Jób 4

¹Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

²Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

³Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

⁴Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

⁵Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

⁶Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

⁷Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

⁸Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

⁹Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

¹⁰Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

¹¹Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

¹²Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

¹³V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

¹⁴Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

¹⁵Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

¹⁶Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

¹⁷Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

¹⁸Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

¹⁹Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

²⁰Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

²¹Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

¹Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl:

²Což nebudeš mrzutý, zkusí–li s tebou někdo mluvit? Jenže kdo by dokázal zadržet řeč?

³Hle, sám jsi mnohé káznil a posiloval jsi malátné ruce.

⁴Tvé výroky podpíraly klopýtajícího, upevňoval jsi klesající kolena.

⁵Protože však teď došlo na tebe, jsi mrzutý; udeřilo to právě na tebe a děsíš se.

⁶⌈Což není bohabojnost tvým spolehnutím a bezúhonnost tvých cest tvou nadějí?⌉

⁷Uvědom si konečně: Kdo nevinný kdy zahynul a kde byli přímí vyhlazeni?

⁸Podle toho, co jsem viděl, ti, ⌈kdo orají nepravost⌉ a rozsévají trápení, také ho sklidí.

⁹Hynou ⌈Božím dýchnutím⌉ a závanem jeho hněvu pomíjejí.

¹⁰Řev lva, hlas krále zvířat, je umlčen, zuby mladých lvů jsou vyraženy.

¹¹Starý lev hyne nedostatkem potravy, mláďata lvice budou rozptýlena.

¹²⌈Ke mně pak se přikradlo slovo, mé ucho z něj zachytilo šepot.⌉

¹³Při přemítání zneklidněném z ⌈nočních vidění,⌉ když na lidi padá ⌈hluboký spánek,⌉

¹⁴obestřel mne strach a třes a všechny mé kosti se rozechvěly.

¹⁵Pak přes mou tvář přechází závan, zježí mi chlupy na těle.

¹⁶Zastaví se, ale nerozeznám jeho vzhled; nějaký zjev je před mýma očima. Nastane ticho a uslyším hlas:

¹⁷Což může být smrtelný člověk ⌈před Bohem spravedlivý? Může snad být muž čistý před svým Tvůrcem?⌉

¹⁸Jestliže nevěří svým otrokům a ⌈své anděly pokládá za omylné,⌉

¹⁹čím spíše ti, kteří bydlí v domech z hlíny, jejichž základy tkví v prachu, budou sraženi ⌈snáze než⌉ mol.

²⁰Od rána do večera budou rozdrceni; bez povšimnutí navždy zahynou.

²¹⌈Což jim nebylo vytrženo stanové lano?⌉ Zemřou, ne však s moudrostí.