Jób 40 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 40

¹A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:

²Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.

³Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:

⁴Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.

⁵Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.

⁶Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

⁷Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

⁸Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

⁹Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

¹⁰Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

¹¹Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

¹²Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

¹³Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

¹⁴A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.

¹⁵Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.

¹⁶Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.

¹⁷Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.

¹⁸Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.

¹⁹Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.

²⁰Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.

²¹V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.

²²Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.

²³Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.

²⁴Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?

Jób 40

¹A Hospodin Jóbovi dále odpovídal. Řekl:

²Smí snad nějaký kritik vést spor s Všemohoucím? Nechť na to odpoví ten, kdo Boha kárá.

³Nato Jób Hospodinu odpověděl. Řekl:

⁴Hle, jsem nepatrný, co ti mám odpovědět? Kladu si ruku na ústa.

⁵Promluvil jsem jednou a již odpovídat nebudu, i podruhé, ale vícekrát ne.

⁶Tu Jóbovi odpověděl Hospodin z vichřice. Řekl:

⁷Nyní si přepásej bedra jako muž, ať se tě vyptám, a pouč mě.

⁸Chceš snad zrušit i můj soud, prohlásit mě vinným, a tak se ospravedlnit?

⁹Zdalipak máš paži jako Bůh a můžeš hřímat hlasem, jakým hřímá on?

¹⁰Nyní se ozdob ⌈vznešeností a vyvýšeností,⌉ oděj se majestátem a důstojností.

¹¹Rozlij zuřivost svého hněvu, pohleď na každého pyšného a sniž ho.

¹²Pohleď na každého pyšného a pokoř ho, ničemy sraz na jejich místě.

¹³Skryj je společně do prachu, jejich ⌈tváře obvaž na skrytém místě.⌉

¹⁴I já ti budu vzdávat chválu, že ti pomůže tvá pravice.

¹⁵Jen si všimni behemóta, kterého jsem učinil stejně jako tebe; žere trávu jako býk.

¹⁶Jen pohleď, jeho síla je v jeho bedrech a jeho zdatnost v jeho břišních svalech.

¹⁷Vzpřímí ocas jako cedr, šlachy jeho stehen jsou propletené.

¹⁸Jeho kosti jsou jako bronzové roury, jeho kostra jako železný sochor.

¹⁹On je prvotina Božího jednání, jeho Tvůrce ať mu přinese jeho meč.

²⁰Neboť hory mu poskytují pastvu, kde dovádí všechna polní zvěř.

²¹Uléhá pod lotosy v úkrytu z rákosí a bahna.

²²Lotosy jej zahalí svým stínem, obklopují jej potoční topoly.

²³Jestliže se řeka vzdouvá, nepodléhá panice, je si jist, ačkoliv se proti jeho tlamě valí jako Jordán.

²⁴Může se ho člověk zmocnit svým pohledem, protáhnout mu chřípí návnadami?

²⁵Vytáhneš livjátána udicí, zkrotíš provazem jeho jazyk?

²⁶Vložíš snad do jeho chřípí rákos, probodneš jeho čelist háčkem?

²⁷Zahrne tě snad úpěnlivými prosbami? Zdalipak k tobě promluví vlídnými slovy?

²⁸Uzavře snad s tebou smlouvu? Přijmeš jej navěky za otroka?

²⁹Budeš si s ním hrát jako s ptáčkem, uvážeš ho pro svá děvčata?

³⁰Budou o něm vyjednávat společníci, rozdělí jej mezi obchodníky?

³¹Zaplníš snad jeho kůži oštěpy, jeho hlavu rybářskou harpunou?

³²Polož na něho svou dlaň, připomeň si boj a už v tom nepokračuj.