁸A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.

⁹A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.

¹⁰I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti.

¹¹I otázali se ho, řkouce: Což to pak zákonníci praví, že Eliáš musí přijíti prvé?

¹²On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprvé, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že musí mnoho trpěti, a za nic položen býti.

¹³Ale pravím vám, že i Eliáš přišel, i učinili mu, což chtěli, jakož psáno jest o něm.

¹⁴Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich, a zákonníky, an se hádají s nimi.

¹⁵A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a zběhše se, přivítali ho.

¹⁶I otázal se zákonníků: Co se hádáte spolu?

¹⁷A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.

¹⁸Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami svými, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, ale nemohli.

¹⁹A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný. Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.

²⁰I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned ním duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.

²¹I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Od dětinství.

²²A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.

²³A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.

²⁴A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.

²⁵Uzřev pak Ježíš, že se zbíhá zástup, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Duchu němý a hluchý, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.

²⁶Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel. I učiněn jest jako mrtvý, tak že mnozí pravili, že umřel.

²⁷Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho. I vstal.

²⁸A když všel do domu, učedlníci jeho otázali se ho soukromí: Proč jsme my ho nemohli vyvrci?

²⁹I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyjíti, jediné skrze modlitbu a půst.

³⁰A jdouce odtud, šli spolu skrze Galilei, ale nechtěl, aby kdo věděl.

³¹Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetího dne z mrtvých vstane.

³²Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a však ostýchali se ho otázati.

³³I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?

³⁴Ale oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.

³⁵A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť ze všech nejposlednější a všech služebník.

³⁶A vzav pacholátko, postavil je u prostřed nich, a vzav je na lokty, řekl jim:

³⁷Kdož by koli jedno z takových pacholátek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.

³⁸I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, proto že s námi nechodí.

³⁹Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Neboť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, aby mohl snadně zle mluviti o mně.

⁴⁰Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.

⁴¹Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, proto že jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.

⁴²A kdož by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by mu lépe bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.

⁴³A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, nežli obě ruce majícímu jíti do pekla v ten oheň neuhasitelný,

⁴⁴Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne.

⁴⁵A pakli noha tvá horšila by tě, utni ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v ten oheň neuhasitelný,

⁴⁶Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne.

⁴⁷Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného,

⁴⁸Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne.

⁴⁹Nebo každý ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.

⁵⁰Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl sami v sobě, a pokoj mějte mezi sebou.

Marek 9

¹A říkal jim: „Amen, pravím vám, že jsou někteří z těch, kdo zde stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud neuvidí Boží království, přišlé v moci.“

²A po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a je jediné vyvedl na vysokou horu, kde byli sami. A byl před nimi proměněn.

³Jeho šaty se rozzářily a velmi zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit.

⁴A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.

⁵Petr ⌈na to⌉ Ježíšovi řekl: „Rabbi, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“

⁶Nevěděl totiž, co by na to řekl, neboť se velmi vyděsili.

⁷A objevil se oblak a zastiňoval je, a z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, ten Milovaný, poslouchejte ho.“

⁸A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, kromě samotného Ježíše.

⁹A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.

¹⁰Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená vstát z mrtvých.

¹¹A ptali se ho: „Proč učitelé Zákona říkají, že nejprve musí přijít Eliáš?“

¹²On jim říkal: „Nejprve opravdu přijde Eliáš a všechno obnoví. Ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být znevážen?

¹³Avšak pravím vám, že Eliáš již nejen přišel, ale také mu učinili, co chtěli, jak je o něm napsáno.“

¹⁴A když přišli k učedníkům, uviděli kolem nich veliký zástup a učitele Zákona, jak se s nimi přou.

¹⁵A hned ⌈všichni v zástupu⌉, jakmile ho uviděli, byli velmi překvapeni; běželi k němu a zdravili ho.

¹⁶I zeptal se jich: „O čem se s nimi přete?“

¹⁷A jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, který má němého ducha.

¹⁸Kdekoli se ho zmocní, trhá jím, a on pění, skřípe zuby a strne. Řekl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nemohli.“

¹⁹On jim na to říká: „Ach, pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu u vás? Jak dlouho ještě vás budu snášet? Přiveďte ho ke mně.“

²⁰I přivedli ho k němu. Jakmile ho duch spatřil, ihned s ním zalomcoval, chlapec padl na zem, válel se a měl pěnu u úst.

²¹Ježíš se zeptal jeho otce: „Jak je to dlouho, co se mu to stává?“ On řekl: „Od dětství.

²²Často ho hodil i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Avšak můžeš–li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“

²³Ježíš mu řekl: „Můžeš–li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“

²⁴Otec toho chlapce hned vykřikl a říkal: „Věřím, pomáhej mé nevíře!“

²⁵Když Ježíš uviděl, že se sbíhá zástup, pohrozil tomu nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti přikazuji, vyjdi z něho a už do něho nikdy nevstupuj!“

²⁶Ten vykřikl a silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že zemřel.

²⁷Ježíš uchopil jeho ruku, probudil ho a on vstal.

²⁸Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho v soukromí ptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“

²⁹Řekl jim: „Tento rod nemůže vyjít jinak, než v modlitbě [a půstu].“

³⁰A vyšli odtamtud a procházeli Galileou a nechtěl, aby ho někdo poznal.

³¹Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a ti ho zabijí. A až bude zabit, ⌈po třech dnech⌉ vstane.“

³²Oni však tomu výroku nerozuměli, ale báli se ho zeptat.

³³A přišli do Kafarnaum. Když byl v domě, tázal se jich: „O čem jste cestou hovořili?“

³⁴Oni však mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.

³⁵Posadil se, zavolal Dvanáct a řekl jim: „Chce–li být někdo první, bude poslední ze všech a služebník všech.“

³⁶A vzal dítě a postavil je doprostřed nich; pak je vzal do náručí a řekl jim:

³⁷„Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“

³⁸Jan mu říkal: „Učiteli, viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu v tom, protože nechodil s námi.“

³⁹Ježíš však řekl: „Nebraňte mu, neboť není nikdo, kdo na základě mého jména učiní mocný čin, aby o mně mohl brzy nato promluvit zle.

⁴⁰Vždyť kdo není proti nám, je pro nás.

⁴¹Neboť kdo by vám dal napít číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám, že určitě nepřijde o svou odměnu.“

⁴²„Ale pro toho, kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto maličkých, kteří věří [ve mne], by bylo mnohem lepší, kdyby mu přivázali velký mlýnský kámen na krk a hodili ho do moře.

⁴³Svádí–li tě tvá ruka, utni ji. Lépe je pro tebe do života vejít zmrzačený, než mít obě ruce a odejít do Gehenny do neuhasitelného ohně,

⁴⁴[kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].

⁴⁵A svádí–li tě tvá noha, utni ji. Lepší je pro tebe do života vejít chromý, než mít obě nohy a být hozen do Gehenny,

⁴⁶[kde jejich červ neumírá a oheň nehasne].

⁴⁷A svádí–li tě tvé oko, vyjmi je. Lépe je pro tebe do Božího království vejít jednooký, než mít obě oči a být hozen do Gehenny,

⁴⁸kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.

⁴⁹Neboť každý bude osolen ohněm [a každá oběť bude osolena solí].

⁵⁰Sůl je dobrá. Kdyby se však sůl stala neslanou, čím ji ochutíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou pokojně.“