Lukáš 16

¹Pravil pak i učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.

²I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vládařství svého, nebo již nebudeš moci déle vládnouti.

³I dí vládař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vládařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.

⁴Vím, co učiním, aby, když budu zsazen z vládařství, přijali mne do svých domů.

⁵I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?

⁶A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.

⁷Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.

⁸I pochválil ten pán vládaře toho nepravého, že opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, než synové světla v svých věcech.

⁹I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do oněch věčných stanů.

¹⁰Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.

¹¹Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrni jste nebyli, spravedlivé kdo vám svěří?

¹²A když jste v cizím věrni nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?

¹³Žádný čeledín nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.

¹⁴Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.

¹⁵I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.

¹⁶Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.

¹⁷Snázeť jest zajisté nebi i zemi pominouti, nežli v zákoně jednomu tytlíku zahynouti.

¹⁸Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.

¹⁹Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.

²⁰A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý,

²¹Žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.

²²I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.

²³Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho.

²⁴I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.

²⁵I řekl Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš.

²⁶A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti.

²⁷I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho poslal do domu otce mého.

²⁸Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.

²⁹I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a proroky, nechť jich poslouchají.

³⁰A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti.

³¹I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.

Lukáš 16

¹Učedníkům také říkal: „Byl jeden bohatý člověk, který měl správce, a ten byl u něho obviněn, že rozhazuje jeho majetek.

²Zavolal ho a řekl mu: Co to o tobě slyším? Vydej počet ze svého správcovství, neboť dále nemůžeš být správcem.

³Správce si řekl: Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím.

⁴Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.

⁵A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: Kolik dlužíš mému pánovi?

⁶On řekl: Sto věder oleje. Řekl mu: Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát.

⁷Pak řekl druhému: Ty dlužíš kolik? On řekl: Sto měr pšenice. Říká mu: Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát.

⁸A pán pochválil nepoctivého správce, že jednal rozumně. Neboť synové tohoto věku jsou vůči svému pokolení rozumnější než synové světla.

⁹A já vám pravím: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů.

¹⁰Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém.

¹¹Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství?

¹²A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?

¹³Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

¹⁴Toto všechno slyšeli [i] farizeové, kteří byli lakomí, a vysmívali se mu.

¹⁵Řekl jim: „Vy jste ti, kteří se před lidmi dělají spravedlivými, Bůh však zná vaše srdce; neboť co je u lidí vznešené, je před Bohem ohavnost.

¹⁶Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý ⌈je do něho naléhavě zván⌉.

¹⁷Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona.

¹⁸Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“

¹⁹„Byl jeden bohatý člověk, a oblékal se do purpuru a kmentu a den co den skvěle hodoval.

²⁰U jeho vrat lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,

²¹a toužil se nasytit aspoň ⌈tím, co padalo⌉ ze stolu toho boháče; dokonce i psi přicházeli a lízali jeho vředy.

²²Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděly odnesen do klína Abrahamova; zemřel pak i boháč a byl pohřben.

²³A když v podsvětí v mukách pozdvihl oči, uviděl v dáli Abrahama a Lazara v jeho klíně.

²⁴I zvolal: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby namočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, neboť trpím bolestí v tomto plameni.

²⁵Abraham řekl: Synu, vzpomeň si, že ⌈sis už vybral⌉ své dobré ve svém životě, a Lazar podobně zlé. Nyní je zde potěšován, ty však jsi sužován.

²⁶A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přejít odtud k vám, ani se přepravit odtamtud k nám.

²⁷Řekl: Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,

²⁸neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.

²⁹Abraham řekl: Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslechnou!

³⁰On řekl: Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.

³¹Řekl mu: Neposlouchají–li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“