Jób 8

¹Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

²Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

³Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

⁴Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

⁵Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

⁶A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

⁷A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

⁸Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

⁹(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

¹⁰Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

¹¹Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

¹²Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

¹³Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

¹⁴Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

¹⁵Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

¹⁶Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

¹⁷Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

¹⁸A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

¹⁹Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

²⁰Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

²¹Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

²²Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.

¹Tu odpověděl Bildad Šúchský. Řekl:

²Jak dlouho budeš povídat tyto věci ⌈a řeči tvých úst budou jako prudký vítr?⌉

³Cožpak Bůh pokřiví právo? Pokřiví snad Všemohoucí spravedlnost?

⁴Jestliže tví synové proti němu zhřešili, vydal je do moci jejich přestoupení.

⁵Pokud ty budeš usilovně hledat Boha a Všemohoucího budeš prosit o smilování,

⁶pokud jsi čistý a přímý, nyní se tedy dá kvůli tobě pohnout a obnoví příbytek tvé spravedlnosti.

⁷Tvůj počátek se bude zdát nepatrný, zatímco tvá budoucnost půjde rychle vzhůru.

⁸Jen se přece zeptej u dřívější generace a ověř to podle bádání jejich otců.

⁹Neboť my jsme tu od včera a nedozvíme se to, naše dny jsou totiž jako stín na zemi.

¹⁰Cožpak to nejsou oni, kdo tě poučí, promluví k tobě a vynesou výroky ze svého srdce?

¹¹Což vyroste papyrus mimo bažinu? Vzroste sítí bez vody?

¹²Ten ve svém rozpuku ještě nemůže být utržen, ale uschne dříve než jakákoliv tráva.

¹³Tak dopadnou všichni, kdo zapomínají na Boha; zanikne i naděje bezbožného,

¹⁴jemuž se stane důvěra zklamáním, naděje pavučinou.

¹⁵Opře se o svůj dům, ale nezůstane stát; chytí se ho, ale neobstojí.

¹⁶Na slunci je svěží a jeho ratolest vyrazí nad jeho zahradou.

¹⁷Na hromadě kamení se budou proplétat jeho kořeny, pronikne do kamenného domu.

¹⁸Jestliže jej vykoření z jeho místa, ono jej zapře: Nikdy jsem tě nevidělo.

¹⁹Inu, taková je radost jeho cesty; a z prachu vyraší zase další.

²⁰Hle, Bůh nezavrhne bezúhonného ani nebude pevně držet za ruku zločince.

²¹Nakonec naplní smíchem tvá ústa a tvé rty radostným křikem,

²²ti, kdo tě nenávidí, oblečou hanbu a stan ničemů, ten pomine.