Jób 34 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 34

¹Ještě mluvil Elihu, a řekl:

²Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

³Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

⁴Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

⁵Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

⁶Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

⁷Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

⁸A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

⁹Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

¹⁰A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

¹¹Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

¹²A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

¹³Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

¹⁴Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

¹⁵Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

¹⁶Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

¹⁷Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

¹⁸Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

¹⁹Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

²⁰V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

²¹Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

²²Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

²³Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

²⁴Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

²⁵Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

²⁶Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

²⁷Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

²⁸Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

²⁹(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

³⁰Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

³¹Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

³²Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

³³Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

³⁴Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

³⁵Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

³⁶Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

³⁷Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.

Jób 34

¹A Elíhú vypovídal dále. Řekl:

²Slyšte, moudří, mé výroky, vzdělaní, naslouchejte mi.

³Ucho přece zkoumá výroky a patro ochutnává jídlo.

⁴Zvolme si, co je spravedlivé, zjistěme mezi sebou, co je dobré.

⁵Neboť Jób prohlásil: Jsem spravedlivý, a Bůh mi odňal právo.

⁶Mám snad lhát ohledně svého práva? Aniž bych se dopustil přestoupení, moje rána od šípu je nevyléčitelná.

⁷Který muž pije jako Jób výsměch jako vodu,

⁸vchází do spolku s pachateli nepravosti a chodí s ničemníky?

⁹Protože řekl: Muži nepřinese užitek, když najde zalíbení v Bohu.

¹⁰Proto mě poslouchejte, rozumní muži: Ať je to od Boha vzdáleno, že by spáchal ničemnost a že by Všemohoucí spáchal špatnost.

¹¹Neboť odplatí člověku jeho skutek, postihne každého podle jeho stezky.

¹²Ano, opravdu, Bůh nejedná ničemně, Všemohoucí nepokřiví právo.

¹³Kdo ⌈jej ustanovil nad zemí⌉ a kdo ⌈jej určil nad celým světem?⌉

¹⁴Kdyby zaměřil svou pozornost jen na sebe a vzal zpět k sobě svého ducha a svůj dech,

¹⁵všechno tvorstvo by společně naposled vydechlo a člověk by se ⌈obrátil v prach.⌉

¹⁶Pokud ti tedy nechybí rozumnost, vyslechni toto, naslouchej hlasu mých výroků.

¹⁷Což si opravdu myslíš, že může vládnout ten, kdo nenávidí právo? Anebo chceš prohlásit vinným ⌈spravedlivého a mocného?⌉

¹⁸Cožpak se sluší králi říkat: Ničemníku a šlechticům: Ničemo?

¹⁹Tomu, který nenadržuje knížatům ani nestraní urozenému před chudým, neboť oni jsou všichni dílem jeho rukou?

²⁰V okamžiku i o půlnoci umírají, lidé jsou rozechvěni a pomíjejí. Vznešený je odstraněn bez zásahu lidské ruky.

²¹Neboť jeho oči hledí na cesty člověka, on uvidí všechny jeho kroky.

²²Není taková temnota, ani nejhlubší tma nestačí, aby se tam pachatelé nepravosti mohli skrýt.

²³Neboť nikomu není uloženo více, než aby šel na soud před Boha.

²⁴Bez vyšetřování drtí mocné, namísto nich ustanovil jiné.

²⁵Jistě zná jejich počiny, vyvrátí je v noci a budou potřeni.

²⁶Jako ničemy je bije na místě, kde to všichni vidí,

²⁷protože se od něj odvrátili a žádné z jeho cest nerozuměli,

²⁸takže k němu nechali přijít volání chudého, uslyší volání nuzného.

²⁹Zůstane–li on klidný, kdo jej prohlásí vinným? Když skryje tvář, kdo jej zpozoruje? Přitom bdí zároveň nad národem i nad jednotlivým člověkem,

³⁰aby se bezbožný člověk nestal králem, aby nebyl lidu léčkou.

³¹Vždyť řekl snad někdo Bohu: Odnesl jsem si to, nebudu už jednat zle?

³²Co sám nevidím, tomu ty mě uč. Jestliže jsem provedl špatnost, nebudu v tom pokračovat?

³³Má snad za to odplatit podle tvého? Vždyť jsi ho zavrhl, protože ty si můžeš vybrat a já ne. Jen pověz, co víš.

³⁴Řeknou mi to rozumní muži i moudrý člověk, který mě poslouchá:

³⁵Jób nemluví na základě poznání, jeho slova nepřicházejí z porozumění.

³⁶Kéž je Jób ⌈jednou provždy⌉ přezkoušen za odpovědi po způsobu mužů propadlých nepravosti.

³⁷Neboť ke svému hříchu přidává vzpouru, tleská mezi námi. Jen ať množí své řeči proti Bohu.