Lukáš 2

¹I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.

²(To popsání nejprvé stalo se, když vládařem Syrským byl Cyrenius.)

³I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.

⁴Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy,)

⁵Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou.

⁶I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.

⁷I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě.

⁸A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem.

⁹A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.

¹⁰Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.

¹¹Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.

¹²A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech.

¹³A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:

¹⁴Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

¹⁵I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám.

¹⁶I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech.

¹⁷A viděvše, rozhlašovali, což jim povědíno bylo o tom děťátku.

¹⁸I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což jim bylo mluveno od pastýřů.

¹⁹Ale Maria zachovávala všecky věci tyto, skládajici je v srdci svém.

²⁰I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo jim povědíno.

²¹A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo to děťátko, i nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prvé než se v životě počalo.

²²A když se naplnili dnové očišťování Marie podlé zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili Pánu,

²³(Jakož psáno jest v zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude,)

²⁴A aby dali obět, jakož povědíno jest v zákoně Páně, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek.

²⁵A aj, byl člověk v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.

²⁶A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prvé uzřel Krista Páně.

²⁷Ten přišel, ponuknut byv od Ducha, do chrámu. A když uvodili rodičové Ježíše děťátko, aby učinili podlé obyčeje zákona při něm,

²⁸Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:

²⁹Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podlé slova svého, v pokoji.

³⁰Nebo viděly oči mé spasení tvé,

³¹Kteréž jsi připravil před oblíčejem všech lidí,

³²Světlo k zjevení národům, a slávu lidu tvého Izraelského.

³³Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm.

³⁴I požehnal jim Simeon, a řekl Marii, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémuž bude odpíráno,

³⁵(A tvou vlastní duši pronikne meč,) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.

³⁶Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Asser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem sedm let od panenství svého.

³⁷A ta vdova byla, v letech okolo osmdesáti a čtyřech, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí.

³⁸A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.

³⁹Vykonavše pak všecko podlé zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta.

⁴⁰Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.

⁴¹I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.

⁴²A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podlé obyčeje toho dne svátečního,

⁴³A když vykonali ty dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli Jozef a matka jeho.

⁴⁴Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a mezi známými.

⁴⁵A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho.

⁴⁶I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich.

⁴⁷A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.

⁴⁸A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.

⁴⁹I řekl jim: Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?

⁵⁰Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž jim mluvil.

⁵¹I šel s nimi, a přišel do Nazaréta, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém.

⁵²A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.

Lukáš 2

¹Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém obydleném světě proveden soupis obyvatelstva.

²Tento ⌈soupis se konal před tím soupisem, který byl proveden, když⌉ v Sýrii vládl Quirinius.

³I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města.

⁴Také Josef vyšel z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, neboť byl z domu a rodu Davidova,

⁵aby se dal zapsat s Marií, ⌈svou snoubenkou⌉, která byla těhotná.

⁶Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, aby porodila.

⁷I porodila svého ⌈syna, toho prvorozeného⌉, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné.

⁸V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky nad svým stádem.

⁹A [hle,] postavil se k nim Pánův anděl a Pánova sláva je ozářila; i zmocnil se jich veliký strach.

¹⁰Anděl jim řekl: „Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid,

¹¹že se vám dnes narodil Zachránce, který je ⌈Kristus Pán⌉, v městě Davidově.

¹²Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plenek a ležící v jeslích.“

¹³A náhlese s andělem objevilo množství nebeského vojska chválícího Boha a říkajícího:

¹⁴„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj ⌈mezi lidmi Božího zalíbení⌉.“

¹⁵A stalo se, že jakmile od nich andělé odešli do nebe, ⌈začali si pastýři mezi sebou říkat⌉: „Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, co nám Pán oznámil.“

¹⁶Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích.

¹⁷Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno.

¹⁸A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři řekli.

¹⁹Marie však ⌈toto všechno⌉ uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.

²⁰Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno.

²¹Když se naplnilo osm dní, aby byl obřezán, ⌈dali mu⌉ jméno Ježíš; byl tak pojmenován od anděla před svým početím v lůně.

²²A když se naplnily dny jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili před Pána,

²³jak je napsáno v Pánově zákoně: Každý mužského pohlaví, který otevírá lůno, bude nazván svatý Pánu,

²⁴a aby dali oběť podle toho, co je řečeno v Pánově zákoně, párek hrdliček nebo dvě holoubata.

²⁵A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele, a Duch Svatý byl na něm.

²⁶Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.

²⁷Ten přišel ⌈v Duchu⌉ do chrámu. Když rodiče přinesli chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje Zákona,

²⁸on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil Bohu a řekl:

²⁹„Nyní, Panovníku, podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji,

³⁰neboť mé oči spatřily tvou záchranu,

³¹kterou jsi připravil před tváří všech lidí,

³²světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.“

³³⌈Jeho otec a⌉ matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno.

³⁴Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: „Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno --

³⁵i tvou vlastní duší pronikne meč -- aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.“

³⁶A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta ⌈již byla velmi pokročilého věku⌉; s mužem žila sedm let od svého panenství

³⁷a vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, postya prosbami sloužila Bohu dnem i nocí.

³⁸A v té hodině přistoupila, děkovala Bohu a říkala o něm všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.

³⁹A když vykonali všechno podle Pánova zákona, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.

⁴⁰Dítě pak rostlo a sílilo naplňováno moudrostí a Boží milost byla ⌈s ním⌉.

⁴¹Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na svátek velikonoc.

⁴²Také když mu bylo dvanáct let, vystupovali [do Jeruzaléma], jak bylo o této slavnosti zvykem.

⁴³A když se po dokonání těch dnů vraceli domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to ⌈jeho rodiče⌉ zpozorovali.

⁴⁴Protože se domnívali, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.

⁴⁵A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.

⁴⁶I stalo se, že ho po třech dnech nalezli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, naslouchá jim a vyptává se jich.

⁴⁷Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi.

⁴⁸Když ho rodiče spatřili, zhrozili se a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“

⁴⁹A on jim řekl: „Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že ⌈musím být ve věcech svého Otce⌉?“

⁵⁰Ale oni neporozuměli tomu slovu, které jim pověděl.

⁵¹I sestoupil s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán. Jeho matka pečlivě uchovávala ⌈všechna [tato] slova⌉ ve svém srdci.

⁵²A Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha i u lidí.