Marek 11

¹A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých.

²A řekl jim: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte.

³A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je pošle sem.

⁴I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.

⁵Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?

⁶Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.

⁷Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.

⁸Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.

⁹A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Hosanna. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.

¹⁰Požehnané království otce našeho Davida, kteréž přišlo ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.

¹¹I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.

¹²A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.

¹³A uzřev z daleka fík, an má lístí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě lístí; nebo nebyl čas fíků.

¹⁴Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.

¹⁵I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, kteříž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.

¹⁶A nedopustil, aby kdo nádobu nesl skrze chrám.

¹⁷I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.

¹⁸Slyšeli pak to zákonníci i přední kněží {biskupové}, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, proto že všecken zástup divil se učení jeho.

¹⁹A když byl večer, vyšel z města.

²⁰A jdouce ráno, uzřeli ten fík, an usechl z kořene.

²¹Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj, ten fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.

²²I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.

²³Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, staneť se jemu tak, což by koli řekl.

²⁴Protož pravím vám: Zač byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.

²⁵A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.

²⁶Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.

²⁷I přišli zase do Jeruzaléma. A když on procházel se v chrámě, přistoupili k němu přední kněží {biskupové} a zákonníci a starší.

²⁸I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo tobě dal tu takovou moc, abys tyto věci činil?

²⁹Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.

³⁰Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.

³¹I rozjímali sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť: Proč jste tedy neuvěřili jemu?

³²Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že právě byl prorok.

³³I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.

Marek 11

¹A když se přiblížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků

²a řekl jim: „Jděte do protější vesnice, a hned jak do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na které se ještě nikdo z lidí neposadil. Odvažte je a přiveďte.

³A jestliže vám někdo řekne: Co to děláte? řekněte: ⌈Pán je potřebuje a hned je sem zase pošle.⌉“

⁴Odešli a nalezli oslátko uvázané venku na ulici u dveří a odvázali je.

⁵A někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: „Co to děláte, že odvazujete to oslátko?“

⁶Oni jim řekli, jak řekl Ježíš, a ti je nechali.

⁷A přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili na ně svá roucha a on se na ně posadil.

⁸A mnozí rozprostřeli na cestu svá roucha, jiní pak ratolesti, které nařezali na polích.

⁹Ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří šli za ním, křičeli: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána!

¹⁰Požehnané přicházející království našeho otce Davida! Hosana na výsostech!“

¹¹A vstoupil do Jeruzaléma do chrámu a rozhlédl se po všem. Protože již bylo pozdě, vyšel s Dvanácti do Betanie.

¹²Když následujícího dne vyšli z Betanie, dostal hlad.

¹³A z dálky uviděl fíkovník, který měl listí, a přišel, zdali na něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, jen listí; nebylo totiž období fíků.

¹⁴I řekl mu: „Ať již navěky z tebe nikdo ovoce nejí!“ A jeho učedníci to slyšeli.

¹⁵A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a sedadla prodavačů holubů.

¹⁶A nedovoloval, aby někdo skrze chrám pronesl nějaké zboží.

¹⁷Učil a říkal jim: „Což není napsáno: Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy? Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů.“

¹⁸Uslyšeli to velekněží a učitelé Zákona a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli; celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen.

¹⁹Když nastal večer, vycházeli ven z města.

²⁰A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů.

²¹Petr se rozpomenul a řekl mu: „Rabbi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.“

²²Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží.

²³Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: Zvedni se a vrhni se do moře a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít.

²⁴Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít.

²⁵A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte–li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení.“

²⁶

²⁷A přišli opět do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přišli k němu velekněží, učitelé Zákona a starší

²⁸a říkali mu: „V jaké pravomoci to činíš? A kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?“

²⁹Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím.

³⁰Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“

³¹Dohadovali se mezi sebou :„Řekneme–li z nebe, řekne: Proč jste mu [tedy] neuvěřili?

³²Máme říci z lidí?“ Báli se zástupu, neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok.

³³Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“