Marek 10

¹A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.

²Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: sluší-li muži propustiti ženu? pokoušejíce ho.

³On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?

⁴Kteříž řekli: Mojžíš dopustil lístek rozloučení napsati a propustiti.

⁵I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám to přikázaní.

⁶Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.

⁷Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.

⁸I budou ti dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.

⁹Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

¹⁰A v domě opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.

¹¹I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží proti ní.

¹²A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.

¹³Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.

¹⁴To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.

¹⁵Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.

¹⁶A bera je na lokty své, a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.

¹⁷Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?

¹⁸I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný Bůh.

¹⁹Přikázaní umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáž, cti otce svého i matku.

²⁰A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.

²¹Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl jemu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a poď, následuj mne, vezma kříž.

²²On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.

²³A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Jak nesnadně ti, kteříž statky mají, vejdou do království Božího.

²⁴Tedy učedlníci užasli se nad těmi řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.

²⁵Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

²⁶Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?

²⁷A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.

²⁸I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

²⁹Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium,

³⁰Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.

³¹Mnozíť pak první budou poslední, a poslední první.

³²Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,

³³Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím {biskupům} a zákonníkům i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.

³⁴Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí i zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

³⁵Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.

³⁶On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?

³⁷I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.

³⁸Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?

³⁹A oni řekli jemu: Můžeme. Ježíš pak řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,

⁴⁰Ale seděti na pravici mé neb na levici mé, neníť má věc dáti, ale kterýmž připraveno jest.

⁴¹A uslyšavše to deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.

⁴²Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.

⁴³Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.

⁴⁴A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.

⁴⁵Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.

⁴⁶Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podlé cesty, žebře.

⁴⁷A když uslyšel, že by byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.

⁴⁸I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

⁴⁹Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.

⁵⁰On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.

⁵¹I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.

⁵²Tedy Ježíš řekl jemu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.

Marek 10

¹Vstal odtamtud a přišel na území Judska a Zajordání. A scházely se k němu opět zástupy a jak byl zvyklý, zase je učil.

²A přišli farizeové, aby ho pokoušeli. Ptali se ho, je–li muži dovoleno propustit svou ženu.

³On jim odpověděl: „Co vám přikázal Mojžíš?“

⁴Oni pak řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový list a propustit.“

⁵Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto přikázání.

⁶Od počátku stvoření je [Bůh] učinil jako muže a ženu.

⁷Proto opustí člověk svého otce i matku [a přilne ke své ženě].

⁸A budou ti dva jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jedno tělo.

⁹Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje.“

¹⁰V domě se ho na to učedníci opět ptali.

¹¹Řekl jim: „Kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní.

¹²A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží.“

¹³A přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali.

¹⁴Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království.

¹⁵Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“

¹⁶A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal [jim].

¹⁷A když vycházel na cestu, přiběhl jeden člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Dobrý učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“

¹⁸Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný: Bůh.

¹⁹Přikázání znáš: Abys nezabil, nezcizoložil, neukradl, nevydal křivé svědectví, [nepodvedl]; cti svého otce a matku.“

²⁰On mu řekl: „Učiteli, toto všechno zachovávám od svého mládí.“

²¹Ježíš na něho pohlédl, ⌈zamiloval si⌉ ho a řekl mu: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej všechno, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“

²²On se nad tím slovem zachmuřil a se zármutkem odešel, neboť měl mnoho majetku.

²³Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kteří mají majetek.“

²⁴Učedníci se při jeho slovech děsili. Ježíš jim zase na to řekl: „Děti, jak nesnadné je [pro ty, kteří spoléhají na majetek,] vejít do Božího království.

²⁵Snadnější je, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

²⁶Oni byli velice ohromeni a říkali ⌈si mezi sebou⌉: „A kdo může být zachráněn?“

²⁷Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Neboť u Boha je možné všechno.“

²⁸Petr mu začal říkat: „Hle, my jsme opustili všechno a následujeme tě.“

²⁹Ježíš říkal: „Amen, pravím vám, není nikdo, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole kvůli mně a kvůli evangeliu,

³⁰aby nyní v tomto období nedostal stokrát více domů, bratrů a sester, matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím věku život věčný.

³¹Mnozí první budou poslední a poslední první.“

³²Byli na cestě, vystupovali do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; a děsili se a ti, kteří je doprovázeli, se báli. Opět si k sobě vzal Dvanáct a začal jim říkat, co se mu má přihodit:

³³„Hle, vystupujeme do Jeruzaléma; Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona a odsoudí ho k smrti a vydají ho pohanům.

³⁴Budou se mu posmívat, plivat na něho, zbičují ho a zabijí; a po třech dnech vstane z mrtvých.“

³⁵Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Učiteli, chceme, abys nám učinil, o cokoli tě požádáme.“

³⁶On pak jim řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“

³⁷Oni mu řekli: „Dej nám, abychom se ve tvé slávě posadili jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.“

³⁸Ježíš jim řekl: „Nevíte, co žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“

³⁹Oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete křtěni.

⁴⁰Není však má věc, dát někomu usednout po mé pravici nebo levici, ale usednou tam ti, pro které je to připraveno.“

⁴¹Když to uslyšelo těch deset, začali být na Jakuba a Jana rozmrzelí.

⁴²Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kteří se zdají být vládci pohanů, panují nad nimi a jejich velcí nad nimi ⌈vykonávají svou svrchovanou moc⌉.

⁴³Avšak ne tak je tomu mezi vámi, ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem;

⁴⁴a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech.

⁴⁵Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

⁴⁶Přišlido Jericha. A když se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.

⁴⁷A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“

⁴⁸Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

⁴⁹Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“

⁵⁰On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.

⁵¹Ježíš mu odpověděl: „Co chceš, abych ti učinil?“ Slepý mu řekl: „Rabbuni, ať vidím!“

⁵²A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A hned prohlédl a šel tou cestou za ním.