Marek 4

¹A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.

²I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

³Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

⁴I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.

⁵A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.

⁶A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.

⁷A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

⁸Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

⁹I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

¹⁰Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

¹¹I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,

¹²Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

¹³I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?

¹⁴Rozsevač ten slovo rozsívá.

¹⁵Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

¹⁶A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

¹⁷Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.

¹⁸Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,

¹⁹Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.

²⁰Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

²¹Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

²²Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.

²³Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.

²⁴I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

²⁵Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

²⁶I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.

²⁷A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.

²⁸Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

²⁹A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.

³⁰I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?

³¹Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

³²Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

³³A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

³⁴Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.

³⁵I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.

³⁶A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

³⁷Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.

³⁸A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?

³⁹I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

⁴⁰I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?

⁴¹I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

Marek 4

¹A opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; celý ten zástup byl u moře na břehu.

²A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal:

³„Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít.

⁴A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je.

⁵A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem.

⁶Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.

⁷Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.

⁸A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.“

⁹A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“

¹⁰Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství.

¹¹Říkal jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,

¹²aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se ⌈a nebylo jim odpuštěno.⌉“

¹³A řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství?

¹⁴Rozsévač rozsévá Slovo.

¹⁵Tito pak jsou podél cesty, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo ⌈do nich⌉ zaseté.

¹⁶A [podobně] tito jsou na skalnatá místa zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají.

¹⁷A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají.

¹⁸A další jsou ti, kteří jsou rozséváni do trní: To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo,

¹⁹ale potom přicházejí starosti tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.

²⁰Ale tito jsou na dobrou zem zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedni třicetinásobnou, jedni šedesátinásobnou a jedni stonásobnou.“

²¹A říkal jim: „Zdali přinášejí lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan?

²²Vždyť [nic] není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo.

²³Má–li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.“

²⁴A říkal jim: „Dávejte pozor, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno.

²⁵Neboť kdo má, tomu bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“

²⁶A říkal: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem;

²⁷v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak.

²⁸Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu.

²⁹A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.“

³⁰A říkal: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?

³¹Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi.

³²A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže ⌈v jeho stínu⌉ mohou hnízdit nebeští ptáci.“

³³A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet.

³⁴Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval.

³⁵Toho dne, když nastal večer, jim říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“

³⁶Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě.

³⁷Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala.

³⁸A on spal na zádi na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, nezajímá tě, že hyneme?“

³⁹Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid.

⁴⁰Řekl jim: „Proč jste [tak] ustrašení? Ještě nemáte víru?“

⁴¹Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“