Marek 5

¹Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.

²A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.

³Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo mohl řetězy svázati,

⁴Proto že často byv pouty a řetězy okován, polámal řetězy, a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho skrotiti.

⁵A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.

⁶Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,

⁷A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.

⁸(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)

⁹I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo jest nás mnoho.

¹⁰I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.

¹¹Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.

¹²I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.

¹³I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do těch vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.

¹⁴Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli, a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli, aby viděli, co by to bylo, což se stalo.

¹⁵I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž býval trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa, a maje zdravý rozum, toho, kterýž míval množství. I báli se.

¹⁶A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství i o vepřích.

¹⁷Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.

¹⁸A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen býval od ďábelství, aby s ním byl.

¹⁹Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou.

²⁰I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.

²¹A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A byl u moře.

²²A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho.

²³A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.

²⁴I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej.

²⁵(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,

²⁶A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,

²⁷Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho.

²⁸Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.

²⁹A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.

³⁰A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?

³¹I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?

³²I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila.

³³Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.

³⁴On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)

³⁵A když on ještě mluvil, přišli z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?

³⁶Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.

³⁷I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.

³⁸I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.

³⁹I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať děvečka, ale spí.

⁴⁰I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.

⁴¹A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi. Což se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.

⁴²A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.

⁴³A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.

Marek 5

¹Přišli na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů.

²A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk ⌈s nečistým duchem⌉,

³který měl v hrobech obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat,

⁴neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit.

⁵A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny.

⁶Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil se mu

⁷a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“

⁸Ježíš mu totiž říkal: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“

⁹A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho.“

¹⁰A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje.

¹¹Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů.

¹²[Všichni ti démoni] ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“

¹³On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři.

¹⁴Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo.

¹⁵Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl -- toho, který měl Legii -- a ulekli se.

¹⁶A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích.

¹⁷Začali ho prosit, aby odešel z jejich území.

¹⁸Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním.

¹⁹Nedovolil mu to, ale řekl mu: „Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.“

²⁰On odešel a začal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.

²¹Když se Ježíš přeplavil [v lodi] opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup; a byl u moře.

²²A [hle], přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairos. Když Ježíše spatřil, padl k jeho nohám

²³a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“

²⁴Ježíš odešel s ním. Následoval ho velký zástup a tlačili se na něho.

²⁵A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok.

²⁶Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechny své prostředky, nic jí to však neprospělo, ale spíše jí bylo hůře.

²⁷Když uslyšela o Ježíši, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho šatu.

²⁸Neboť si říkala: „Jestliže se dotknu třeba jen jeho šatů, budu zachráněna.“

²⁹A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení.

³⁰Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“

³¹Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a říkáš: Kdo se mne dotkl?“

³²Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila.

³³Žena se ulekla, a protože věděla, co se jí stalo, s třesením přišla a padla před ním a řekla mu celou pravdu.

³⁴A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď uzdravená ze svého trápení.“

³⁵Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“

³⁶Ale Ježíš neposlechl ⌈to, co říkali⌉, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“

³⁷A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana.

³⁸Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali.

³⁹Vešel a řekl jim: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“

⁴⁰I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě.

⁴¹Uchopil ruku dítěte a řekl mu: „Talitha kúm“, což přeloženo znamená: Děvče, říkám ti, vstaň!

⁴²A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich [ihned] veliký úžas.

⁴³Ježíš jim důrazně nařídil, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.