Lukáš 18 Porovnání: Kralická vs ČSP

Lukáš 18

¹Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,

²Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.

³Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.

⁴On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,

⁵Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.

⁶I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.

⁷A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?

⁸Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

⁹I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:

¹⁰Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.

¹¹Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.

¹²Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.

¹³Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.

¹⁴Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

¹⁵Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.

¹⁶Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.

¹⁷Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.

¹⁸I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?

¹⁹I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.

²⁰Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.

²¹On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.

²²Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.

²³On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.

²⁴A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!

²⁵Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

²⁶Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?

²⁷A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

²⁸I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

²⁹On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,

³⁰Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života věčného.

³¹Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.

³²Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.

³³A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

³⁴Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.

³⁵I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.

³⁶A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.

³⁷I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

³⁸I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.

³⁹A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

⁴⁰Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,

⁴¹Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.

⁴²A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.

⁴³A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.

Lukáš 18

¹Vyprávěl jim [také] podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat.

²Říkal: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal.

³V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: Zastaň se mě proti mému odpůrci.

⁴Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám,

⁵zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.“

⁶Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce!

⁷Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet?

⁸Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?“

⁹A těm, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:

¹⁰„Dva lidé vystoupili do chrámu, aby se pomodlili: jeden byl farizeus, druhý celník.

¹¹Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník.

¹²Postím se dvakrát týdně a dávám desátky ze všeho, co získávám.

¹³Avšak celník, který stál opodál, nechtěl ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: Bože, projev milost mně hříšnému.

¹⁴Pravím vám, že ten sestoupil do svého domu ospravedlněn spíše než onen farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude pokořen, kdo se však pokořuje, bude povýšen.“

¹⁵Přinášeli k němu i nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, kárali je.

¹⁶Ježíš si je zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.

¹⁷Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“

¹⁸Jeden z předních mužů se ho otázal: „Dobrý učiteli, co ⌈mám učinit, abych získal⌉ věčný život?“

¹⁹Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh.

²⁰Přikázání znáš: Abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví; cti svého otce i matku.“

²¹On řekl: „To všechno zachovávám od [svého] mládí.“

²²Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází: Prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.“

²³Když to uslyšel, velice se zarmoutil, neboť byl velmi bohatý.

²⁴Když ho Ježíš uviděl, [jak se velice zarmoutil,] řekl: „Jak těžko vcházejí do Božího království ti, kdo mají majetek.

²⁵Neboť je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

²⁶Ti, kdo to slyšeli, řekli: „A kdo může být zachráněn?“

²⁷On řekl: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“

²⁸Petr řekl: „Hle, my jsme opustili [všechno], co jsme měli, a vydali se za tebou.“

²⁹On jim řekl: „Amen, pravím vám, že není nikdo, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,

³⁰aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“

³¹Vzal k sobě těch Dvanáct a řekl jim: „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a naplní se všechno, co je napsáno skrze proroky o Synu člověka.

³²Neboť bude vydán pohanům a vysmějí se mu, bude potupen a popliván,

³³zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane z mrtvých.“

³⁴Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno.

³⁵Stalo se, když se přibližoval k Jerichu, že nějaký slepec seděl u cesty a žebral.

³⁶Když uslyšel, že jde kolem zástup, vyptával se, co se to děje.

³⁷Oznámili mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.

³⁸Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

³⁹Ti, kteří šli vpředu, mu přísně domlouvali, aby zmlkl. On však tím víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“

⁴⁰Ježíš se zastavil a rozkázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho zeptal:

⁴¹„Co chceš, abych ti učinil?“ On řekl: „Pane, ať vidím!“

⁴²Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“

⁴³A hned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.