Jób 3 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 3

¹Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

²Nebo mluvě Job, řekl:

³Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

⁴Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

⁵Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

⁶Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

⁷Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

⁸Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

⁹Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

¹⁰Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

¹¹Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

¹²Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

¹³Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

¹⁴S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

¹⁵Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

¹⁶Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

¹⁷Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

¹⁸Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

¹⁹Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

²⁰Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

²¹Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

²²Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

²³Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

²⁴Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

²⁵To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

²⁶Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

Jób 3

¹Potom otevřel Jób svá ústa a proklínal svůj den.

²Jób promluvil a řekl:

³Ať zanikne den, v němž jsem byl zrozen, a noc, která řekla: Byl počat mládenec.

⁴Onen den ať se stane temnotou, ať po něm Bůh nahoře nepátrá, ať se nad ním nezaskví svítání.

⁵Ať se ho ujmou temnota a nejhlubší tma, ať se na něm usídlí bouřkový mrak, ať ho poděsí ponurost dne.

⁶Onu noc ať vezme setmění, ať se netěší mezi dny roku, do počtu měsíců ať nepřijde.

⁷Hle, ona noc ať se stane neplodnou, ať jí nepronikne radostný křik.

⁸Ať ji zatratí ti, kteří proklínají den, připravení vzbudit livjátána.

⁹Ať se zatmějí hvězdy jejího soumraku, ať napjatě čeká na světlo, a žádné není, ať neuzří paprsky rozbřesku,

¹⁰neboť ⌈nezavřela dveře nitra⌉ mé matky a neskryla trápení před mýma očima.

¹¹Proč jsem nezemřel vycházeje z lůna matky, nevyšel z nitra a nevydechl naposled?

¹²Proč ⌈mě vzali na kolena⌉ a k čemu jsou prsy, že je mám sát?

¹³Vždyť bych nyní ležel a byl bych v klidu; spal bych a tehdy by se mi to odpočívalo

¹⁴s králi a rádci země, kteří si znovu budují trosky;

¹⁵nebo s knížaty, kteří mají zlato a své domy naplňují stříbrem;

¹⁶nebo jako ⌈ukrytý potracený plod -- nebyl bych;⌉ jako děti, které neviděly světlo.

¹⁷Tam ničemové zanechali nepokoje, tam odpočinou ⌈únavou vysílení;⌉

¹⁸tam ⌈vězňové zůstali spolu bezstarostní,⌉ neslyšeli hlas biřice;

¹⁹je tam ⌈malý i velký⌉ a otrok je svobodný od svých pánů.

²⁰Proč je dáváno světlo udřenému a život těm, kdo mají hořkost v duši,

²¹těm, kteří čekají na smrt, a ona nepřichází, ač po ní slídili více než po ⌈skrytých pokladech,⌉

²²těm, kdo se budou s jásotem radovat, budou se veselit, že najdou hrob,

²³⌈muži, jehož cesta je ukryta,⌉ za nímž ji Bůh zatarasil?

²⁴Vždyť mé vzdychání přichází místo mého chleba, mé nářky se rozlévají jako voda.

²⁵Neboť jsem se velmi strachoval, a stalo se mi to. To, čeho jsem se lekal, na mne přichází.

²⁶Neměl jsem pohodu, neměl jsem klid a neodpočinul jsem, až přišla vřava.