Lukáš 1 Porovnání: Kralická vs ČSP

Lukáš 1

¹Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,

²Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:

³Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,

⁴Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.

⁵Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.

⁶Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.

⁷A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.

⁸I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,

⁹Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.

¹⁰A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.

¹¹Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.

¹²A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.

¹³I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.

¹⁴Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.

¹⁵Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.

¹⁶A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.

¹⁷Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.

¹⁸I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.

¹⁹I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.

²⁰A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.

²¹Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.

²²Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.

²³I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.

²⁴A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:

²⁵Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.

²⁶V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,

²⁷Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.

²⁸I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.

²⁹Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.

³⁰I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.

³¹A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.

³²Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.

³³A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.

³⁴I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?

³⁵A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.

³⁶A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.

³⁷Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.

³⁸I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.

³⁹Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.

⁴⁰I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.

⁴¹I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.

⁴²I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.

⁴³A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?

⁴⁴Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.

⁴⁵A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.

⁴⁶Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

⁴⁷A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,

⁴⁸Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

⁴⁹Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,

⁵⁰A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

⁵¹Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

⁵²Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

⁵³Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

⁵⁴Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,

⁵⁵Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky.

⁵⁶I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.

⁵⁷Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.

⁵⁸A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.

⁵⁹Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.

⁶⁰Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.

⁶¹I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.

⁶²I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.

⁶³A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.

⁶⁴A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.

⁶⁵Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.

⁶⁶A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.

⁶⁷Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:

⁶⁸Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.

⁶⁹A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,

⁷⁰Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,

⁷¹O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,

⁷²Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,

⁷³Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,

⁷⁴Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,

⁷⁵V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.

⁷⁶Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,

⁷⁷Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,

⁷⁸Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,

⁷⁹Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.

⁸⁰Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.

Lukáš 1

¹Protože se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily,

²jak nám je předali ti, kteří se od počátku stali očitými svědky a ⌈služebníky slova⌉,

³rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu pečlivě prošel, že ti to po pořádku vypíši, vznešený Theofile,

⁴abys plně poznal spolehlivost těch věcí, kterým jsi byl vyučen.

⁵Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl ženu z dcer Áronových a její jméno bylo Alžběta.

⁶Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Pánových příkazů a ustanovení.

⁷Neměli však dítě, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli ⌈pokročilého věku⌉.

⁸Stalo se pak, když v pořadí svého oddílu konal před Bohem kněžskou službu

⁹podle zvyku kněžského úřadu, připadlo na něj losem, aby vešel do Pánovy svatyně a obětoval kadidlo.

¹⁰A v hodinu obětování kadidla se celé shromáždění lidu modlilo venku.

¹¹Tu se mu ukázal Pánův anděl, stojící po pravé straně oltáře pro obětování kadidla.

¹²Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil se a padl na něj strach.

¹³Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena, a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

¹⁴A budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.

¹⁵Neboť bude veliký před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije a již od lůna své matky bude naplněn Duchem Svatým.

¹⁶A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu.

¹⁷A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k smýšlení spravedlivých a přichystal Pánu připravený lid.“

¹⁸I řekl Zachariáš andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a má žena je již pokročilého věku.“

¹⁹Anděl mu odpověděl a řekl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zprávu.

²⁰A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní.“

²¹Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá ve svatyni.

²²Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že spatřil ve svatyni vidění. Dorozumíval se s nimi posunky a zůstával němý.

²³I stalo se, že jakmile se naplnily dny jeho služby, odešel ⌈do svého domu.⌉

²⁴Po těch dnech jeho žena Alžběta otěhotněla, a skrývala se po pět měsíců a říkala:

²⁵„Tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž na mne pohlédl, aby odňal mé pohanění mezi lidmi.“

²⁶V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,

²⁷k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova; jméno té panny bylo Marie.

²⁸I vešel k ní a řekl: „⌈Buď zdráva⌉, ⌈milostí obdařená⌉, Pán je s tebou. [Požehnaná tys mezi ženami.]“

²⁹Ona však byla tím slovem velmi rozrušena a uvažovala, jaký je to pozdrav.

³⁰A anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha.

³¹A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

³²Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.

³³Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce.“

³⁴Marie řekla andělovi: „Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže?“

³⁵A anděl jí odpověděl: „Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se [z tebe] narodí, bude nazváno Syn Boží.

³⁶Hle, tvá příbuzná Alžběta -- také ona počala ve svém stáří syna a toto je šestý měsíc té, která je nazývána neplodnou.

³⁷Neboť u Boha nebude žádná věc nemožná.“

³⁸Marie řekla: „Hle, jsem Pánova otrokyně; nechť se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

³⁹V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor do města Judova.

⁴⁰Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.

⁴¹I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v jejím lůně; a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým

⁴²a zvolala silným hlasem: „Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!

⁴³Jak se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána?

⁴⁴Neboť hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, poskočilo radostí dítě v mém lůně.

⁴⁵A blahoslavená, která uvěřila, neboť se splní, co jí bylo řečeno od Pána.“

⁴⁶A Marie řekla:

⁴⁷„Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci,

⁴⁸že pohlédl na ponížení své otrokyně. Hle, vždyť od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,

⁴⁹protože mi Mocný učinil veliké věci. Svaté je jeho jméno

⁵⁰a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí.

⁵¹Svou paží učinil mocný skutek, rozptýlil ty, kteří jsou pyšní v smýšlení svého srdce,

⁵²svrhl vládce z trůnů a povýšil pokorné,

⁵³hladovějící nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.

⁵⁴Ujal se Izraele, svého služebníka, pamatoval na své milosrdenství,

⁵⁵jak mluvil k našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu až ⌈na věčnost⌉.“

⁵⁶Marie s ní zůstala asi tři měsíce a pak se vrátila do svého domu.

⁵⁷Alžbětě se naplnila doba k jejímu porodu, i porodila syna.

⁵⁸Její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán učinil své veliké milosrdenství, a radovali se spolu s ní.

⁵⁹I stalo se, že osmého dne přišli chlapce obřezat a chtěli ho nazvat podle jména jeho otce Zachariáš.

⁶⁰A jeho matka odpověděla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan.“

⁶¹Řekli jí: „Z tvého příbuzenstva není nikdo, kdo se tak jmenuje.“

⁶²Dávali znamení jeho otci, jak by si přál, aby bylo dítě nazýváno.

⁶³Požádal o tabulku a napsal: Jeho jméno je Jan. A všichni se podivili.

⁶⁴Ihned se otevřela jeho ústa a jeho jazyk se uvolnil a on mluvil a dobrořečil Bohu.

⁶⁵Na všechny, kdo žili v jejich sousedství, padl strach a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těchto událostech.

⁶⁶A všichni, kteří to uslyšeli, si to uložili ve svém srdci a říkali: „Co z toho dítěte bude?“ A Pánova ruka byla s ním.

⁶⁷A jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a prorocky promluvil:

⁶⁸„⌈Požehnaný Pán, Bůh Izraele,⌉ protože navštívil a ⌈vykoupil svůj lid⌉

⁶⁹a vzbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka,

⁷⁰jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků od pradávna,

⁷¹zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,

⁷²aby ⌈prokázal milosrdenství našim otcům⌉ a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,

⁷³na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahamovi, že nám dá,

⁷⁴abychom vysvobozeni z rukou [našich] nepřátel mu beze strachu sloužili

⁷⁵ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny.

⁷⁶A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,

⁷⁷aby dal jeho lidu poznání záchrany v odpuštění jejich hříchů,

⁷⁸pro milosrdný soucit našeho Boha, v němž nás navštíví Úsvit z výsosti,

⁷⁹aby se ukázal těm, kdo sedí ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše nohy na cestu pokoje.“

⁸⁰Chlapec rostl a sílil na duchu a pobýval na pustých místech až do dne, kdy otevřeně vystoupil před Izrael.