Lukáš 17

¹Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda, skrze kohož přicházejí.

²Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, než by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

³Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

⁴A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.

⁵I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

⁶I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se, a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.

⁷Kdo pak jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Poď a sedni za stůl?

⁸Anobrž zdali nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pí?

⁹Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu bylo rozkázáno? Nezdá mi se.

¹⁰Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.

¹¹I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.

¹²A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka.

¹³A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

¹⁴Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

¹⁵Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha.

¹⁶A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

¹⁷I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět?

¹⁸Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?

¹⁹I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila.

²⁰Byv pak otázán od farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim, a řekl: Nepřijdeť království Boží s šetřením.

²¹Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.

²²I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti v jeden den Syna člověka, ale neuzříte.

²³A dějíť vám: Aj, zde, aneb hle, tamto. Ale nechoďte, aniž následujte.

²⁴Nebo jakož blesk osvěcující se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.

²⁵Ale nejprvé musí mnoho trpěti, a zavržen býti od národu tohoto.

²⁶A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.

²⁷Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.

²⁸A též podobně, jakž se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.

²⁹Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky.

³⁰Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.

³¹V ten den kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.

³²Pomněte na Lotovu ženu.

³³Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji.

³⁴Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

³⁵Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.

³⁶Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

³⁷I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.

Lukáš 17

¹Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, běda však tomu, skrze koho přicházejí.

²Pro toho by bylo lépe, kdyby mu přivázali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto maličkých.

³Mějte se na pozoru. Zhřeší–li tvůj bratr, pokárej ho, a ⌈uzná–li svou vinu⌉, odpusť mu.

⁴A zhřeší–li proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: Uznávám svou vinu, odpusť mi, odpustíš mu.“

⁵Apoštolové řekli Pánu: „Přidej nám víry!“

⁶Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a poslechla by vás.“

⁷„Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: Pojď hned a ulehni ke stolu?

⁸Neřekne mu spíše: Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty?

⁹Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.]

¹⁰Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.“

¹¹A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou.

¹²Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál

¹³a hlasitě zvolali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“

¹⁴Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni.

¹⁵Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha;

¹⁶padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.

¹⁷Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?

¹⁸Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?“

¹⁹A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“

²⁰Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází ⌈tak, abyste ho mohli pozorovat⌉;

²¹ani neřeknou: Hle, je tu nebo je tam. Neboť hle, Boží království je mezi vámi.“

²²Učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.

²³A budou vám říkat: Hle, zde je nebo hle, tam! Nechoďte a neběhejte za nimi.

²⁴Neboť jako blýskající se blesk září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka [ve svém dni].

²⁵Napřed však musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen.

²⁶A jak bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:

²⁷jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.

²⁸Podobně bylo za dnů Lota: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli,

²⁹avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a zahubil všechny.

³⁰Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví Syn člověka.

³¹Kdobude v onen den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.

³²Pamatujte na Lotovu ženu.

³³Kdo by usiloval svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu.

³⁴Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán.

³⁵Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána.

³⁶[Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.]“

³⁷Řekli mu: „Kde to bude, Pane?“ On jim řekl: „Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.“