Marek 12

¹Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a pronajal ji vinařům, i odšel na cestu.

²A když toho čas byl, poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice.

³Oni pak javše jej, zmrskali ho, a odeslali prázdného.

⁴I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu, a odeslali zohaveného.

⁵I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali, a jiné zmordovali.

⁶Ještě pak maje jediného syna milého, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ustýdnouť se syna mého.

⁷Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a budeť naše dědictví.

⁸Tedy javše jej, zabili ho, a vyvrhli ven z vinice.

⁹Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným.

¹⁰Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, ten učiněn jest hlavou úhlovou.

¹¹Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.

¹²I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.

¹³Potom poslali k němu některé z farizeů a Herodiánů, aby jej polapili v řeči.

¹⁴Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme?

¹⁵On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.

¹⁶A oni podali. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův.

¹⁷I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.

¹⁸Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce:

¹⁹Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho, a vzbudil símě bratru svému.

²⁰I bylo sedm bratrů. A první pojav manželku, a umřev, nepozůstavil semene.

²¹A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž.

²²A tak ji pojalo těch sedm, a nezůstavili semene. Nejposléze pak po všech umřela i ta žena.

²³Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Nebo jich sedm mělo ji za manželku.

²⁴A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte písem ani moci Boží?

²⁵Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští.

²⁶O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knize Mojžíšově, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův?

²⁷Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.

²⁸Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech?

²⁹A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.

³⁰Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázaní.

³¹Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není.

³²I řekl jemu ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;

³³A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky zápaly a oběti.

³⁴A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více nesměl se ho tázati.

³⁵I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákonníci, že Kristus jest syn Davidův?

³⁶Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé za podnože noh tvých.

³⁷Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž tedy syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal.

³⁸I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákonníků, kteříž chtějí v krásném rouše choditi, a pozdravováni býti na trzích,

³⁹A na předních stolicech seděti v školách, a přední místa míti na večeřech,

⁴⁰Kteřížto zžírají domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší.

⁴¹A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.

⁴²A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, což jest čtvrtá částka peníze.

⁴³I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.

⁴⁴Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.

Marek 12

¹A začal k nim mluvit v podobenstvích. „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval.

²V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby převzal od vinařů díl z úrody vinice.

³Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou.

⁴Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili.

⁵Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli.

⁶Měl ještě jednoho, [svého] milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: ⌈Zastydí se před mým synem.⌉

⁷Ti vinaři si však řekli: To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.

⁸A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice.

⁹Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.

¹⁰Ani toto Písmo jste nečetli: Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu.

¹¹Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích?“

¹²Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli.

¹³Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.

¹⁴Přišli a řekli mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť ⌈nebereš ohled na postavení člověka⌉, ale v pravdě učíš cestě Boží. Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? Máme ji dát, či ji dát nemáme?“

¹⁵On však znal jejich přetvářku a řekl jim: „Proč mne zkoušíte? Přineste mi denár, abych se podíval.“

¹⁶Oni jej přinesli a Ježíš jim řekl: „Čí je ten obraz a nápis?“ Oni mu řekli: „Císařův.“

¹⁷Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad ním divili.

¹⁸Přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:

¹⁹„Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře–li něčí bratr a zanechá ženu, ale nezanechá dítě, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.

²⁰Bylo sedm bratrů. První si vzal ženu, zemřel a nezanechal potomka.

²¹I druhý si ji vzal, zemřel a nezanechal potomka; a třetí stejně tak.

²²Těch sedm bratrů nezanechalo potomka; poslední ze všech zemřela i ta žena.

²³[Když vstanou] při vzkříšení z mrtvých, komu z nich ta žena bude patřit? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“

²⁴Ježíš jim říkal: „Nebloudíte právě proto, že neznáte Písma ani Boží moc?

²⁵Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích.

²⁶O mrtvých pak, že vstávají, jste nečetli v Mojžíšově knize, jak mu u keře Bůh řekl: Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?

²⁷Není Bohem mrtvých, ale žijících. Velmi bloudíte!“

²⁸Tu přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“

²⁹Ježíš odpověděl: „První je: Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest

³⁰a budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly.

³¹Druhé je toto: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Není jiné přikázání větší než tato.“

³²I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho

³³a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“

³⁴Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho již neodvažoval zeptat.

³⁵A když Ježíš odpověděl, začal vyučovat v chrámě: „Jak to, že učitelé Zákona říkají, že Kristus je syn Davidův?

³⁶Sám David řekl v Duchu Svatém: Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele ⌈za podnož tvých nohou⌉.

³⁷Sám David ho nazývá Pánem; jakpak je tedy jeho synem?“ A velký zástup mu rád naslouchal.

³⁸Ve svém učení říkal: „Varujte se učitelů Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých rouchách a ⌈být pozdravováni⌉ na tržištích

³⁹a chtějí přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.

⁴⁰Vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí; ti dostanou větší odsouzení.“

⁴¹[Ježíš] se posadil proti pokladnici a pozoroval, jak zástup vhazuje do pokladnice měděné mince. A mnozí bohatí vhazovali hodně.

⁴²A přišla jedna chudá vdova a vhodila do ní dvě lepta, což je kvadrans.

⁴³Přivolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří vhazovali do pokladnice.

⁴⁴Všichni totiž dali ze svého přebytku, tato však ze svého nedostatku dala vše, co měla, celé svoje živobytí.“