Jób 30 Porovnání: Kralická vs ČSP
Jób 30
1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
Jób 30
1A nyní se mi smějí ti, kteří jsou věkem mladší než já, jejichž otci jsem pohrdl tak, že jsem je odmítl nasadit ke svým ovčáckým psům.
2Nač mi také je síla jejich rukou? Zralost u nich přišla vniveč.
3Nedostatkem a hladomorem vyčerpaní ohlodávají suchopár uplynulé noci, zkázu a zpustošení.
4Trhají lebedu, listí z křoví a kořen janovce, aby je zasytily.
5Jsou vypuzeni ze společenství, křičí na ně jako na zloděje.
6Musejí přebývat v údolním srázu, dírách v podzemí a skalách,
7hýkají mezi křovím, zalezlí pod plevelem.
8Blázni, ano bezejmenní, byli vymrskáni ze země.
9A teď jsem se stal jejich písničkou, stal jsem se námětem jejich výroku.
10Opovrhují mnou, vzdalují se ode mne a ⌈nemají zábrany plivat mi do tváře.⌉
11Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu.
12Napravo povstávají jako mladická chátra, podrážejí mi nohy, vrší proti mně své zhoubné stezky.
13Mou pěšinu boří, přispívají k mé zkáze. Není před nimi pomocníka.
14Přicházejí jako široká trhlina, valí se jako zkáza.
15Hrůza se obrátila proti mně, mou důstojnost pronásleduje jako vítr; jako mračno pominula má spása.
16A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují.
17Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti.
18Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek.
19Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu.
20Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když ⌈jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení.⌉
21Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky.
22Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat se v bouři.
23Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé.
24⌈On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc.⌉
25Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného?
26Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění.
27Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení.
28Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc.
29Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním.
30Zčernala na mně kůže, ⌈horečkou ⌈vzplanuly mé kosti.⌉⌉
31I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna.
Porozumění Kralická vs ČSP v Jób 30
Kralická (CzeBKR)
Bible kralická - Čeština 16. století, klenot české literatury a reformace.
ČSP
Český studijní překlad - Přesný a moderní překlad s důrazem na původní jazyky.
Prohlížíte si vedle sebe srovnání Jób 30 v překladech Kralická a ČSP. Porovnání těchto dvou verzí může pomoci objasnit nuance původního textu.
Klíčové srovnání: Jób 30:16
"A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,"
"A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují."
