Jób 33 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 33

¹Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.

²Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.

³Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.

⁴Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.

⁵Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.

⁶Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

⁷Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

⁸Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:

⁹Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.

¹⁰Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

¹¹Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

¹²Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

¹³Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

¹⁴Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

¹⁵Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

¹⁶Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

¹⁷Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

¹⁸A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

¹⁹Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

²⁰Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

²¹Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

²²A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

²³Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

²⁴Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

²⁵I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

²⁶Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

²⁷Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

²⁸Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

²⁹Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

³⁰Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

³¹Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.

³²Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.

³³Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.

Jób 33

¹Přece však bedlivě slyš mé výroky, Jóbe, a naslouchej všem mým slovům.

²Hle, nyní jsem otevřel svá ústa a jazyk v mých ústech promluvil.

³⌈Mé řeči pocházejí z přímosti mého srdce,⌉ mé rty vytříbeně vyjádřily poznání.

⁴Učinil mě duch Boží, při životě mě zachová dech Všemohoucího.

⁵Pokud můžeš, odpověz mi; připrav se, postav se proti mně.

⁶Hle, jsem na tom před Bohem jako ty, i já jsem byl zformován z hlíny.

⁷Hle, ⌈neohromí tě hrůza ze mě⌉ ani na tebe nedolehne těžce mé naléhání.

⁸Zajisté jsi ke mně promluvil a já poslouchám hlas tvých výroků. Prý:

⁹Jsem čistý, bez přestoupení, jsem bezúhonný, není při mně zvrácenost,

¹⁰jenže Bůh proti mně hledá záminky, považuje mě za nepřítele,

¹¹mé nohy dává do klády, střeží všechny mé stezky.

¹²Inu, v této věci jsi nebyl v právu -- tak ti odpovím, neboť Bůh je větší než člověk.

¹³Proč proti němu vedeš při? Že neodpovídá vždy lidskými slovy?

¹⁴Vždyť Bůh promluví jednou i podruhé, ale člověk to nezpozoruje.

¹⁵Ve snu, v nočním vidění, když hluboký spánek padne na lidi, v dřímotách na posteli.

¹⁶Tehdy to lidem ⌈dá na vědomí⌉ a zapečetí je v ⌈tom, o čem byli poučeni,⌉

¹⁷aby odvrátil člověka od jeho špatného díla a vzdálil pýchu od muže.

¹⁸Chrání jeho duši před jámou, před tím, aby jeho život zašel oštěpem.

¹⁹Bolestí je kárán na své posteli, ⌈třesení jeho kostí⌉ je stálé.

²⁰Jeho život mu znechutil chléb, jeho duše lákavou potravu.

²¹Jeho tělo ztrácí na vzhledu, obnaženy jsou jeho kosti, které nebylo vidět.

²²K jámě přistoupila jeho duše, jeho život k poslům smrti.

²³⌈Kdyby s ním byl posel, prostředník, jeden z tisíce, aby člověku oznámil, v čem spočívá jeho přímost,⌉

²⁴⌈a Bůh by se nad ním smiloval a řekl by: Vykup jej, aby nesestoupil do jámy; našel jsem za něho výkupné.⌉

²⁵Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se tak do dnů své svěžesti.

²⁶Bude úpět k Bohu, který ho laskavě přijme, uvidí za radostného křiku jeho tvář a on odplatí smrtelnému člověku za jeho spravedlnost.

²⁷Ať zazpívá před lidmi a řekne: Zhřešil jsem a zkazil jsem, co bylo správné, ale nebylo mi odplaceno stejně.

²⁸Mou duši vykoupil, aby nepřešla do jámy, můj život uzří světlo.

²⁹Hle, Bůh při člověku udělá všechny tyto věci dvakrát i třikrát,

³⁰aby odvrátil jeho duši od jámy, aby byl osvícen světlem živých.

³¹Věnuj mi pozornost, Jóbe, poslouchej mě. Mlč a já budu mluvit.

³²Pokud máš po ruce výroky, odpověz mi. Promluv, protože bych tě chtěl prohlásit za spravedlivého.

³³Pokud nemáš, poslouchej ty mě; mlč, ať tě naučím moudrosti.