Jób 6 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 6

¹Odpovídaje pak Job, řekl:

²Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

³Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

⁴Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

⁵Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

⁶Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

⁷Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

⁸Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

⁹Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

¹⁰Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

¹¹Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

¹²Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

¹³Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

¹⁴Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

¹⁵Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

¹⁶Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

¹⁷V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

¹⁸Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

¹⁹To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

²⁰Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

²¹Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

²²Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

²³Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

²⁴Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

²⁵Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

²⁶Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

²⁷Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

²⁸A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

²⁹Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

³⁰A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

Jób 6

¹Nato Jób odpověděl. Řekl:

²Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah.

³Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená.

⁴Vždyť ve mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně.

⁵Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící?

⁶Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku?

⁷Má duše se nechce dotýkat těch věcí; ⌈jsou pro mě nechutným pokrmem.⌉

⁸⌈Kéž se tak stane,⌉ že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději.

⁹⌈Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,⌉

¹⁰ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.

¹¹Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život?

¹²Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?

¹³⌈Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?⌉

¹⁴⌈Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.⌉

¹⁵Moji bratři ⌈jednali zrádně⌉ jako potok, pominou jako řečiště potoků,

¹⁶⌈kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.⌉

¹⁷V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa.

¹⁸⌈Stezky jejich pouti se vinou,⌉ přecházejí v pustotu a hynou.

¹⁹Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly.

²⁰⌈Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.⌉

²¹Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se.

²²Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění

²³a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte.

²⁴Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil.

²⁵⌈Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání?⌉

²⁶Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce?

²⁷To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního.

²⁸⌈Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát?⌉

²⁹Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu o mou spravedlnost.

³⁰Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky?