Marek 3

¹I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.

²I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.

³I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed.

⁴I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli.

⁵A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ta ruka jeho zdravá jako druhá.

⁶A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu, kterak by ho zahubili.

⁷Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,

⁸I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.

⁹I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro zástup, aby ho netiskli.

¹⁰Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli neduhy.

¹¹A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží.

¹²Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.

¹³I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.

¹⁴I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati,

¹⁵A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:

¹⁶Šimona, jemuž dal jméno Petr,

¹⁷A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,)

¹⁸A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského,

¹⁹A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.

²⁰A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti.

²¹A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.

²²Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.

²³A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?

²⁴A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.

²⁵A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.

²⁶Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.

²⁷Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.

²⁸Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,

²⁹Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.

³⁰Nebo pravili: Ducha nečistého má.

³¹Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.

³²A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.

³³Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?

³⁴A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.

³⁵Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.

Marek 3

¹Vstoupil opět do synagogy. A byl tam člověk, který měl odumřelou ruku.

²Pozorně jej sledovali, zda ho v sobotu uzdraví, aby jej obžalovali.

³A on tomu člověku s odumřelou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“

⁴A jim řekl: „Je v sobotu dovoleno učinit dobře, nebo zle, duši zachránit, nebo zahubit?“ Ale oni mlčeli.

⁵Rozhněvaně se po nich rozhlédl a hluboce zarmoucen nad tvrdostí jejich srdce řekl tomu člověku: „Natáhni [svou] ruku.“ Natáhl ji, a jeho ruka byla uzdravena.

⁶Když farizeové vyšli, hned se s herodiány proti němu radili, jak by ho zahubili.

⁷Ježíš se se svými učedníky odebral k moři. A vydalo se za [ním] velké množství lidí z Galileje a z Judska.

⁸Také z Jeruzaléma, z Idumeje a Zajordání, z okolí Týru a Sidónu přišlo k němu velké množství lidí, když slyšeli, co všechno činil.

⁹Řekl tedy svým učedníkům, aby pro něj měli stále připravenou loďku, aby se na něho zástup netlačil.

¹⁰Neboť mnohé uzdravil, takže všichni, kteří měli trápení, se k němu hrnuli, aby se ho dotkli.

¹¹A nečistí duchové, kdykoli ho viděli, padali před ním a křičeli: „Ty jsi Syn Boží!“

¹²Ostře je káral, aby nezjevili, kdo je.

¹³Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které sám chtěl. I odešli k němu.

¹⁴Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium

¹⁵a aby měli pravomoc vyhánět démony.

¹⁶[Ustanovil těchto Dvanáct:] Šimona, kterému přidal jméno Petr,

¹⁷Jakuba Zebedeova a Jakubova bratra Jana a přidal jim jméno Boanerges, což znamená synové hromu,

¹⁸Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, toho Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského

¹⁹a Judu Iškariotského, který ho pak zradil.

²⁰Přišli do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst.

²¹Když to uslyšeli jeho příbuzní, vyšli, aby se ho zmocnili, neboť říkali: „Pomátl se.“

²²Učitelé Zákona, kteří sestoupili z Jeruzaléma, říkali: „Má Belzebula. ⌈V moci⌉ vládce démonů vyhání démony!“

²³Zavolal je k sobě a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může Satan vyhánět Satana?

²⁴Je–li království proti sobě rozděleno, takové království nemůže obstát.

²⁵Bude–li dům proti sobě rozdělen, takový dům nebude moci obstát.

²⁶Jestliže Satan povstal sám proti sobě a rozdělil se, nemůže obstát, ale je s ním konec.

²⁷Avšak nikdo nemůže vejít do domu siláka a uloupit jeho majetek, jestliže siláka nejdříve nespoutá, a teprve pak vyloupí jeho dům.

²⁸⌈Amen, pravím⌉ vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání, jakkoliv by se rouhali.

²⁹Kdo by však ⌈vědomě promluvil zle⌉ proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením.“

³⁰Říkali totiž: „Má nečistého ducha.“

³¹Tu přichází jeho matka a jeho bratři a stojíce venku ⌈dali ho zavolat⌉.

³²Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři [a tvé sestry] tě venku hledají.“

³³⌈Odpověděl jim⌉: „Kdo je má matka a moji bratři?“

³⁴A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, má matka a moji bratři.

³⁵Neboť kdo činí Boží vůli, to je můj bratr, má sestra i matka.“